Stvrdil popravu tisíců lidí, 30 let poté má být íránským prezidentem. Raísí utáhne šrouby, obrat ale nepřinese
Izrael ho označuje za „řezníka z Teheránu“ a jeho zvolení novým íránským prezidentem odsuzuje i řada lidskoprávních organizací. Sám Ebráhím Raísí ale tvrdí, že bude prezidentem všech a zatočí se všudypřítomnou korupcí. Ultrakonzervativní soudce, který vyhrál volby hlavně díky spojenectví s duchovním vůdcem ajatolláhem Alím Chameneím, se tak stane prvním íránským prezidentem, na něhož míří americké sankce ještě před nástupem do úřadu.
Ebráhím Raísí to sám nikdy nepřiznal, mnoho Íránců a řada lidskoprávních organizací ale jméno nově zvoleného prezidenta spojuje s temnou íránskou minulostí, která s výsledkem voleb znovu ožívá.
Novým íránským prezidentem bude soudce Ebráhím Raísí. Od 80. let jsou na něj uvaleny americké sankce
Číst článek
Masové popravy vykonané na konci irácko-íránské války v roce 1988 si vyžádaly životy tisíců lidí, další zmizeli beze stopy nebo se stali terčem mučení. Popravy politických odpůrců nařídil tehdejší duchovní vůdce Rúholláh Chomejní, tehdy 28letý Ebráhím Raísí nicméně seděl v tribunálu, který rozsudky smrti vynášel.
„Raísí je dlouhou dobu značným prominentem režimu. Jedná se o duchovně konzervativní figuru a člověka, který byl mnoho let v čele jedné z nejbohatších nadací v zemi. Poté dělal dva roky šéfa justice, byl tedy nejvyšší postavou íránského soudnictví. Jeho historie je hodně propojená s dozvuky tuhého chomejníovského režimu v 80. letech, který skutečně perzekvoval vlastní obyvatelstvo poměrně intenzivně,“ popisuje pro iROZHLAS.cz Josef Kraus, analytik z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Perzekuce tvrdě odnášeli jak političtí, tak náboženští oponenti Chomejního, který se v době válečného stavu tvrdě a nekompromisně vypořádával se svými protivníky nejen doma, ale také v zahraničí. Útoky mířené na exilovou opozici v Evropě nebyly v té době ničím výjimečným, mnohem častějším terčem se ale stávali kritici režimu uvnitř Íránu.
„Raísí v té době podepisoval nejen rozsudky smrti, ale také perzekuce. Lidé mizeli, dostávali mnohaleté tresty vězení nebo byli přinuceni k exilu. A tohle všechno Raísí do určité míry legitimizoval. Zpětně je sice dobré to vnímat v kontextu té doby, určitě to ale nesmývá krev z jeho rukou, za kterou je přinejmenším papírově určitě odpovědný,“ dodává Kraus.
Řezník z Teheránu
Nově zvolený íránský prezident se narodil 14. prosince 1960 ve druhém největším íránském městě Mašhad na severovýchodě země. Právě odsud pochází také současný nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí, který je jeho blízkým spojencem. Právě díky němu se v posledních letech dostal k řadě významných funkcí, které podle amerického deníku The Washington Post postupně zvýšily jeho postavení v mocenských strukturách Íránu.
‚Režim brutálního popravčího.‘ Izrael odsoudil zvolení Raísího prezidentem Íránu
Číst článek
Raísí, v jehož životopisu stojí, že vystudoval právo na univerzitě Šahída Motaharího a náboženský seminář v Komu, v minulosti působil jako náměstek ministra spravedlnosti a v letech 2014 až 2016 také jako generální prokurátor. Z této funkce odešel do vlivné nadace Astana Kudse Razávího, kterou vedl až do začátku roku 2019, kdy se stal šéfem íránské justice.
Kvůli roli, kterou před třiceti lety sehrál během poprav politických oponentů režimu, Raísí od roku 2019 figuruje na sankčním seznamu Spojených států. Má se tak stát prvním íránským prezidentem, který čelí americkým sankcím ještě předtím, než vůbec nastoupil do úřadu.
