‚Otevřel jsem garáž a táta se rozbrečel.‘ Muzeum veteránů na Maltě je podnik se silným příběhem
Malta je sice rozlohou nejmenší stát Evropské unie, i tak ale má na starém kontinentě svá prvenství. Najdete tam třeba jedno z nejoblíbenějších muzeí aut nejen v Evropě, ale na celém světě. Vyplývá to alespoň z hodnocení odborníků automobilového serveru Auto Trader. Na ploše tří tisíc metrů čtverečních je v muzeu k vidění přes 70 nablýskaných závodních aut z minulého století.
Muzeum historických aut neminete, i když je tak trochu zastrčené v obytné části zátoky sv. Pavla. Navedou vás ukazatele s nápisem muzeum, a hlavně je před budovou zaparkované krásné modré historické bugatti.
„Specializujeme se na starší závodní auta. Nemáme tolik tuningových nebo čtyřdveřových vozů. Pár jich tu sice je, ale zaměřujeme se na sportovní auta,“ přibližuje vedoucí muzea Mark. Převzal ho po svém otci Carolovi Galeaovi, který zemřel před třemi lety.
Byl technikem, konstruktérem, automobilovým nadšencem i sběratelem. Svá auta parkoval na různých místech. Pak ale rodina koupila dům, ve kterém nejdřív chtěla vytvořit větší garáž. Z garáže se ale postupně stalo muzeum.
Auta jako vášeň
„Když jsem byl malý, tak jsme si s tátou hráli s malými autíčky. V muzeu jich najdete tisícovky. Když jsme s rodinou jezdili na dovolenou, tak táta vyhledával hračkářství a autíčka ještě častěji než já,“ směje se Mark.
V muzeu ale nejsou vystavená jen auta, kovy, plechy a pneumatiky. Je to spíš exkurz do minulosti. Je tu například figurína maminky v růžovém baloňáku a s velkým modrým kočárkem a o kousek dál sedí na stoličce Elvis Presley s kytarou.
Tenhle poklad není na prodej
„Tohle je Jaguar-E type coupé 1. série. Byl to jeden z prvních E-typů, který se dostal na Maltu. Na ostrově bylo tohle auto od 70. let,“ popisuje Mark. „Objevili jsme ho v garáži, kde strávilo 49 let. Jeho majitel už ho nedokázal opravit. Bylo trochu bouchnuté zepředu. Kompletně jsme ho rozmontovali, vyměnili motor, interiér, opravili a nastříkali kapotu.“
Láska s vůní benzínu. Americký manželský pár dělá z rezavých vraků zase fešáky silnic
Číst článek
Některá auta Mark prodává, takže se výstava neustále mění. Jsou tu ale kousky, které by za žádnou cenu neprodal, jako třeba model Alfa Romeo Giulia z roku 1972, který koupil svému otci krátce předtím, než zemřel.
„Táta si chtěl tohle auto pořídit. Zrovna měl slavit 69. nebo 70. narozeniny a já jsem přesně tenhle model našel nedaleko Neapole. Koupil jsem ho pro něj jako překvapení,“ vypráví Mark.
Nejlépe utracené peníze
„Přijel jsem do Itálie a chtěl jsem auto odvézt. Měl jsem málo času, navíc, sotva jsem něco málo ujel, tak se objevila technická závada. Museli jsme auto odtáhnout na provaze s jedním Italem, který kouřil jednu cigaretu za druhou. Nakonec se nám ale podařilo vůz dovézt na Sicílii na trajekt,“ pokračuje.
Vůz se nakonec podařilo opravit a zaparkovat v garáži.
„Řekl jsem tátovi, ať se se mnou jde podívat na nové pneumatiky. Otevřel jsem garáž, kde bylo to jeho auto, a on se rozbrečel. Byl to velmi dojemný okamžik a nejlépe utracené peníze. Tolik toho pro nás udělal – tohle bylo to nejmenší, co jsem mohl udělat já pro něj. Rok nato onemocněl a zemřel,“ uzavírá Mark.
Muzeum teď spravuje se svou sestrou. Práci si prý spravedlivě rozdělili – on se stará o auta a ona o papíry.
