Rok po masakru na norském ostrově Utøya čeká Breivika verdikt
Norský sériový vrah Anders Breivik čeká na verdikt. Vyhlášení rozsudku s napětím sledují i příbuzní obětí a lidé, kteří jeho řádění na ostrově Utøya přežili. Pro mnohé z nich se totiž právě dnešním rozhodnutím soud definitivně uzavře nejtěžší část jejich života.
Zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu na ostrově Utøya Robert Mikoláš nastupuje spolu s kapitánem Haraldem Gaarvikem do malého, žlutého člunu. Oba mají na sobě vesty. Nejprve ale ještě musí přejít přes dřevěnou bárku přivázanou k betonovému molu.
„Zachránilo se v ní několik lidí, motor nefungoval, proto použili pádla, ale přežili,“ vysvětluje Harald, zatímco otáčí startérem.
„Breivik použil 22. července 2011 jinou loď. V uniformě policisty na ni nastoupil a nechal se převézt na ostrov,“ ukazuje Harald na plavidlo ukotvené u malého přístaviště na ostrově Utøya, ke kterému se rychle blíží.
Dolů na oba shlíží bíle natřená hlavní budova, kterou krátce na to míjí a kráčí vzhůru, k budově sloužící jako jídelna. Právě tady Breivik postřílel několik mladých lidí.
„Byl jsem přesvědčen, že si někdo hraje, že jde o napodobeninu samopalu. Kouknul jsem se z okna a tam jsem viděl mladíka ležet na zemi. Byl jsem absolutně zmatený, vůbec jsem nedokázal pochopit, co se děje,“ vzpomíná na osudové okamžiky 24letý Tore Bekkedal.
Na ostrově Utøya trávil v pořadí už čtvrtý tábor. Spolu s dalšími více než 600 lidmi. Nakonec se dostal do bezpečí a dnes věří, že Breivik bude spravedlivě potrestán:
„Tohle místo bylo napadeno z nějakého důvodu, Breivik na náš zaútočil, protože podle něho představujeme hrozbu kvůli podpoře multikulturalismu. Mnozí říkají, že něco takového nemohl spáchat normální člověk, tedy že je šílený a měl by se léčit. Já si ale myslím, že je příčetný a zcela odpovědný za své činy,“ říká Tore Bekkedal.
Podobný názor sdílí většina Norů, i když podle některých by Breivik měl skončit v psychiatrické léčebně. On sám by to totiž vnímal jako prohru.
Za nejdůležitější však Norové považují samotné vynesení rozsudku, který by po více než roce od masakru udělal definitivní tečku za celým případem.
„I když jste v této zemi odsouzen, jste také lidskou bytostí a máte stejná práva jako ostatní. Na tomto principu stojí naše demokracie. A pokud Breivik spáchal zločin, musel být souzen,“ dodává Kasper Ilaug, který onoho osudného dne na ostrově Utöya zachránil desítky mladých lidí.
Norsko zůstává společností důvěry, obavy o bezpečnost ale stoupají
I když Norsko stále zůstává společností důvěry, kde se policisté pohybují nadále neozbrojení a politici bez ochranky, podle norského překladatele do češtiny Yngvara Brenny přesto v zemi vzrůstají obavy o bezpečnost a bohatý stát paradoxně šetří právě na ní.
„Lidé jsou přesvědčeni, že nemá cenu něco nahlašovat policii. Doba, do kdy policie vyjede k případu je leckdy dlouhá, přitom Norsko má složitý terén a obrovské vzdálenosti. Mnoho okresů se musí dělit o jednu policejní stanici, která navíc nemá dostatečnou kapacitu. Zločinnost přitom stále stoupá,“ řekl v Ranním interview Radiožurnálu.
Hostem Ranního interview Radiožurnálu byl norský překladatel do češtiny Yngvar Brenna.
Spíš než dalších teroristických útoků se Norsko pode něj bojí každodenní kriminality. „Zejména rostoucího počtu kapesních krádeží, vloupání do bytů a domů a znásilnění. Do velké míry je to způsobeno přistěhovalectvím, hlavně organizovanými gangy,“ dodal.