Výsledek voleb proto Spojené státy nepřijaly s nadšením – v sobotním prohlášení vyjádřily lítost nad tím, že značná část Íránců neměla možnost volit svobodně a spravedlivě, jelikož opoziční kandidáti byli dopředu vyloučeni.
Zvolení Raísího, který v pátečních volbách získal 62 procent odevzdaných hlasů, hlasitě kritizovaly také lidskoprávní organizace včetně Amnesty International, podle níž by měl ultrakonzervativní soudce namísto soutěžení ve volbách čelit stíhání ze spáchání zločinů proti lidskosti.
Zřejmě nejostřejší reakce ale přišla ze strany Izraele, který Raísího označil za „řezníka z Teheránu“ a „nejextremističtějšího prezidenta“, jakého kdy Írán měl. Podle analytika Masarykovy univerzity je nicméně první zmiňovaná nálepka Raísího přehnaná a odpovídá napjatým vztahům, které mezi Izraelem a Íránem panují.
„Je to velice přehnané, expresivní vyjádření, které Izrael používá ze svých vlastních politických důvodů. Raísí určitě není člověk, kterého bychom si mohli představit jako ‚zlého prokurátora‘, který volá po masovém vraždění vlastních spoluobčanů. Byl to byrokrat, který tomu všemu dával záštitu, ale nebyl to krvelačný maniak. Celý svůj život byl v podstatě úředník a na konci 80. let působil na úředním postu, jehož součástí bylo i schvalování perzekucí vůči vlastnímu obyvatelstvu,“ míní Kraus.
Jediná jaderná elektrárna v Íránu je dočasně mimo provoz. Následovalo varování před výpadky proudu
Číst článek
Raísí a Západ
Zvolení 60letého Raísího do funkce prezidenta budí mezi některými státy Západu značné emoce, očekává se ale, že jeho nástup do funkce žádný zásadní obrat Íránu nepřinese. Největší náboženskou a politickou autoritu totiž zastává nejvyšší duchovní vůdce, který zemi de facto ovládá.
„Prezident je důležitý hlavně pro správu země a má spíše podřadnější pozici. Raísí je však jedna ruka s nejvyšším duchovním vůdcem, nelze tedy předpokládat, že by mezi oběma posty mělo docházet k zásadnímu napětí. To se sporadicky stávalo během minulé administrativy Hasana Rúháního, teď ale bude íránský politický systém mnohem kompaktnější a více zajedno i v oblasti zahraničněpolitického směřování,“ říká odborník na Írán, podle něhož lze očekávat zachování kontinuity současného režimu.
Dramatický obrat Raísí nepřinese ani rozhovorům o obnově jaderné dohody z roku 2015, která předpokládá uvolnění protiíránských sankcí výměnou za omezení jaderných ambicí Teheránu a záruky, že nebude vyvíjet jaderné zbraně.
K dohodě, o jejímž oživení posledních několik měsíců jednají zástupci signatářských zemí, se na pondělní tiskové konferenci vyjádřil i sám Raísí. Razantní odpůrce Západu na prvním brífinku po vyhraných volbách vzkázal, že se íránská zahraniční politika po jeho srpnovém nástupu do funkce nebude omezovat pouze na tuto dohodu, a vyzval Washington k okamžitému uvolnění sankcí, které dlouhodobě dusí íránskou ekonomiku.
Moc rozhodovat o dalším zahraničněpolitickém směřování země tak i nadále zůstane v rukou Chameneího a jeho dlouholetý pobočník Raísí ho bude následovat stejně jako budoucí ministr zahraničí, kterého si do svého kabinetu přivede. Íránské cesty k Západu pak budou mnohem uzavřenější než za dosavadního prezidenta Rúháního a šéfa diplomacie Mohammada Džaváda Zarífa.
„V posledních osmi letech jsme mohli vnímat, že to tímto stylem ne vždy fungovalo, protože se současný ministr zahraničí Zaríf nebo prezident Rúhání občas snažili dělat si svou zahraniční politiku trochu nezávisle na nejvyšším duchovním vůdci, což se projevovalo právě v dialogu se Západem. Raísí ale bude na sto procent plnit zadání od nejvyšší autority v zemi. Pravděpodobně to bude znamenat značnou ostražitost vůči Západu obecně a mnohem větší důraz na soběstačnost íránského hospodářství, které se Rúhání naopak snažil otevřít zahraničnímu podnikání a investicím,“ míní Kraus.
