Nejlepší bylo, že můžu zkusit žít normálně, věří Dan. ‚Hodně peněz stála terapie pro kluky,‘ říká pěstounka
„Jestli si dobře pamatuju, tak první odpověď na to, jestli chtějí kluci ke mě domů do péče, zněla ne. Byli ze všeho hodně vystrašení,“ vzpomíná Karolína Vránková v podcastu Radia Wave Houpačky. Jedenáctým rokem má v pěstounské péči bratry Dana a Samuela. „Pak ale byli u mě doma a hrozně moc se jim líbila moje kuchyň, to myslím hodně rozhodlo.“
Danovi bylo devět let, když se z rodiny dostal i s mladším bratrem Samuelem do diagnostického ústavu. „Tam jsme byli asi dva měsíce. Pak se rozhodlo, že půjdeme do dětského domova a tam se uvidí, co dál. Jestli by si nás někdo vzal, nebo jestli tam zůstaneme do svých osmnácti let,“ vzpomíná Dan.
Kde se Karolína s kluky seznámila? Jak to má s mámou kluků, která se o ně celý jejich život hodně zajímá? Kdo je to klíčák? Poslechněte si Houpačky
Už po pár dnech se tam ale setkal s Karolínou Vránkovou, publicistkou, která ho začala doučovat.
„V té době jsem byla rozvedená, bezdětná a chtěla jsem mít rodinu. Dělala jsem pro to různé věci, na které nejsem pyšná. Ale jeden z těch nápadů byl docela dobrý. Řekla jsem si, že bych si mohla vzít dítě do pěstounské péče,“ popisuje svoji cestu, která začala dobrovolnickou prací a skončila tím, že dnes už víc než deset let vychovává Dana a Samuela.
To jim byly deset let a čtyři roky. A šlo to netradičně rychle, přiznává Karolína: „Už za tři měsíce, co byli v dětském domově, se řeklo, že domů se vrátit nemůžou. Dozvěděla jsem se to a šla na věc.“
Na genetice tolik nezáleží, říkají dívky z babyboxu. Anežka a Dominika spolu chtějí zůstat v kontaktu
Číst článek
„Ještě jsem se ani nerozhodla, že budu pěstounkou, a už jsem se potkala s kluky a začala o ně usilovat. Bylo to nesystémové a lidi to děsilo. Včetně chlapců. Bývá to složitý proces a já byla střelená paní, co se do toho vrhla,“ hodnotí zpětně.
Postupně se ale vše ustálilo a Dan se po prvním šoku rozhodl, že se ke Karolíně i s bratrem přestěhuje. „Líbila se jim moje kuchyň,“ směje se Karolína.
„Byl jsem velkej brácha, který měl potřebu se postarat o mladšího bráchu, akorát mě občas štval. Ale když jsme byli v tom procesu, tak bych ho nikdy neopustil. Když už jsme v tom oba, tak jsme v tom oba,“ zdůrazňuje.
Bylo to šílené
„Čekalo se, jestli to zvládnu. Vzít si do pěstounské péče sourozence je obecně těžké a já jsem navíc byla sama,“ popisuje Karolína situaci, do které si malé bratry přivedla domů.
Chybí pěstouni. Ministerstvo chce lednový zákaz umisťování nejmenších dětí do Klokánků posunout
Číst článek
„A je fér si říct, že to někdy bylo šílené. Třeba jsem po tobě jednou chrstla šťávu,“ obrací se na Dana. „Myslím, že to bylo kvůli učení,“ přemýšlí Dan.
„Samíkovi byly čtyři roky, moc nemluvil, a když ano, tak sprostě. Večer běhal po bytě úplně posedlý démony, lezl na knihovnu a nešlo ho sundat,“ vzpomíná Karolína.
„Ale ani jednou mě nenapadlo, že jsem to neměla dělat. A podívejme se dnes tady na hezkého, mladého, šikovného muže,“ obrací se na Dana.
Plat a pomoc
Karolína si jako dlouhodobá pěstounka chválí pomoc doprovázejících organizací i státu.
Pěstounská péče
O dítě pečuje na základě rozhodnutí soudu osoba vybrána krajským úřadem nebo osoba dítěti příbuzná či jinak blízká. Rodičům zůstává zachována rodičovská odpovědnost i vyživovací povinnost. Pěstoun má nárok na odměnu nebo příspěvek při pěstounské péči a další dávky pěstounské péče. Pěstounovi vznikají nová práva a povinnosti (například povinnost spolupráce s doprovázejícím subjektem, povinnost vzdělávat se a další).
„Pěstoun má plat, peníze na potřeby dítěte a pak jsou i prostředky na nějaké další výdaje. My jsme například utratili spoustu peněz za dobré terapie pro oba dva kluky. Chci říct, že tomu mladšímu to zřejmě zachránilo duševní zdraví,“ vyzdvihuje.
„K tomu má pěstoun povinná školení, která tráví s odborníky i s ostatními pěstouny, což je k nezaplacení. Nikdy jsem si nepřipadala sama,“ zdůrazňuje s tím, že dostala i takzvanou klíčovou pracovnici, jinou pěstounku, se kterou se mohla kdykoliv poradit.
Žít normálně
„Nejlepší bylo, že můžu zkusit žít normálně,“ říká dnes Dan.
„Měl jsem být do osmnácti let v dětském domově, pak se otevřela tahle možnost. Nevím, co by ze mě bylo, jak by se odvíjela moje budoucnost. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem mohl udělat, i když můj strach ze změny byl hodně velký,“ vzpomíná.
15 vteřin na loučení a nový život. První děti z českých babyboxů jsou už plnoleté
Číst článek
Na jejich příběhu je výjimečné nejen to, že si samotná Karolína vzala domů sourozence. Obecně se to považuje za náročnější situaci. Netradiční je i to, že bratři zůstali v častějším kontaktu, než je zvykem, se svojí biologickou mámou.
„Chodil jsem k mámě na víkendy jednou za měsíc, jednou za dva týdny. A pak tam chodil i Samuel,“ říká Dan.
Pro malého Samuela to ale bylo velmi náročné. „Plakal, chtěl být s mámou. Hodně jsme řešili, co je pro něj dobrý, jestli návštěva na pár hodin, nebo celý víkend,“ přiznává Karolína. „Dnes jsme dvě mámy, ale byly tam různé druhy tenzí.“
„Mámu miluju a jsem rád, že jsme v kontaktu. Ale nelituju ničeho, co se stalo, jsem za to rád. Nevím, jaká by byla moje budoucnost, kdyby to takhle neskončilo,“ uzavírá Dan.
Poslechněte si Houpačky s pěstounkou Karolínou a jejím pěstounským synem Danem.
