Zachraňovali sousedy i přespolní během povodní. Dobrovolných hasičů je ve Slovinsku až 160 tisíc
Slovinsko má údajně nejvíc hasičů na obyvatele z celého světa. Ve dvoumilionovém Slovinsku je 160 tisíc registrovaných dobrovolných hasičů, z toho přes 40 tisíc v aktivní službě. Každá rodina má prý nějakého hasiče. Při bleskových povodních, které před týdnem zasáhly obrovskou část území, to přišlo vhod. Víc než 150letá tradice je národním pokladem.
„Je to těžké, emočně náročné. Po šesti dnech v terénu, po všem, čím jsme prošli, co jsme viděli a dělali. Pomáhali jsme tolika lidem,“ svěřuje se viditelně dojatý Sebastian. Přišel do práce, i když měl mít dnes volno.
„I můj dům je vytopený, teprve pátý den jsem tam šel zachránit alespoň něco. Nejdřív jako hasiči se vším pomáháme komunitě, místním a přátelům, až pak sami sobě,“ popisuje.
Sebastian je dobrovolný hasič. Přidal se kvůli přátelům a aby mohl pomáhat lidem.
‚50 povolání‘
„Teď se hlavně snažíme zajistit základní životní podmínky. Hlavně zprůjezdnit silnice, zajistit elektřinu, dostat vodu ze sklepů, aby mohl začít úklid, a také pitnou vodu,“ vyjmenovává vytížený velitel Vlado. Přijel z jiného okresu vystřídat po náročných dnech místního šéfa.
Otrokářské lodě odvezly z Afriky přes 20 milionů lidí, pět milionů z Angoly. Dnes tam stojí muzeum
Číst článek
Na povel má 160 hasičů a desítky dalších dobrovolníků. Ptám se Vlada, proč se on rozhodl stát dobrovolným hasičem?
„To je otázka, kterou si taky někdy pokládám. Skočíte do hasičského bazénu a už se nedostanete ven. Musíte být v terénu, musíte pomáhat lidem, to je nejdůležitější. Je to o kamarádství, poznávání nových lidí a je to zajímavá práce. Nejde jen o hašení požárů. Jsou to povodně, záchrana na laně, autonehody. Říkáme, že dobrý hasič musí umět alespoň 50 různých povolání,“ míní Vlado.
Vlado už zažil několik povodní, ale žádné jako ty současné. Dřív se prý rozvodňovaly hlavně velké řeky a voda stoupala pomalu. Teď byly nebezpečné i menší potoky. Voda přišla rychle a nadělala spoustu škod.
Tradice
Ve zbrojnici sedí a večeří i pětice zablácených mladíků. Jaka, Nejc, Davide, Petja a Žiga. K hasičům nepatří, ale jejich domy pohromu přežily, tak pomáhají. Zajímá mě, kde se podle nich vzala tak silná hasičská tradice.
„Je to tím místem, kde žijeme. Slovinsko je velmi malé, ale máme tolik hor a tolik řek. Spousta vesnic je izolovaných, tak mají vlastní hasiče, kdyby je nějaká katastrofa odřízla od pomoci,“ myslí si Petja.
„Tak jako má každá obec kostel, tak má i hasičskou jednotku. Tak to je. A myslím, že po téhle katastrofě dobrovolných hasičů ještě přibude,“ doplňuje ji Žiga.
Je už po šesté hodině večer. Kolem skoro 30 červenobílých aut. Jednotky z jiných měst na noc odjíždějí. Podél hlavní silnice se shromáždily skupinky obyvatel Prevalje k už pravidelnému rituálu. Chtějí hasičům při odjezdu zamávat, děti drží transparenty se vzkazy díků.
„Děti je nakreslily samy, aby poděkovaly hasičům, kteří nám přijeli pomoct a tudy se budou vracet domů. Přijeli ze všech koutů země, z celého Slovinska, i ze zahraničí. Jsme na ně velmi hrdí,“ říká Matea, zatímco děti drží cedule s nápisem Hvala – Díky – s kresbami srdíček a hasičských aut.
