Lotyšsko patří v rámci Evropské unie mezi země s nejstrmější emigrační křivkou. Vstup do společenství v roce 2004 vyvolal masivní vlnu odchodu obyvatel do zahraničí. Trend postoupil tak daleko, že sociologové varovali před vážnými dopady na ekonomiku a demografii země. Po 20 letech členství se ale zdá, že se situace začíná měnit a část diaspory se ze zahraničí do své domoviny vrací. Udržet tento trend bude velkým úkolem lotyšských úřadů.

Euroseriál Riga 14:00 20. dubna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak usnadnit návrat Lotyšů ze zahraničí, bude i jedním z témat nadcházejích červnových voleb do Evropského parlamentu.

„Vnučka žije v Anglii. Ta už se nevrátí. Porodila tam a pravnučka už chodí do anglické školy a jeden den v týdnu do ruské,“ vypráví paní Alina v lotyšském Daugavpils. Druhé největší město Lotyšska obývají většinově Rusové, část z nich sem přišla v době Sovětského svazu kvůli práci.

Stejně jako paní Alina. Ta s rodinou přišla před padesáti lety. Nikdy se nenaučila lotyšsky, stejně jako její dcera, která dnes ale žije v zahraničí. „Proč odešla? No protože není práce. A z něčeho je potřeba žít,“ pokračuje dál drobná paní na prašném parkovišti mezi supermarketem a tržištěm.

„Mohla jít do Rigy. Tam je práce, ale není tam bydlení. Tady jsou byty, ale není práce. A co má dělat, prodávat tady na tržišti? Chtěla bych je tu mít, ale vnučka mi říká: ‚Babičko, ale ty bys nás musela krmit.‘“

Odchody ve vlnách

Od opětovného získání nezávislosti v roce 1991 zažilo Lotyšsko několik vln masivní emigrace. Při té první v 90. letech se mnoho kdysi příchozích ze Sovětského svazu vrátilo převážně do Ruska.

Soužití přistěhovalců a seniorů pomáhá oběma skupinám. Švédský experiment ukazuje, jak na to

Číst článek

„Druhá vlna nastala po vstupu Lotyšska do Evropské unie. Lidé měli najednou příležitost odejít do zemí, do kterých se dříve tak snadno nedostali. Mnoho lidí odešlo do Německa, Velké Británie, Irska, později do skandinávských zemí. A pak nastala třetí vlna, o které příliš nemluvíme, ale přitom byla větší než ta od roku 2004. Ta třetí vlna byla v takzvané velké ekonomické recesi v letech 2009 až 2010,“ říká profesorka Inta Mierina z lotyšského Výzkumného centra migrace a diaspory.

Lotyšsko opustilo od roku 2000 okolo 200 tisíc lidí. To je přibližně desetina obyvatel. Mnohem dramatičtější číslo zveřejnila Organizace spojených národů. Podle ní se lotyšská populace od roku 1990 snížila o skoro třetinu. Kromě emigrace v tom hrála roli i klesající porodnost hlavně v 90. letech. Z toho se sice země více méně vzpamatovala a dnes je s porodností 1,57 dítěte na ženu nad průměrem Evropské unie, svou roli ale tento jev sehrál.

Přestože dvě hlavní emigrační vlny 21. století od sebe dělilo něco přes pět let, patrné jsou podle profesorky Mieriny určité rozdílnosti. „Navíc sledujeme proměnu v tom, kdo odchází. Před velkou recesí většinou odcházeli jednotlivci. Od ní ale celé rodiny, tedy včetně dětí. Lidé ztratili naději, že bude v Lotyšsku líp, že tu kdy porostou příjmy, že vzniknou příležitosti. Takže předpokládali, že lepší budoucnost pro ně i pro jejich děti je v zahraničí.“

Problém taky představuje takzvaný odliv mozků. „Velký podíl odcházejících tvoří vzdělaní a kvalifikovaní lidé, u kterých máme největší zájem, aby zůstali tady,“ říká specialistka na migraci. Vzdělaným Lotyšům se za hranicemi daří nacházet uplatnění ve zdravotnických službách, IT nebo vzdělání. V ukotvení v zahraničí pak pomáhá i organizovaná početná diaspora. Ta největší je například ve Velké Británii.

Lesními požáry a suchem unavený portugalský venkov se před eurovolbami přiklání ke krajní pravici

Číst článek

Lotyši ale žijí ve významných počtech taky v Estonsku a Litvě. Ze tři pobaltských zemí má Lotyšsko nejnižší životní úroveň. Její zlepšení a dosažení kvality života ve zbývajících dvou pobaltských státech je hlavním programem středopravicové aliance Nová jednota, která získala v ruce 2019 polovinu z osmi poslaneckých křesel v Evropském parlamentu. Letos usiluje o obhájení vítězství v hlasování.

