Co shoří, nezmizí. Na sibiřskou Altaj dopadají zbytky raket a toxického paliva z kosmických letů
Hořící trosky a zbytky raketového paliva rozptýlené v krajině. Pro obyvatele Altaje na Sibiři to je už desítky let běžná věc. Situaci zdejších lidí dlouhodobě zkoumal český antropolog Luděk Brož. Jeho nová kniha, vydaná ve Spojených státech, nese název Evil Spirits and Rocket Debris. In Search of Lost Souls in Siberiaby (Zlí duchové a trosky raket).
Zastavili archeologický průzkum, protože otevírání starých hrobek podle nich probouzí zlé duchy. Lidé z ruské republiky Altaj ale nedokážou zabránit tomu, aby kolem nich dopadaly zbytky z kosmických letů.
Jsou to zlí duchové? Na Altaj dopadají zbytky raket, knihu o tom napsal antropolog Luděk Brož. Poslechněte si víc v reportáži Martina Srba
„Sám jsem to zažil v roce 1998. Kosili jsme trávu a najednou světelná koule na obloze. Hořelo to různými barvami,“ popisuje český antropolog Luděk Brož z Etnologického ústavu Akademie věd.
Republika Altaj je osídlená jen řídce. Na území větším než Česko žije přes 200 tisíc lidí, v části je nepřístupný národní park. Přesto když rakety z kazašského Bajkonuru odhazují své stupně, trosky dopadají i poblíž obydlených altajských míst, dokládá Brož ve své nové knize.
„Je to hořící koule se stopou za sebou. Tady se třeba netrefili o 60 kilometrů,“ ukazuje Brož záběry, jak lidé z Altaje sledují průlety kosmických trosek.
„Můžete odhadovat, kam to bude dopadat, ale je to vždycky jenom odhad,“ říká. Opuštěný stupeň začne hořet a lámat se na fragmenty. Kde se zlomí, se nedá přesně určit.
Přestože kosmické rakety jsou do detailu spočítané, i malá odchylka může mít velké dopady. Zvlášť když stupně letí neřízeně.
Toxické palivo
Největším nebezpečím podle Brože nejsou padající trosky. Ale to, že v nich zůstává nutná rezerva ruského paliva. Sovětské a ruské rakety dodnes používají syntetické pohonné hmoty.
„Asymetrický dimethylhydrazin, rusky geptil, je pro ty, kteří o tom něco vědí, hodně zlověstné slovo,“ upozorňuje Brož a zdůrazňuje: „Tato látka je toxická i v malých množstvích.“
Dům na Floridě v březnu zasáhl zbytek odpadu z vesmírné stanice. Podle NASA měl shořet v atmosféře
Číst článek
Na zem často nedopadají přímo zbytky samotného paliva, ale až produkty hoření.
„Bohužel neplatí, že co shoří, zmizí. Když se spaliny zpět ochlazují, dochází tam k rekombinaci sloučenin. Výsledek je podobný látkám, ze kterých to vznikalo, nebo i horší,“ varuje antropolog.
Proti jedovatému geptilu neúspěšně protestoval i jeden ze zakladatelů kosmonautiky Sergej Koroljov. Musel se ale podřídit vojenským potřebám.
„Tato toxická paliva jsou stabilnější, mohou čekat v naplněné raketě a na povel bombardovat USA okamžitě,“ vysvětluje Brož.
Z vojenských důvodů také Sověti postavili kosmodrom právě v Bajkonuru, hluboko ve vnitrozemí, a proto také dopadají stupně raket na pevninu na Sibiři, kde je tehdy bylo možné utajit. To je velký rozdíl oproti kosmickým základnám v Americe nebo Francouzské Guayaně, které jsou na břehu moře.
„Kosmonautika v Sovětském svazu, navzdory tomu, co tvrdili, byla vždycky vedlejší produkt zbrojení. Nikdy to nebyla mírová odnož,“ připomíná Brož.
Akutní otravy? Ne
Utajování dříve sovětského, dnes kosmického programu dopadá i na současné obyvatele Altaje. „Je obtížné prokázat, jak znečištění z raket poškozuje životní prostředí,“ říká Brož.
„V 99 procentech případů se totiž nejedná o akutní otravu. Daleko spíš se bavíme o statistice – například prevalenci některých typů rakoviny,“ upozorňuje antropolog.
Jde tedy spíš o hromadění nebezpečných látek v životním prostředí.
„A takové následky se prokazují nejhůř. A je téměř nemožné je dokázat v administrativním prostředí, které to prokázat nechce,“ dodává Luděk Brož, autor nové knihy, která by se v překladu mohla jmenovat Zlí duchové a trosky raket.
