Palestina má svojí pivní scénu. V Betlémě si můžete dát točený ležák ve dvou malých pivovarech
V posledních letech teče v palestinských městech pivo proudem. Proud to zatím není nijak silný, ale pivovarů postupně přibývá. Palestinští sládkové dokonce pořádají na Západním břehu Jordánu pivní festivaly. Také Betlém má dva nové přírůstky v podobě malých pivovarů. Na svátky mají obvykle připravené vánoční speciály. Letos jsou ale várny prázdné a betlémské pípy suché.
„Každý rok vařily palestinské pivovary vánoční speciály. Letos ale nejsou, protože jsme zrušily veškeré vánoční oslavy. Kvůli válce v Gaze.“ Sámí má obchůdek s alkoholem na ulici Jesliček v centru Betléma. Podobných specializovaných obchodů je tu v blízkosti několik. Ukazuje mi lahve různých piv od tří palestinských pivovarů. Ten čtvrtý zatím vaří jen pro vlastní potřeby.
„Já mám nejraději Tajjbe, hlavně jejich tmavé pivo.“ Tajibe je nejstarší ze současných pivovarů na palestinských územích. Není ale betlémský. Pivo vaří už čtyřicet let nedaleko Rámalláhu. „Pivní kultura je v Betlémě hodně stará. Každý tu pije pivo. A také víno. Máme tu místní vinařství. Jestli pijí jen místní křesťané? Kdepak, pijí i muslimové. Všichni Palestinci pijí pivo! Moji zákazníci jsou v drtivé většině místní Arabové.“
V Bét Sahúr, městečku dnes už srostlém s Betlémem, kde pastýři podle křesťanské tradice spatřili hvězdu, je v rodinném domě malý bar, a v baru pivovar, ve kterém mě vítá Mišel Awád, jeden ze čtyř pivovarnických bratří. Etikety na lahvích nesou nápis Nativity, což je značka zdejšího piva.
Plzeňské pivo
„Tohle jsou pytle německého sladu. Ten tady používáme. Ale byl jsem na veletrhu v Česku, protože jsem slyšel, že chmel je nejlepší český, a že má nejlepší chuť. Tak třeba budeme používat ten český.“ A českou měl Mišel také učitelku němčiny na škole – Češku, která v Betlémě žije.
Mišel říká, že s bratry splnili sen svému tátovy a také strýci, totiž vařit v Betlémě místní pivo, aby mohli návštěvníci ochutnat autentickou zdejší chuť, a nemuseli pít dovážená piva průmyslová. „Nápad udělat tady pivovarskou restauraci mám z Česka. Ve starém městě v Praze jsem v jedné takové byl. Lidé si sednou na pivo a zároveň vidí ten výrobní proces. Nic takového tu v Palestině nebylo.“
Mišel teď vytahuje z dárkového balení tři lahve, a to jsou právě tři druhy piva, které tady vaří, konkrétně německé pšeničné, tmavý ležák, a plzeňské.
„Dřív si tady hodně lidi vařili pivo doma. Tady si skladovali ječmen, pak ho mleli a vařili s vodou. Uvolněný cukr pak konzumovaly kvasnice a produkovaly alkohol. Říkalo se tomu domácí pivo. Za druhé světové války totiž uprchlo před boji z Evropy do Palestiny spousta Řeků a Italů. A místní se od nich domácí pivo naučili dělat.“
Bar s pípou, za kterým jsou várny, teď zeje prázdnotou. Pípa je suchá, a Mišel otevřel podnik jen kvůli mé návštěvě. Vysvětluje, že jeho kvasnicové pivo nevydrží dlouho, takže letos nemělo cenu vařit pivo před Vánoci, když je Betlém kvůli válce zavřený a žádní návštěvníci se sem nedostanou.
„Covidového období jsme využili k vybudování tohoto projektu. A teď zas musíme trpělivě čekat, až se situace uklidní. Nečekám, že se turisté vrátí dřív, než na podzim příštího roku. Ale musíme to přestát,“ neztrácí optimizmus palestinský pivovarník Mišel Awad.
