Karolínka a tajemství městečka. Jak jsme s pomocí dat a umělé inteligence stvořili typický český film

Malá dívka se spolu s panem učitelem, hostinským a policistou snaží přijít na kloub staré záhadě v oprýskaných uličkách jaroměřské pevnosti Josefov. Film, který neexistuje – a přitom jsme ho někdy všichni viděli.

Data Brno/Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Obrázek z neexistujícího českého filmu vygenerovaný umělou inteligencí na základě promptu „silhouettes of girls and boys playing happily on a cobblestone street, Czech republic, Czechoslovakia, Central Europe, high energy, high mood, a warm day in September, a wholesome moment, a still frame from a 1980s family movie, artsy, abstract, Kodachrome“

Obrázek z neexistujícího českého filmu vygenerovaný umělou inteligencí na základě promptu „silhouettes of girls and boys playing happily on a cobblestone street, Czech republic, Czechoslovakia, Central Europe, high energy, high mood, a warm day in September, a wholesome moment, a still frame from a 1980s family movie, artsy, abstract, Kodachrome“ | Zdroj: Stable Diffusion

125 let českého filmu

Seriál článků serveru iROZHLAS.cz vychází z údajů databáze Filmový přehled, udržované Národním filmovým archivem.

V datech jsou pouze ty filmy, které šly do kin, tedy nikoliv tvorba čistě televizní. Datoví novináři Českého rozhlasu data dále pročistili například od snímků s převahou zahraničních tvůrců a na některých místech drobně doplnili. Celý proces včetně výpočtů si lze prohlédnout na GitHubu.

Od pondělí do čtvrtka jsme rekapitulovali 125 let české kinematografie v datech Filmového přehledu. Zkoumali jsme, jak se český film během dekád proměňoval, připomněli si význačné osobnosti a podívali se na některé demografické ukazatele. Celý týden jsme věnovali pozornost existujícím, natočeným filmům.

Putování po minulosti teď zakončíme spekulativně: jak by mohl vypadat zcela průměrný český snímek? Takový fiktivní amalgám české kinematografie totiž o její historii prozradí ledasco dosud skrytého.

Ke scenáristickým zásadám patří začít postavami. V datech Filmového přehledu najdeme 55 tisíc unikátních postav českých filmů. Je mezi nimi mnoho úloh poněkud dadaistických, jako například „muž s demižonem ve služebním autě“ (Srdečný pozdrav ze zeměkoule, 1982) či „žena s melounem v Čedoku“ (Co řekne žena…, 1958).

My ale jdeme po průměrném českém filmu a tedy postavách nejčastějších. V surových datech by takovou postavou byl „lékař“, který se objevuje ve 222 filmech. Nefér by to ale bylo například k postavám matek, které obvykle mívají unikátní dovětek, čí že matky to jsou, nebo k postavám policistů vystupujícím například jako „podporučík VB“.

Po pročištění a sjednocení – jakkoliv stále nedokonalém – vychází špička žebříčku takto:

Nejčastější role v českých filmech a jejich obsazení
RolePodíl filmůNejčastější obsazení
matka24,4 %Ella Nollová (15×)
otec22,0 %Theodor Pištěk (20×)
policista19,2 %Jaroslav Tomsa (19×)
hostinský15,7 %Zdeněk Skalický (27×)
lékař12,6 %Ota Sklenčka (9×)
dívka9,0 %Eva Lorenzová (3×)
řidič7,2 %Karel Bělohradský (32×)
farář5,9 %František Hlavatý (10×)
voják4,7 %Jaroslav Klenot (8×)
babička4,6 %Marie Rosůlková (10×)
sousedka4,6 %Milka Balek-Brodská (14×)
úředník4,2 %Zdeněk Řehoř (7×)
sekretářka3,8 %Jitka Zelenohorská (7×)
učitel3,6 %Jiří Hálek (6×)
Herce a herečky počítáme jen z éry zvukového filmu.

Už tento prostý seznam, ze kterého by měl jistě radost Sigmund Freud, vypadá jako typický český film. Zároveň nám připomíná nenápadné herce malých rolí. Hostinského, číšníka nebo vrchního 27krát ztvárnil Zdeněk Skalický. Ten si k tomu střihl i role opilce, „muže v hospodě“ či „staršího muže na baru“, takže čestné místo u výčepu mu nelze upřít. A to přesto, nebo možná právě proto, že jeho role byly miniaturní. Obvykle na plátně strávil pár sekund a jen rozostřený v pozadí či nezřetelný za oknem.

Vzadu s tácem Zdeněk Skalický v detektivce Jeden z nich je vrah (1970) | Zdroj: Filmová místa

Také nejčastějšího řidiče českých filmů bude patrně většina z nás znát spíše podle charakteristického kníru za volantem než jeho jména: je jím Karel Bělohradský. Kolem aut se motal, i když neřídil – například v Útěcích domů (1980) se ukázal v roli odtahovače (muž v modré košili v čase 15:19).

Zatímco Skalický i Bělohradský svým disciplínám kralují, pořadí matek je vyrovnané: Míla Myslíková se na špici tísní s Ellou Nollovou a Marií Blažkovou.

Ota Hofman revival band

Teď potřebujeme příběh. Kdo by nám s tím mohl pomoci? Suverénně nejplodnějším autorem námětů je Ota Hofman se 47 zfilmovanými, navíc je i nejproduktivnějším poválečným scenáristou.

