Stávky a demonstrace. Do Česka přichází zima neklidu
Už dlouho se s takovým napětím nečekaly protesty zaměstnanců jako ty ohlášené na příští týden. Proč právě dnes, tak zní otázka. V pondělí budou stávkovat učitelé a podle svých slibů je minimálně symbolickým zastavením práce podpoří většina odborových svazů. V pátek začnou lékaři odmítat přesčasy nařízené v rozporu s donedávna platnými předpisy, a nemocnice tak přinejmenším začnou odkládat operace.
Na první pohled je důvodem stávek jednání o státním rozpočtu, který by měla v příštím týdnu odhlasovat Sněmovna. Pokud chtějí učitelé, lékaři a další zajistit svému oboru větší příliv peněz, pak se vyplatí protestovat právě teď.
Přesto nemůže být situace tak jednoduchá. O peníze se zaměstnanecké svazy s vládou handrkují každý rok a stávkovat se přitom nemusí. Učitelům se v příštím roce zvýší platy o pět procent, další valorizace mají slíbeny do dalšího období, přesto zastaví práci – a sami tvrdí, že to je z organizačních důvodů.
Něco podobného se děje ve zdravotnictví. Státní špitály nedokážou zajistit dost zaměstnanců pro své klíčové provozy, lékaři si stěžují na přepracovanost – opět je tedy důvodem něco jako organizační důvody.
Chtělo by to dobrou vůli
V případě učitelů a zdravotníků nakonec nejsou takové protesty ničím neobvyklým, ovšem málokdy při nich dojde k naplnění výhrůžek. Mnozí si ještě vzpomenou, jak ostří stávky učitelů otupila ministryně Petra Buzková tím, že se postavila do jejího čela.
Šéf resortu zdravotnictví Leoš Heger zase podepsal s rozezlenými lékaři během protestů „Děkujeme, odcházíme“ memorandum, kde slíbil vše, co zdravotníci chtěli, a část slibů pak dokonce splnil.
Češi moc nestávkují, občas to má smysl, míní sociolog Prokop o pondělním protestu
Číst článek
Proč to dnes nevypadá na smír, lze vysvětlit dvěma způsoby. Například je možné poukázat na čtyři roky kontinuální krize, která byla tak vážná, že se nikdo proti ničemu neodvážil protestovat. Dnes už se tedy situace aspoň trochu uvolnila, a tak se dosud mlčící zaměstnanci mohou odreagovat z dlouhodobého stresu.
Zároveň je nepochybně pravda, že si správci českého státu odvykli s kýmkoli diskutovat. V čase krizí na to nebyl čas, politik či vysoký úředník prostě o něčem rozhodl a ostatní museli poslechnout. Teď právě je rozpočet v hlubokém deficitu, musíme bezpodmínečně šetřit, tak se s vámi o penězích vůbec nebudeme bavit, ostatně ani o ničem jiném.
Kdo sleduje průběh jednání učitelů a zdravotníků s představiteli vlády a úřadů, ten musí mít nutně pocit, že se politici na jedné straně vůbec nesnaží dohodnout, na druhé straně se to vítá jako důvod, proč protesty ještě vyostřit.
Demonstrace a stávky mohou být kultivovaným prostředkem, který pomůže terapii společnosti frustrované v těžkých časech. Chtělo by to však z obou stran trochu dobré vůle.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Staré novinky o vládě Hamásu
Jan Fingerland
V sadě skví se zmrzlý květ, klimatická katastrofa to na pohled
Apolena Rychlíková
Atentát na Roberta Fica ukazuje, jak nebezpečné je budit nenávist a nenávist zaměňovat za kritiku
Martin Fendrych
Brutalita nesmí být nástrojem politiky. Německo hledá, jak ji zastavit
Helena Truchlá