Přát porážku ruské armádě je vlastenecké, říká dcera zavražděného opozičního vůdce Žanna Němcovová
Její otec před Vladimirem Putinem varoval Západ dávno před tím, než před osmi lety poprvé vpadla ruská vojska na Ukrajinu. Žanna Němcovová, dcera zavražděného ruského opozičního lídra a bývalého vicepremiéra Borise Němcova, přijela do Prahy, kde fond nesoucí jméno jejího otce podpoří studia pěti mladých Ukrajinců na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a chystá i letní žurnalistickou školu.
Letos 27. února, na sedmé výročí vraždy vašeho otce, jste měla prezentovat svou novou knihu Dcera svého otce v Jekatěrinburgu v prezidentském centru Borise Jelcina. Tuto akci ale zrušili. To byla vaše iniciativa? Nebo z jakého důvodu se tak stalo? A kde vás vlastně zastihl začátek invaze ruských vojsk na Ukrajinu?
24. února jsem se probudila v Nižním Novgorodu, kam jsem přijela navštívit svoji babičku, matku mého otce. Vzbudil mě můj manžel, který řekl: „Kup si letenku a přileť, začala válka.“ Neviděla jsem dokonce ani babičku.
Poslechněte si rozhovor Ivany Milenkovičové s dcerou zavražděného ruského opozičního lídra a bývalého vicepremiéra Borise Němcova Žannou o Rusku a válce na Ukrajině
Koupila jsem si jízdenku z Nižného Novgorodu do Moskvy a dál mi můj manžel koupil letenku z Moskvy do Milána, protože v danou chvíli bylo už dost obtížné sehnat letenky. Někteří Rusové, kteří měli víza a finanční možnost odletět první den, kdy si uvědomili rozsah té katastrofy, tak to udělali.
Myslím, že zhruba nějakých deset dní před 24. únorem, jsem pochopila, že invaze je nevyhnutelná. Odletěla jsem ale do Ruska, protože jsem chtěla představit svoji knihu v Jekatěrinburgu v Jelcinově centru, které mě pozvalo. Sama jsem pak prezentaci knihy zrušila, protože jsem to považovala za nežádoucí, když začala válka. Že je to prostě nesprávné z etických důvodů. Navíc, Jelcinovo centrum je přece jen státní organizace, i když dělá mnohé dobré věci. Nechtělo se mi vystupovat na půdě státní organizace.
Znamená to tedy, že pro vás nebyl šok, že začala válka? Čekala jste něco takového?
Válka je vždycky šokem, ale já jsem čekala, že je možná. Nejspíš už 14. února jsem prakticky neměla pochyby. Vím, že si mnozí nedokázali ani představit, že by to bylo možné. Je to vidět na tom, jak lidé ve spěchu opouštěli Rusko. Zcela nepřipravení k takovému vývoji událostí.
Rusko stupňuje raketové útoky. Kompenzuje si neúspěchy na bojišti, řekl Zelenskyj
Číst článek
Ale je to samozřejmě šok. Obrovský šok a tahle tragédie tě nemůže nechat nestranným. Cítíš svoji odpovědnost. A to, co jsme v tomhle ohledu viděli, všechny ty fotografie zabitých civilistů v Buči, v Irpini, dalších městech Ukrajiny, to je prostě něco strašného, a je dost těžké s tím žít a uvědomovat si, že jsi občanem Ruska.
Váš otec několik měsíců před tím, než ho zabili, přičemž válka na Ukrajině tehdy probíhala už několik měsíců, prohlásil, že to není válka Rusů, ale válka Putina a jeho přátel. Pokud se ale podíváme na sociologické průzkumy, vidíme, že dneska mnoho Rusů podporuje válku. Je to tedy stále tak, že je to válka Putina a jeho lidí, nebo je to válka Rusů obecně?
Můj otec vždycky vystupoval solidárně vůči Ukrajině, vystupoval proti anexi. Obecně velmi brzy pochopil Putina. Nejspíš byl jediným takovým člověkem mezi známými politiky. A řekl správně, že Putin, to je krize a válka. To, co teď vidíme, je taková nejkratší a nejpřesnější definice Putina a krize. Přičemž to není jenom ekonomická krize, ale krize sociální. Je to krize ruské společnosti.
Co se ale týče sociologických průzkumů, je to složitá otázka, protože sociologické průzkumy ne zcela přesně ukazují reálný obraz.
Dá se jim věřit?
Do určité míry to možné je. Pokud je děláte, je potřeba si ale určité věci připustit. Že vám neukazují úplný obraz a ten může být nedůvěryhodný a pokroucený, protože lidé dobře chápou, že jejich slova můžou následovat nepříjemné důsledky v podobě pokut, omezení svobody a tak dále. Moc dobře to vědí.