Přijde utahování šroubů?
Prezidentství ultrakonzervativce Raísího nicméně nepocítí jen Západ, ale také samotní obyvatelé Íránu. Po umírněném Rúháním do funkce nastupuje člověk, který zastává islamizaci univerzit a volá po omezení přístupu k internetu a cenzury západní kultury. Podle pozorovatelů, na které odkazuje server Deutsche Welle, tak nově zvolený prezident bude usilovat o další omezení svobody projevu v zemi.
Spíš než do boje proti koronaviru režim investuje do propagandy, říká Čech, který se vrátil z Íránu
Číst článek
„Určitě můžeme očekávat utažení šroubů ze strany režimu, minimálně pokud jde o společensko-politickou sféru. Raísí je konzervativec a dá se předpokládat, že si do svého kabinetu jmenuje rovněž konzervativní ministry. Do jisté míry tedy může jít proti proudu uvolnění některých společensko-mravních témat, který byl na stole v posledních osmi letech. Nepůjde ale o žádný dramatický zvrat, který by vedl ke zvýšení perzekucí vůči opozici nebo liberálům,“ odhaduje analytik Masarykovy univerzity.
Samotný Raísí ještě před volbami sliboval, že bude nadstranickým prezidentem, kterého může volit pravice i levice – v íránském kontextu jak konzervativní, tak i liberální modernistická část obyvatelstva. Jeho nejhlasitějším předvolebním slibem se nicméně stal boj s korupcí, která dlouhodobě prostupuje íránské úřady a kterou lidé vnímají jako zcela zásadní selhání správy státu. Podpořil také rozvoj zemědělského sektoru a zavázal se bojovat s chudobou a vytvořit nová pracovní místa.
Jeho předvolební sliby nicméně nepřesvědčily takový počet lidí, v jaký on a ajatolláh Chameneí doufali. Raísí sice v prvním kole získal skoro 62 procent hlasů, volby ale provázel malý zájem voličů. K urnám jich přišlo necelých 49 procent, tedy nejméně od založení islámské republiky v roce 1979.
„Příslib boje s korupcí mu zajistil velké množství hlasů od těch, kteří k volbám skutečně přišli, i když jich nebylo tolik, v kolik režim doufal. Neobávám se tedy toho, že by ze dne na den začalo docházet k dramatickým represáliím. To si režim nemůže dovolit už jen z toho důvodu, že k volbám přišlo velmi málo lidí a jeho legitimita k tomu dělat nějaké dramatické zásahy je skutečně nízká,“ vysvětluje Kraus.
Příprava na nástupnictví
Nově zvolený prezident Íránu se chopí úřadu až začátkem srpna, už delší dobu se nicméně spekuluje o tom, že prezidentství vlivného konzervativce má být víceméně jen odrazovým můstkem pro mnohem důležitější roli.
Duchovnímu vůdci Alímu Chameneímu, který Raísího označuje za „důvěryhodného a zkušeného muže“, bylo v dubnu 82 let a potřebuje za sebe hledat náhradu. Mnozí pozorovatelé proto mají jasno v tom, že jeho nástupcem má být právě Raísí.
Podle odborníka Masarykovy univerzity je to také hlavní důvod, proč Raísí do prezidentské volby znovu vstupoval. Na prezidentský úřad kandidoval poprvé už v roce 2017, skončil ale druhý za dosavadním prezidentem Rúháním, který už po dvou mandátech úřad obhajovat nemohl. Nyní ale íránské vedení udělalo všechno pro to, aby volby dopadly s jiným výsledkem.
„Poprvé mu to nevyšlo, byl to ale test na voličích, jestli ho přijmou, nebo ne. Nyní byl do pozice prezidenta doslova protlačen, protože mu byla prakticky zlikvidována opozice a protikandidáti. O Ebráhímovi Raísímu se dlouhodobě hovoří jako o pravděpodobném kandidátovi, který by měl nahradit současného nejvyššího duchovního vůdce Sajjida Alího Chameneího, Raísí k tomu jistě směřuje a právě prezidentská funkce mu v tom má pomoct,“ uzavírá Kraus.
