Praga s hlemýžděm na kapotě i červená Aerovka. Do Bratislavy míří z Prahy 115 vozů, každý s příběhem
Přesně před devadesáti lety startoval první ročník tehdy rychlostního závodu 1000 mil československých. Dvakrát Praha-Bratislava a zpět se jezdilo bez přestávky, průměrnou rychlostí 100 kilometrů v hodině. Ale protože mezi lety 1933 a 1935 si smrtka stopla několik posádek, po třetím ročníku stopli tento podnik organizátoři. Obnoven byl v sedmdesátých letech už jako jízda pravidelnosti, potom v letech devadesátých.
Posledních několik let se tradice vrátila ve velkém stylu jako třídenní závod veteránů s výrobním letopočtem do roku 1939. Co historický vůz, to příběh. Tady jsou dva z nich.
Hlemýždě nebereme, anebo jo!
Při procházení mezi chromovanými chladiči a blatníky před startem z pražské Opletalovy ulice (sídla Autoklubu České republiky, odkud startoval závod už před devadesáti lety) zaujme na kapotě béžové pragovky se startovním číslem 18 hlemýždí ulita přilepená na vrcholku chladiče, kde jiné značky mají svoje lesklé emblémy.
V Praze odstartoval závod historických aut 1000 mil československých. Do Bratislavy míří 115 posádek
Číst článek
V otevřeném motoru má zastrčenou hlavu šofér Petr Sazima a vysvětluje: „V roce 1912 postavila Praga tři automobily Praga Grand na jízdu do Alp. To byla tehdy skoro dnešní Formule 1, ale na vzdálenost 3000 km. Češi přijeli těmito speciály, ale posádky mercedesů nebo rolls-royceů se jim posmívaly. Že s tím krámem nikam nedojedou, natož aby mohli myslet na umístění. A přes noc jim na pragovku přilepili ulitu na znamení pomalosti.“
Jenomže posměváčci si tak trošku spletli pedály. Tehdejší české grandy vyhrály – s obrovským náskokem obsadily první tři místa. Petr Sazima se dodnes té historce kření, jako kdyby ji sám pamatoval.
A přidává další trumf: „Dokonce se ten úspěch opakoval v dalších třech letech, až potom ostatní posádky odmítaly nastoupit do závodu, jestli se ho budou účastnit závodníci z Čech. Praga se mimochodem stala štábním automobilem Rakousko-Uherské armády“.
Na paměť téhle sportovní nálady počátku století jezdí Petr Sazima dodnes s hlemýždí ulitou na chladiči svého závodního speciálu Praha Alfa z roku 1935 a nechává se obdivovat na všech zastávkách veteránské jízdy 1000 mil československých za tuhle neobvyklou výzdobu.
Elstner jako reportér i jezdec
V roce 1935 byl prokazatelně náš stoletý rozhlas u toho, když se 1000 mil československých jelo na dlouhou dobu naposledy.
Legendární nákladní automobil Praga V3S letos slaví 70 let, nadšenci si výročí připomenou ve Vyškově
Číst článek
Dochované nahrávky na zvukových fóliích zachycují jednak pokyny závodníkům před startem – například, že mají být opatrní při kontrolách v Praze a Bratislavě, kde bude v noci málo světla nebo že když sjedou z cesty značené červenými šipkami s nápisem 1000 mil, budou diskvalifikováni – ale také hlas tehdejšího reportéra Františka Antonína Elstnera.
To jméno znali prvorepublikoví posluchači možná trochu podobně, jako známe my jména Loprais nebo Přibáň. Elstner byl novinář, sportovec, propagátor motorismu a jako rozhlasový reportér se hlásil kdykoli byl autosalon nebo nějaké závody. Měl neobyčejně kultivovaný projev, jaký by člověk u dobrodruha jeho rozměru nutně nečekal.
Elstner totiž už ve třicátých letech patřil k tzv. polykačům kilometrů. V roce 1933 naplánoval například cestu s Aerovkou 662 přes Itálii a Maroko do Španělska a zpět. Dálkových jízd pak podnikl ještě několik, třeba i po Jižní Americe.
Aerem až do Afriky
Jeho Aero 662 je drobný vůz, elegantní, tmavě červeného odstínu a na letošním závodu 1000 mil československých má startovní číslo 4. Řídí ho pan Karel Petschke s manželkou v roli spolujezdce a navigátora. Aerovka trochu zlobí, ještě ráno před slovenskou etapou není jisté, jestli vyjede a dojede.
Ferrari Testarossa, Corvetta nebo Tatra 603. Pro sběratele jsou veteráni investicí i splněným snem
Číst článek
Ale na plánovaný vstup do vysílání v Českém rozhlase vůz dorazí na čas a pan Petschke je kvůli mikrofonu ochoten na pár minut odložit zasloužený oběd. Vypráví ochotně o tom, že vůz koupit nikoli přímo od Elstnera, ale od kamaráda, který ji od Elstnera měl.
„Tu výpravu do Afriky v první polovině 30. let podnikl cestovatel právě v tomhle konkrétním autě. Bylo to nějakých 14 tisíc kilometrů. Byla jen mírně upravená proti dnešku. Do tohoto stavu jsem ji zrenovoval, protože předchozí majitel ji měl spíš pro běžné užívání a záleželo mu víc na funkci, než autenticitě. Je to skvělé auto, i když ráno zlobilo. Uvolnila se hadice chladiče, vytekla voda. Naštěstí je to jednoduchý stroj“ dodává Karel Petschke láskyplně, zatímco jeho ruce popálené sem tam od horkého motoru žalují spíš pravý opak.
115 posádek závoru 1000 mil československých dorazí do cíle u pražského Národního technického muzea v sobotu odpoledne po sedmnácté hodině.