Putinovo okolí má na prezidenta stále slabší vliv. Je izolovaný a nikomu nevěří, hodnotí analytik
Číst článek
A co je to za podporu? Není to taková podpora jako podpora Putina. Je to pasivní podpora. Bojí se přiznat si, že nesou jakousi odpovědnost za to, co se děje. Je to takový infantilní stav společnosti. Je to takové dětinské chování, kdy říkáš, že to podporuješ, my jsme dobří, a nechce se ti podívat do zrcadla a říct: „Já jsem ten špatný.“ Bezpochyby to není aktivní podpora. Neviděli jsme žádné demonstrace na podporu války na Ukrajině kromě koncertu v Lužnikách, kam reálně lidi naháněli a vyhrožovali jim, že jim seberou prémie, seberou platy a kdoví čím ještě.
Samozřejmě mě překvapuje, když lidé, kteří ztratili své příbuzné ve válce, dál podporují Vladimira Putina. Kromě studu to nemůže vyvolat nic jiného. A mluví to o hluboké sociální krizi v naší zemi. Je to obecně jakési morální uhnívání naší společnosti a téměř všechny vrstvy společnosti jsou tím prostoupené.
‚Nejsem hrdina‘
Souvisí to s nějak s faktem, že posledních deset let odjíždějí lidé, kteří jsou si dobře vědomí, co se odehrává? Můžeme říct inteligence? Vlastně, dá se říct, že nikoliv posledních deset let, ale víc než sto let?
Je to špatné. Anglicky se tomu říká brain drain, odliv mozků. Nemluvme ale o inteligenci. Do posledního roku největší část lidí odjížděla za lepším životem. Za klidným životem a lepší budoucností pro své děti. Hledali si práci, odjížděli z ekonomických důvodů. A to byla hlavní část lidí, politických emigrantů bylo velmi málo.
Rusko obvinilo Ukrajinu z ostřelování další vsi v Belgorodské oblasti, na místě jeden zraněný
Číst článek
A myslím, že dokonce i teď, kdybychom se podívali na strukturu emigrace, i když nemám žádná čísla, lidé samozřejmě odjeli kvůli tomu, že Rusko vtrhlo na Ukrajinu, ale ne proto, že je tam pronásledovali. Mnozí z těch, kdo odjeli, pracovali například v IT oblasti.
A co se týče inteligence, ano, odjíždějí lidé. Ale myslím, že když tahle nehoráznost skončí, i když to bude trvat dva tři pět let, mnozí se vrátí zpátky do Ruska. Nezvládnou se integrovat. Teď odjíždějí mnozí v pokročilém věku. Je to velmi těžká emigrace, ne turismus. Reálně je to velmi těžké pro mnoho lidí.
A pro vás osobně je myslitelný návrat? Ptám se, protože můžeme třeba vidět příklad Vladimira Kara-Murzy, bývalého spolupracovníka vašeho otce, kterého zadrželi, když se vrátil do Ruska. A nebojíte se o svoji bezpečnost dokonce i v zahraničí?
Nechci strávit jediný den ve vězení. To je můj cíl. Mám ráda život a svobodu, takže být teď v Rusku pro mě není variantou. Já nejsem hrdina a nechci sedět ve vězení. A nechci se dokonce ani cítit nepříjemně. Proto jsem už dávno Rusko opustila. Odjela jsem v roce 2015. Udělala jsem vědomou volbu. Z různých důvodů Kara-Murza učinil jinou volbu. Nehodlám soudit, jestli to bylo správné, nebo ne. Tohle si řeší každý sám za sebe a není na mně, abych soudila lidi, kteří učinili natolik složité a statečné rozhodnutí sedět ve vězení z politických důvodů.
‚Snažila jsem se vysvětlit, že válčení je špatné.‘ Ruské učitelky platí pokuty za diskreditaci armády
Číst článek
Teď vůbec nepřemýšlím o otázce bezpečnosti. Nepovažuju za nutné o tom teď přemýšlet. Ve skutečnosti nejsem člověk, který by byl příliš veřejně vidět. Mám zvučné jméno, ale nejsem příliš vidět v médiích, nepíšu od rána do večera něco na Facebooku. Zabývám se řadou věcí, pracuju. Nejsem lídrem opozice, lídrem odporu, takže myslím, že teď nemá smysl, abych přemýšlela o své bezpečnosti.
Zmiňovali jsme Vladimira Kara-Murzu. Taky Alexej Navalnyj je teď ve vězení a jeho spolupracovníci se začátkem invaze na Ukrajinu upozorňovali, že se nachází v ještě větším nebezpečí, jelikož teď spadly všechny masky a Kremlu je zkrátka jedno, co si o něm myslí na Západě, co si myslí svět o Rusku. Vyjde Vladimir Kara-Murza nebo Alexej Navalnyj z vězení živi a zdrávi, dokud je Vladimir Putin v Kremlu?
Když se Alexej vracel do Ruska, byly to v určitém smyslu jiné časy. Byl to leden 2021. A Alexej samozřejmě neznal plány Putina zahájit plnohodnotný vpád na Ukrajinu a obsadit Kyjev. Myslím, že nepředpokládal takový vývoj událostí. Přijel do jednoho Ruska, a to se teď stalo úplně jiným Ruskem.
