Norsko si připomíná rok od atentátu na ostrov Utøya
Už je to rok od teroristických útoků v Norsku. Anders Breivik nejdřív odpálil bombu u vládních budov v centru Osla a potom na ostrově Utøya povraždil účastníky mládežnického tábora. Celkem má na svědomí 77 lidských životů. Norové se rozhodli proti pravicovému extremismu bojovat růžemi a pokryli jimi celé Oslo.
„Celé město je v šoku, nikdo nerozumí tomu, co se stalo. Jak mohl jeden člověk způsobit tolik zla?“ ptá se Tala před katedrálou v Oslu, na místě, kde lidé skládají květiny, zapalují svíčky a tiše rozjímají nad prožitou hrůzou.
Norové spíš očekávali útok zvenčí. Obávali se islámu, jako ostatně většina západního světa. To, že se ukázalo, že útočníkem byl pravicový extremista, může podle Mate nakonec prospět celé Evropě. „Je to velké varování, že fanatici jsou i mezi námi.“
Manželé Margaret a Rehan, stejně jako tisíce dalších Norů, přišli k oselské katedrále uctít památku obětí masakru. Na první pohled se ale odlišují od davu seveřanů. Margaret, ač očividně evropského původu, je zahalená od hlavy až k patě v tradiční oděv muslimských žen a Rehanova snědá pleť prozrazuje jeho arabské kořeny.
„Dnes jsou tu všichni Norové. Tragédie lidi spojila a celý národ se shoduje, že to, co se stalo, je příšerné,“ říká Margaret.
A jak na útok vzpomínají ti, kteří jím byli přímo zasaženi?
„Každý puberťák je nesmrtelný. Ale ti, co přežili Utøyu, museli předčasně dospět, do jejich života se vkrádá nezvyklá vážnost,“ říká Gity Aide. Ví, o čem mluví. Jednu takovou puberťačku má totiž doma.
„Samozřejmě, že to zanechalo stopy. Viděl jsem věci, které by normální člověk nikdy neměl spatřit,“ říká jeden ze zasažených.
Jon je bývalý voják a stará se o bezpečnost vládních budov. Během rozhovoru se tento statný a zdánlivě neohrožený Viking neustále nervózně rozhlíží po místnosti.
„Ne že bych měl strach, ale čas od času se přistihnu, jak se ohlížím přes rameno. Třeba ve vlaku nebo na veřejných místech. To jsem dřív nedělal,“ přiznává.
Tront na Utøyi přišel o syna, podle obžaloby oběť číslo 44. „Zemřeli kvůli svým ideálům, snažili se vytvořit lepší svět. Šli úplně opačným směrem než Breivik. A to je odkaz, pro který se vyplatí žít dál,“ tvrdí.
Navzdory tragickému útoku zůstali Norové sami sebou a chtějí mnohem více aktivně bojovat proti pravicovému extremismu.
