Boj o kartičku, plat, náhrady a moře času. Kdo bude na předvolebních plakátech?
V politických stranách vrcholí boj o místa na sněmovních kandidátkách. Aby ne – ve hře je poslanecká kartička, poslanecký plat, poslanecké náhrady a čas na výkon libovolné další práce. Eventuálně libovolného počtu dalších prací (exhejtman Michal Hašek jich svého času zvládal skoro třicet). A protože podle kandidátek se rozhodují někteří voliči, dávají si na nich strany záležet. Jednak na výběru kandidátů a jednak na tom, aby se o teplá místečka nevedly otevřené boje.
V tomhle ohledu se letos nejvíc daří ODS. Ta zvládla kandidátky sestavit v podstatě v úplné tichosti, což je ale možná dáno spíš tím, že strana v posledních měsících nikoho v podstatě nezajímá. Veřejnost nezná její místopředsedy, natož pak aby stihla sledovat boj o kandidátky.
ČSSD: Když se hádáme, ať to všichni ví
Sociální demokraté jsou na tom o poznání hůř. V rámci vnitrostranických válek si popravili populárního hejtmana Jiřího Zimolu (nebo tomu minimálně pomohli), odešly jim sice kritické, ale stále výrazné tváře jako Jeroným Tejc, Marie Benešová nebo Vítězslav Jandák. A k tomu všemu se pustili do otevřené války o to, kdo povede kandidátku v Praze.
Přetlačují se tam slábnoucí náměstek ministra vnitra Petr Hulinský (známý tím, že jako pražský zastupitel vydělával zhruba šest milionů ročně v městských firmách) a europoslanec Miroslav Poche (známý tím, že dělil své sponzorské dary pro ČSSD mezi spolustraníky, protože se chtěl vyhnout placení daní).
Oba v minulých týdnech ze zákulisí navigovali své spojence (Poche operace řídil z Gambie, kde zrovna jako zmocněnec Evropské unie dohlížel na regulérnost voleb) a soupeřili o to, koho prosadí na post lídra pražské kandidátky. Jestli ministra zdravotnictví Miroslava „Kulicha" Ludvíka, nebo Pocheho kamaráda - nového místopředsedu strany Petra Dolinka. Mimochodem, dohráno ještě není...
Fóry Martina Komárka
To v hnutí ANO je rozhodování o stranických kandidátkách mnohem transparentnější. Rozhoduje o nich totiž výhradně jen Andrej Babiš a jeho tým. Nejprve vydá dopředu doporučení, a kdyby ho nějaká krajská organizace náhodou nepochopila, může Babiš kdykoliv cokoliv změnit. To si ANO v únoru schválilo, dobrovolně, samozřejmě.
Takové rozhodování má své výhody. Díky němu třeba víme, že na slušné místo na kandidátce může zapomenout hvězda ANO z minulých voleb, poslanec Martin Komárek. Ten se do sněmovny dostal v říjnu 2013 a už v prosinci bylo jasné, že o další kariéře v ANO si může nechat jenom zdát.
V listopadu 2013 si totiž zažertoval na Facebooku, k jeho smůle ale na úkor Agrofertu („Právě jsem pojedl Babišova kosteleckého utopence. Tuhý, masitý a znamenitý. Doporučuji." A o chvíli později přidal: „Vodňanské kuře. Příjemná konzistence, nevtíravá masitá chuť, dojem přírodního potěšení z jídla bez přísad a příměsí. Báseň pro chuťové pohárky.), což Andrej Babiš špatně nesl („On to považuje za vtipné, ale ředitelé našich firem ne.")
A v prosinci k tomu ještě přidal vypečenou dovolenou. Komárek totiž promeškal schvalování státního rozpočtu, aby se za pár dní na Facebooku provalilo, že odjel odpočívat do Španělska. Pro někoho, kdo byl na billboardech s heslem 'Nejsme jako politici, makáme!', to bylo trochu faux pas. A tak není divu, že je Komárek se svým koncem v politice vlastně smířený.
Klidná síla v akci
Z politiky ale zmizí i další známé tváře než jen ta Komárkova, hlavně v TOP 09. Tamní straničtí matadoři totiž neunesli nástup nové generace, s ní nové mluvy, nových nápadů, jiného programu a vůbec – zkrátka nástup facebookové politické hvězdy Dominika Feriho – a rozhodli se raději nekandidovat.
Jen Miroslav Kalousek si spočítal, že provokativní mladík snědé pleti z Teplic by mohla být jeho šance, jak i bez Karla Schwarzenberga uhájit své poslanecké křeslo.
A snad už jen na závěr, abychom nezapomněli – doporučujeme vaší pozornosti sestavování kandidátek nové volební koalice lidovců se Starosty a nezávislými. To totiž slibuje spoustu legrace.
Vedení obou stran se dohodlo, že si strany v krajích rozdělí vždy první a druhé místo a posty lídrů si rovnoměrně rozdělí – v polovině lidovci, v polovině Starostové. Jenže lidovci to asi zapomněli říct svým straníkům. Třeba těm ve Zlíně, kteří se rozhodli, že mají lepší kandidáty než Starostové, a tak je zkrátka do čela nepustí. Nebo těm v Praze, kteří si schválili za lídra Daniela Hermana. Asi zapomněli, že post má připadnout šéfovi STAN Petru Gazdíkovi... Zkrátka Klidná síla!
Tak na viděnou zase příště!
V sadě skví se zmrzlý květ, klimatická katastrofa to na pohled
Apolena Rychlíková
Atentát na Roberta Fica ukazuje, jak nebezpečné je budit nenávist a nenávist zaměňovat za kritiku
Martin Fendrych
Brutalita nesmí být nástrojem politiky. Německo hledá, jak ji zastavit
Helena Truchlá
Rusy v emigraci nemá cenu házet do jednoho pytle
Alexandr Mitrofanov