Co se týče ohrožení jeho bezpečnosti, nemá smysl o tom mluvit, mám jenom velmi málo informací. Mám určité úvahy v téhle věci, ale nebudu je říkat veřejně, protože jsou to úvahy a je potřeba držet se faktů. Samozřejmě, obecně člověk nacházející se v ruském vězení je v nebezpečí, velkém nebezpečí. Jakýkoliv člověk.
‚Putina zastaví porážka‘
Váš otec taky kdysi říkal, že Vladimira Putina je potřeba zastavit. Podobně Garry Kasparov prohlásil, že diktátora je potřeba zastavit, že se nikdy sám od sebe nezastaví. Kdo může teď zastavit Vladimira Putina? Nebo co?
Samozřejmě porážka. Porážka v každém případě. To je nejdůležitější faktor. Ukrajinci bojují proti Putinovi, proti ruské armádě a musí přijít porážka. Doufám, že přijde, protože to způsobí, že lidé začnou střízlivět a více chápat. Myslet začnou, až když se odehraje taková katastrofická porážka nebo když začne nějaký velmi vážný ekonomický propad. Snaží se pochopit, co se doopravdy děje. V opačném případě ne.
‚Šéf státu by měl mít na práci lepší věci.‘ Putin se podle expertů zapojuje do války, jako by byl generál
Číst článek
Je to vlastně taková vlastenecká pozice přát za dané situace porážku ruské armádě. Chápu, že pro určité lidi to může znít divoce, ale porážka je důležitá. A dál je to na ruském národu. Mně otec vždycky říkal, že zastavit svého diktátora může sám ruský národ. Pro to, aby se ale změnilo veřejné mínění, je potřeba porážka ve válce.
A nemůže takovou roli sehrát i nějaký vnitřní konflikt, konflikt mezi elitami?
O tomhle nechci radši vůbec mluvit. Tohle nemá smysl rozebírat. Nikdo nic neví. Náš systém je velmi uzavřený.
Pro vnější svět je hlavní jaderná bezpečnost a aby Rusko nerozpoutávalo války. Už u nás byl experiment s bývalými příslušníky komunistické strany. Já v tohle nevěřím. Nevěřím ve schopnost lidí ze systému přinést naší zemi něco dobrého. Jestli má Rusko nějakou budoucnost, pak v podobě zcela jiného lídra. Ne ze systému, člověka demokratického přesvědčení. Nejen deklarovaného, ale reálného. Kompetentního, schopného práce.
A je někdo takový už teď v Rusku, nebo se zatím nikdo takový neobjevil? Někdo ze současných politiků, aktivistů a podobně?
Myslíte ze 143 milionů lidí nebo kolika? Může to být kdokoliv. Svjatlana Cichanouská je takovým dobrým příkladem. Vždyť politik nemusí být nějaký naprosto geniální člověk. Prostě člověk s principy a vizí. To bude velmi, velmi důležité zvlášť v přechodném období, kdy bude potřeba obnovovat, spíš úplně nanovo budovat veřejné instituce, soudy a řešit otázku válečných zločinů. Bude tu celá řada problémů.
Landovský: Přijetí Švédska a Finska do NATO pomůže Ukrajincům, sníží se tím schopnost Ruska útočit
Číst článek
Možná si všichni s úlevou oddechnou, když dotyčný nebude hrozit jadernými zbraněmi celému světu, ale neznamená to, že naši zemi čekají změny k lepšímu. Snažím se dívat na věc nejenom z hlediska jaderné bezpečnosti, i když i pro mě je velmi důležitá, ale i toho, co u nás vůbec budou dělat tihle noví lidé, pokud současně vzejdou z putinského systému.
Alexej Navalnyj a jeho spolupracovníci mají takový slogan: „Překrásné Rusko budoucnosti.“ Je takové Rusko podle vás otázkou několika let, desetiletí, možná i víc? Má vůbec Rusko nějakou překrásnou budoucnost?
Překrásná budoucnost existuje se stejnou pravděpodobností jako hrozivá budoucnost. Ale pro překrásnou budoucnost je toho potřeba hodně udělat. A řekla bych, že to, co se teď odehrává, zakrylo rozsah problémů, které existují v naší zemi. Ve společnosti, obecně všude. Takový morální relativismus. Totální cynismus. Nemůžete vybudovat úspěšný stát, pokud ho obývají samí cynici.
Slogan je to dobrý, mně se líbí. Myslím si, že otázka budoucnosti Ruska je otázkou víry. Buď věříte v to, že je něco možné, anebo v to nevěříte. Sama pro sebe jsem se rozhodla věřit, přestože je pro mě čím dál obtížnější pro to hledat argumenty. Nejsem determinista. Nejsem člověk, který počítá s tím, že je všechno předurčené. Minulost nepředurčuje budoucnost. Uvidíme, jestli mám pravdu, nebo ne.