Ota Hofman zemřel v roce 1989. Databáze Filmového přehledu nicméně obsahuje popisy dějů jeho filmů a my si z nich nechali velkým jazykovým modelem GPT vytáhnout opakované vzorce. Hofmana jsme překřtili na pana X, aby umělá inteligence čerpala jen ze syžetů, a ne z vlastních znalostí. Pro zajímavost, část odhalených vzorců:

  1. Pan X často pracuje na scénářích, které se zaměřují na děti jako hlavní protagonisty, kteří procházejí různými dobrodružstvími a poučnými zkušenostmi.
  2. Zásadní téma jeho scénářů je přátelství, spolupráce a dobrodružství, často s prvky humoru.
  3. Pan X s oblibou přidává do scénářů kouzelné či fantastické prvky pro zvýšení napětí a zábavy.
  4. Jeho příběhy často zahrnují konflikty mezi dětmi a dospělými, kdy se děti snaží nabýt důvěru a pochopení svých rodičů nebo učitelů.

Následně jsme tentýž nástroj požádali o vygenerování námětu v tomto duchu s výše uvedenými postavami. (S tím, že matka, policista, hostinský a lékař v příběhu být musí, zbytek může.) Dodejme, že jde o postup, který by byl při reálné výrobě filmu autorskoprávně i morálně za hranou.

Umělá inteligence po několika minutách chroupání dat a počítání výstupů přišla s tímto příběhem:

„Jana se s dcerou Karolínkou vrací do svého rodného městečka, aby se postarala o svou nemocnou babičku. Na místní škole Karolínku přijme ředitel pan Novák, kde se nově seznámí s ostatními dětmi a naváže přátelství. Záhy se děti dozvědí o tajemství ztraceného pokladu, který se údajně má nacházet někde ve vesnici. Společně se rozhodnou rozluštit starou mapu a vydat se na dobrodružnou cestu za pokladem. Během svého pátrání děti narazí na různé fantastické postavy, které je často vtáhnou do komických i nebezpečných situací. Mezitím se vesnice chystá na tradiční vesnickou slavnost pořádanou hostinským panem Vrbou. Zde děti zjistí, že policista Pavel je ve skutečnosti potomek legendárního rytíře, který podle legendy poklad ukryl. Navážou spolupráci s ním a učitelkou, která je vášnivou historičkou. Společně postupně začnou odhalovat tajemství pokladu, zatímco dospělí bojují s různými problémy ve vesnici. Potýkají se s životními problémy a snaží s pomocí lékaře dr. Marka vyřešit zdravotní problém babičky. Během společného soužití se navzájem zdolávají překážky a napětí mezi dětmi a jejich rodiči či učiteli. Nakonec se dětem a dospělým podaří společně najít poklad - starobylou knihu s moudry a příběhy o lákadlech, zábavných historkách a radách pro život. Ukáže se, že nejcennějším pokladem jsou přátelství, láska a sounáležitost mezi nimi. Díky překonání všech zkoušek se vesnice stává ještě více soudržnou a šťastnou obcí plnou smíchu, porozumění a tolerance.“

GPT

Do Cannes se s tím nejspíš nepodíváme. Nám jde ale o to stvořit film, který sice neexistuje, přesto jsme jej však všichni někdy chytli aspoň kousek v televizi – a to se daří.

Přes Jaroměř do Lucerny

Náš typický český film ale stále nemá jméno. O několik návrhů na výběr jsme opět požádali GPT. Jediným použitelným byl „Karolínka a tajemství vesnice“. Vesnici opravujeme na městečko, které bylo v zadání.

Zbývá dořešit poslední náležitosti typických českých filmů. Například – kde budeme natáčet? Statistikám filmových lokalit kraluje Praha, mezi „městečky“ je první Jaroměř se starobylou pevností Josefov. (Pátráme jen v datech posledních deseti let, zde byli tvůrci Filmového přehledu při dokumentování lokalit zvlášť pečliví.)

Jakou hudbu necháme ve filmu hrát? Bavíme-li se o klasice na podkres, jednoznačnou volbou je Bedřich Smetana. Na prvním místě (znovu dlouhodobých) statistik je Prodaná nevěsta, na druhém Má vlast, teprve na třetím s odstupem Bizetova Carmen. Pro maloměšťany hledající, nacházející a oslavující sounáležitost se hodí to všechno. Což ostatně platí i o moderních písních, které v českých filmech znějí nejčastěji.

Nejčastější písně českých filmů
PíseňPočet filmůPoprvéNaposled
Kde domov můj25Za rodnou hroudu (1930)Prezidentka (2022)
Škoda lásky23Návrat domů (1948)Líbáš jako ďábel (2012)
Zelení hájové20Tonka Šibenice (1930)Veverka a kouzelná mušle (1988)
Už mou milou do kostela vedou17Tonka Šibenice (1930)Božská Ema (1979)
Internacionála16Případ dr. Kováře (1949)Zahradnictví: Rodinný přítel (2017)
Život je jen náhoda15Peníze nebo život (1932)LOVEní (2019)
Ktož jsú boží bojovníci14Jan Roháč z Dubé (1947)Jan Žižka (2022)
Lásko, bože, lásko14Tonka Šibenice (1930)Velká premiéra (2022)
V Hodoníně za vojáčka mňa vzali13Písnička za groš (1952)Jedna kočka za druhou (1993)
Živijó, živijó13Děti na zakázku (1938)Jen o rodinných záležitostech (1990)

Život je sice jenom náhoda, ve slavnostních premiérách ale řád najít lze. Ta typická se v posledních letech podle dat Filmového přehledu koná ve středu a v září v pražském kině Lucerna. A protože se v posledních 25 letech český celovečerní film typicky vyrábí jeden rok, sejít se v Lucerně můžeme 4., 11., 18. nebo 25. září 2024.

Michal Kašpárek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme