Na hranici personálních kapacit i zákoníku práce. Záchrance se zvýšil počet výjezdů až o třetinu
Už několik měsíců pracují na hraně svých sil vedle zdravotníků v nemocnicích i ti ze záchranných služeb. V některých krajích se zvýšil počet výjezdů oproti rokům před pandemií koronaviru až o třetinu. Sanitky jezdí hlavně k vážným případům, stále častěji to bývají právě pacienti s covidem-19. Přísná hygienická opatření navíc prodlužují dobu dojezdu.
Na operačním středisku záchranné služby v Praze denně odbaví kolem 700 hovorů. „Volající jsou skutečně nemocní, oproti dřívějšku jsou objektivně v mnohem horším zdravotním stavu. Jsou to lidé, co mají dechové obtíže, nízkou saturaci krve kyslíkem a i do telefonu slyšíte, že se jim velmi špatně dýchá,“ popisuje Radiožurnálu mluvčí a dispečerka Jana Poštová.
Odráží se to i na zvýšeném počtu výjezdů. Třeba ve Středočeském kraji vyjížděly před epidemií denně sanitky průměrně k 350 pacientům.
Zdravotníci už několik měsíců pracují na hraně svých sil. A nejenom v nemocnicích, platí to i pro záchranné služby. Ty mají víc výjezdů, častěji jezdí k pacientům ve vážnějším stavu a kvůli přeplněným nemocnicích musí taky třeba řešit, kam je umístí
„V současné době je 350 minimální hranice, pod kterou se skoro nedostáváme. V průměru je to 400, 420, ale dostali jsme se i na 450,“ říká krizový manažer tamní záchranné služby Jakub Vachek.
„Dojezdová doba průměrně ve Středočeském kraji byla někde kolem sedmi minut. Nyní nám to narostlo na necelých devět. A je to hlavně u covidových pacientů. Posádka se musí obléknout do ochranných pomůcek.“
A vůz pak také dezinfikovat. Pacienta je navíc kvůli naplněným nemocnicím stále složitější umístit. Často je tak sanitky musí vozit do vzdálenějších zařízení. To zažívají třeba záchranáři v Plzeňském kraji, který je jedním z nejpostiženějších.
„Tím, že je nárůst covid nemocných, máme velké potíže zajistit primární dostupnost záchranné služby. Zatím se nám to daří, ale umístění do zdravotnických zařízení je čím dál tím obtížnější, proto musí být koordinace na krajské úrovni,“ nastiňuje situaci ředitel krajské záchranky Pavel Hrdlička.
Na hranici zvládání
Oslovení zástupci záchranných služeb se shodují na tom, že vypjatá situace už trvá příliš dlouho a zdravotníci jsou unavení. Třeba na Plzeňsku mají prakticky vyčerpané i povolené přesčasové hodiny.
„Naše kapacity jsou na hranici toho, abychom celou situaci zvládali. Pohybujeme se na hranici zákoníku práce, kdy je to osm hodin týdně navíc. Ta situace už trvá přes rok, takže únava nebo syndrom vyhoření se u některých zaměstnanců samozřejmě mohou projevovat,“ upozorňuje Hrdlička.
‚Přijďte se podívat na ty plicní snímky třicátníků.‘ Svědectví z českých nemocnic
Číst článek
Podobné je to i v dalších krajích. Na rozdíl od nemocnic si záchranné služby nemůžou vypomoct proškolenými dobrovolníky, kteří by zastali jednodušší práci.
„Všichni, kdo dělají záchranáře, jsou samostatně pracující nebo řidiči s certifikovaným kurzem, takže záchranné služby jsou skutečně odkázány jen na počet personálu, který v té chvíli mají,“ vysvětluje šéf jejich asociace a ředitel jihočeské záchranky Marek Slabý.
S očkováním se sice personální situace záchranek zlepšuje, dál ale podle Slabého bojují s množstvím výjezdů, rostoucím počtem covidových pacientů a také s časem. Každý výjezd k nakaženému totiž kvůli oblékání a dekontaminaci trvá až o půl hodiny déle. Zástupci záchranných služeb ale uklidňují, že se zatím o pacienty postarat zvládají.
