Kde je zranění, nemusí být i vina, říká psycholožka. Jít na párovou terapii považuje za dobrý signál
„Ve chvíli, kdy nás napadne jít na párovou terapii, je to většinou dobrý signál,” říká v pořadu Balanc Radia Wave psycholožka a psychoterapeutka Eliška Remešová. I když jste ve vztahu spokojeni a umíte komunikovat, stejně se mohou objevit problémy, které jsou nad vaše schopnosti. Někteří lidé se chodí radit či využívají možnost terapie preventivně, třeba kvůli očekávané životní změně – svatbě, narození dítěte nebo před společným bydlením.
„Když se snaha a úsilí o zlepšení problému přetvoří do zhoršení, pojďte to zkusit probrat,“ doporučuje Remešová.
Jak se liší párová terapie a poradenství? S jakými problémy lidé přichází a čeho se bojí? A jakou roli při výběru odborníka hraje jeho pohlaví? Uslyšíte v záznamu pořadu
Terapie musí být prostorem bezpečí. Lidé by se neměli bát mluvit otevřeně ani o bolavých a nepříjemných věcech – s vědomím, že mohou zranit svůj protějšek. Dobrý terapeut nebo terapeutka s tím pomohou.
Remešová přiznává, že občas musí pracovat s odporem, jeden z páru třeba kývne na terapii, aby měl klid. Bojí se, co by se mohl dozvědět o sobě nebo o svém vztahu. I s tím lze ale úspěšně pracovat. Vstoupit do terapie není známka slabosti, ale toho, že vám na vás, vašem vztahu i partnerovi záleží, je přesvědčená psycholožka.
„Věřím, že láska je dovednost a pracovat na vztahu preventivně se vyplácí,“ říká v pořadu Balanc.
Je třeba ale také odlišovat párové a manželské poradenství. V něm jsou někdy dokonce pro manžele k dispozici odborníci dva, žena a muž. V párové terapii je to méně časté.
O vině a bolesti
Když ve vztahu něco nefunguje, často se tím otevírá prostor pro pocity viny nebo třeba studu.
„Obecně se v mezilidských vztazích objevuje představa, že se zraněním ruku v ruce musí jít vina. Když se dozvím, že jsem tě zranil, tak implicitně cítím, že je správné cítit vinu. A ve chvíli, kdy mám pocit, že jsem nic neudělal, se začnu vině bránit. A nedokážu přijmout zranění toho druhého, nejsem tam pro něj. Nedokážu vytvořit prostor, ve kterém může ten druhý zranění rozpouštět,“ upozorňuje Remešová.
Aby se jeden člověk ubránil pocitu viny, staví tím teď proti bolesti toho druhého. „Ve vztazích není vina vůbec užitečná, vytváří bariéru mezi jednotlivci. Protože když já cítím vinu, tak se potřebuju hojit já – a nemůžu tam být pro toho druhého,“ přibližuje psychoterapeutka.
Součástí terapie je to, že se jedno a druhé odděluje. „Můžu si být vědoma toho, že jsem zranila. A vím, že jsem to neudělala záměrně. A jsem tady, abych pomohla to zranění zahojit. V terapii ošetřujeme vinu, nějak ji odpracováváme, aby tam už nemusela být. A zároveň podporujeme bezpečný prostor pro zraněného,“ dodává Remešová.
Samotná volba pohlaví terapeuta může být tématem. Nebude se muž bát, že se žena-terapeutka spolčí s jeho ženou? Co když se mu naopak nebude chtít mluvit o některých záležitostech před mužem? Poslechněte si celý Balanc o párové terapii, poradenství a zdravém řešení problémů.