Aliance je výrazným kritikem Ruska a jeho mezinárodní politiky. Se svými postoji k integraci ruské menšiny ale naráží právě u jejích voličů. Zájmy ruskojazyčné menšiny zastává například sociálně-demokratická Harmonie (členem frakce PES) nebo Lotyšský ruský svaz. Ten ale v průběhu února vyloučila ze svých řad Evropská svobodná aliance, která tvoří frakci se Zelenými.

Nerovnosti v příjmech mezi jednotlivými odvětvími, ale taky mezi hlavním městem a venkovem, nedostatek příležitostí jsou hlavní důvody odchodů. Tím méně častým, přesto ale pojmenovaným důvodem, je nízká tolerance LGBTQ+ lidí.

Práci snáz nachází v zahraničí

Úlohu v odchodech hraje i příslušnost k národnostním menšinám. Až 40 procent odcházejících jsou členové ruské menšiny, kteří se v Lotyšsku cítí utlačovaní. V zemi platí například přísné jazykové zákony, které podporuje právě i v europarlamentu nejsilnější lotyšská aliance Nová jednota.

Jejich výsledkem v ruskojazyčném Daugavpils není jediný nápis v azbuce. Podle těchto zákonů má být taky lotyština do roku 2025 jediným vyučovacím jazykem v mateřských i základních školách, čímž skončí ruské školy. Organizace spojených národů to označila za poškozování národnostních menšin.

Přesto je ruština pořád na trhu práce velmi žádaným jazykem. Na to naráží mnoho mladých Lotyšů, kteří už rusky neumí, není pro ně takzvaně druhým jazykem, ve školách se učili anglicky. Pokud by ale chtěli najít práci třeba hlavním městě, ve službách často narazí na požadavek znalosti anglického a ruského jazyka. „V dotazníku nám takoví účastníci průzkumu uvedli, že je pro ně snazší najít práci v zahraničí, než v Lotyšsku.“

Energetika jako dánská specialita. Ústup od topných olejů a přechod na biomasu, větrníky a solární panely

Číst článek

Ne všichni ale vidí svou budoucnost za hranicemi. Mezi ně patří i Artur, majitel posilovny v Daugavpils. Sešli jsme se v lobby baru místního hotelu v samotném centru města, který stojí na okraji obrovského náměstí. „Své zemi hodně dlužím. Žiju tu svobodně. Nemám důvod emigrovat. Mám tu dobrý život, vydělávám slušné peníze, můžu cestovat a díky tomu, že jsme vstoupili do Evropské unie, můžu svobodně pobývat ve velké části světa,“ vypráví mladý muž, který se označuje za lotyšského patriota.

Jeho snahou je pomoct taky trochu svému domovskému městu, přestože v něm patří k jazykové menšině, a že nesouhlasí s většinovou proruskou orientací tamních obyvatel.

Změna kurzu

 „Posledních pět let byla emigrace poměrně stabilní. Odcházelo kolem pěti tisíc lidí ročně – pokud mluvíme o dlouhodobé emigraci, ne pracovní nebo studijní mobilitě. Ono to nezní nějak hrozně, ale my jsme vážně malá země. Takže pět tisíc lidí, kteří ročně odejdou, je pro nás obrovské číslo. Ale poslední dva roky se počet navrátilců pohyboval kolem osmi až devíti tisíc,“ vypráví profesorka Inta Mierina s tím, Lotyšsko tak zažívá takzvanou reemigraci a podíl na ní částečně přičítá vládním snahám.

V roce 2019 vstoupil v platnost zákon o diaspoře, který má jejím členům usnadnit návrat. Ještě v centrech diaspory se vyučuje lotyšský jazyk. A mnohé nově přijaté zákony mají členům diaspory umožnit návrat.

„Například platí daně, které nejsou vyšší než v zemích, odkud se vrátili. Můžou se taky registrovat na dodatečné adrese v Lotyšsku, která je rovná adrese jejich trvalého pobytu. To jim usnadňuje například registraci dětí do škol, nebo vyřizování řidičského průkazu,“ popisuje profesorka Inta Mierina z Výzkumného centra migrace a diaspory mechanismy, kterými se vláda v posledních letech snaží část diaspory přilákat domů.

Dodává ale, že důležité je i posilovat nezávislost a sebedůvěru obyvatel, aby sami zvyšovali kvalitu prostředí, ve kterém v Lotyšsku žijí a pracují. Aby nebyli odkázaní pouze na podmínky, které jim kdo vytvoří, ale sami aktivně vytvářeli zázemí, prostor a příležitosti.

Kateřina Havlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít