Každý se může změnit, i pachatel, věří šéfka Probační a mediační služby. Sama přišla o manžela

„Pachatelé jsou také jen lidé,“ věří Andrea Matoušková, ředitelka Probační a mediační služby. Ta pomáhá poškozeným i těm, kteří jim ublížili, zpracovat, co se stalo, a zaměřit se na budoucnost. „Udělali chybu. My věříme, že v každém člověku je potenciál změnit svůj život. Záleží na motivaci a také na podpoře, kterou mu dáme. Když změně pomůžeme, tak už ten člověk třeba žádný trestný čin neudělá a na světě bude bezpečněji.“

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Andrea Matoušková, ředitelka Probační a mediační služby

Andrea Matoušková, ředitelka Probační a mediační služby | Foto: Klára Škodová | Zdroj: Český rozhlas

„Není to tak, že si sednete ke stolu a začnete si povídat,“ říká Matoušková v pořadu Až na dřeň Rádia DAB Praha o službách, které nabízí její Probační a mediační služba. „Pachatel při setkání s obětí čelí mnoha otázkám a odpovídá často jinak, než jak by mluvil s policií.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor s ředitelkou Probační a mediační služby Andreou Matouškovou

V první řadě pracovníci služby nabízí lidem různé možnosti, co a jak dělat. Všechno je dobrovolné.

„Vlastně je docela těžké dostat se k lidem a vysvětlit jim, jaké možnosti mají. Často třeba lidé nesouhlasí, protože nemají šanci porozumět tomu, o co jde. Nebo nemají odvahu. Není to jednoduché, ale ze zkušenosti vím, že je to ozdravné,“ připouští Matoušková.

Mediace spočívá v tom, že služba zprostředkuje setkání mezi obětí a pachatelem. „Lidé se setkají v těchto rolích a je jasné, kdo ublížil a komu bylo ublíženo. Mluví se o zranění, takže to bývá emočně nabité. Může to vypadat hodně dramaticky, ale lidé jsou často velmi klidní.“

„Je jasné, kdo ublížil a komu bylo ublíženo. Mluví se o zranění, takže to bývá emočně nabité.“

Účast na mediaci může pachateli dokonce pomoct: „V procesu záleží na tom, jak je pachatel aktivní, neaktivní, co udělal a jestli se právě pokusil napravit svůj čin tím, že vstoupil do procesu mediace.“

Probační dům a programová centra

Koncem roku otevřela mediační služba první probační dům v Česku, kde mohou žít podmínečně propuštění půl roku a postupně se zapojovat do života mimo věznici.

Mezi vězením a životem. V Česku se otevřel první probační dům pro vězně propuštěné na podmínku

Číst článek

„Také mám radost z toho, že už druhým rokem fungují naše programová centra, kde lektoři pracují s klienty, a cílem je, aby si pachatelé uvědomili, jak to, co udělali, dopadlo na oběti,“ říká Matoušková a vysvětluje:

„Pachatelé totiž hodně často přemýšlejí nad sebou, co se jim stalo, za co a jak byli potrestáni a na všechna příkoří, která se jim stala. Ale neumí si představit, jaké to dopadlo na jiné.“

Uznává ale, že zpětnou vazbu přímo od lidí, kterým služba pomohla, dostávají pracovníci málokdy: „Kolegové říkají, že se vzácně stane, že se mohou radovat z velké změny. A tak se radují alespoň z maličkostí.“

Došlo mi to, až když se mi to stalo

Matoušková se probaci věnuje od 90. let a i její zásluhou Probační a mediační služba později vznikla.

‚Chtěl jsem si něco dokázat.‘ Lektoři pomáhají pachatelům, aby se už nevraceli za mříže

Číst článek

„Chodila jsem do prvního ročníku oboru sociální práce, který byl po revoluci otevřen pod vedením Jiřiny Šiklové. Už tehdy jsme vstupovali do justice s myšlenkou, že je potřeba mluvit nejen s oběťmi, ale i s pachateli. Prvních pět let jsme pracovali jako zaměstnanci soudů. Tehdy ještě naše služba neexistovala,“ vzpomíná.

Zaměřila se proto na takzvanou restorativní justici, která se věnuje obnově.

„To uznamená, že pracujeme jak s pachatelem, tak s obětí. Neděláme to jenom proto, aby se napravili pachatelé, ale i proto, že to lidem pomáhá najít znovu rovnováhu v životě, obnovit víru ve spravedlnost a najít budoucnost. Někdy vám totiž trestný čin vezme budoucnost s člověkem, který už není,“ říká.

To je i její příběh, kvůli trestnému činu přišla o manžela.

„To, co jsem stokrát slyšela pod poškozených, je hrozivé, ale člověku to dojde, až když si to zažije“

„To, co jsem stokrát slyšela pod poškozených, je hrozivé, ale člověku to dojde, až když si to zažije. Mohla jsem se vciťovat, ale když je to osobní, je to jiné. Myslím, že mi tahle zkušenost pomůže v budoucí práci, i když raději bych se o ní obešla. S rodinou se snažíme teď najít nějakou budoucnost, i to říkáme obětem,“ dodává.

Poslechněte si celý rozhovor, audio je výše v článku.

Kateřina Kubalová, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme