Severní bílí nosorožci možná ještě někde žijí, říká šéf mezinárodních projektů Safari Parku Dvůr Králové
Od koordinace týmů, které odebírají vajíčka bílým nosorožcům, až po shánění leteckého benzínu v Jižním Súdánu. Náplň práce šéfa mezinárodních projektů Safari Parku Dvůr Králové. „V terénu jsem poznal, zač je toho loket a jaká to je práce,“ popisuje Jan Stejskal, jehož prvním úkolem v roce 2014 bylo zjistit, zda reprodukční orgány severního bílého nosorožce jsou stále funkční a zda existuje naděje, že se dokáží rozmnožit.
Sehnat letadlo v páté nejnebezpečnější zemi světa, v Jižním Súdánu, je brnkačka?
To rozhodně není, a když přišel tenhle úkol, byl to další stupeň. Dostat se do Jižního Súdánu a pohybovat se tam není úplně jednoduché. Nejsou tam registrována letadla, takže se nám nakonec s pomocí diplomata, který tam dlouho pracoval, podařilo sehnat od jedné misijní organizace letadlo a přemluvili jsme jejich piloty, aby s námi po Jižním Súdánu létali.
Byl jsem fascinován tím, že něco takového na zemi ještě existuje, popisuje své pocity z cestování letadlem nad Jižním Súdánem Jan Stejskal
Jaké to je, když máte s týmem vědců uspat posledního žijícího samce bílého nosorožce na planetě? To, že se to musí udělat, bylo u Sudána jasné. Ale co se tam děje? Jaká je tam atmosféra?
Situace byla temná, je to den, který nezapomenu. Měl jsem jeden den ráno telefonát, že Sudán už 24 hodin nevstal, a v tu chvíli jsme si uvědomili, že to je konečná. Byli tam lidé, kteří brečeli, já osobně jsem se soustředil na to, abychom uspání provedli co nejlépe, aby se ani v té poslední chvíli nějak netrápil, aby u něj byli ošetřovatelé, na které byl zvyklý.
Pro ně to byla těžká situace, protože s tím zvířetem byli víc než se svojí rodinou. Snažil jsem se, aby se šlo k cíli uspat ho, a potom zachovat ostatky. Protože zvíře bylo natolik významné, že jsme chtěli zachovat kostru i ostatky pro vytvoření taxidermie.
Druhá věc, která přišla hned potom, bylo soustředit se na to, jak informovat svět, že Sudán odešel, protože situace byla sledována po celém světě. Asi dva dny potom to na mě dolehlo a uvědomil jsem si, jak cenné a symbolické zvíře odešlo.
OBRAZEM: Súdán v Národním muzeu. Poslední samec nosorožce bílého bude vystavený do konce roku
Číst článek
Je pořád nějaká naděje, i když odešel poslední žijící samec? Vy to pořád zkoušíte, jsou zmrazená vajíčka a embrya. Kolikaprocentní šance je, že se to jednou povede?
To nedokážu odhadnout, stále i kolegům občas říkám, že si musíme připustit, že se nám to nepovede. Musíte věřit cíli, za kterým jdete. Snažím se do toho vnést drobnou míru pochybnosti, protože to, co výzkum a objevování vede dopředu, je i pochybnost, jestli to, čeho jsme dosáhli, je všechno, co jsme mohli. Nebo jsme to mohli udělat ještě trochu líp.
Takže spíš připustím, že může existovat procento, že se nám to nakonec nepovede. Ale to, co jsme zjistili o nosorožcích a o moderních technologiích, které můžeme využít pro ochranu zvířat, to už nebude zapomenuto.
I kdyby se to nepovedlo, dá se to použít pro některé další druhy, které bohužel jsou nebo na tom budou podobně, jako jsou v současnosti severní bílí nosorožci.
Oblasti, kam nikdo nechodí
Jižní Súdán je místo, které není bezpečné, na druhou stranu se říká, že se možná jedná o poslední africkou divočinu?
Můžu to potvrdit, viděl jsem to. V současné době říkáme, že jsou na světě poslední dvě známé samice, ale nechtěl bych vyloučit, že možná v odlehlých oblastech Jižního Súdánu ještě nějaký severní nosorožec bílý žije.
Nemáme od roku 2008 stopu, která by byla potvrzená, ale během návštěvy Jižního Súdánu jsem mluvil se třemi čtyřmi lidmi – přicházejí hlášení o tom, že by v některých velmi odlehlých oblastech mohli nosorožci být.
Tělo nosorožce Súdána se po pěti letech vrací do Keni. V Národním muzeu zůstane vystavená jeho kostra
Číst článek
V Jižním Súdánu jsou dvě etnika – Numeorové a Dinkové, obě jsou pastevecká a nemají se rádá. A mezi nimi existují oblasti, takzvané „no man‘s land“, kam nikdo nechodí, protože nechtějí vyvolávat konflikty s tím druhým etnikem. A právě z těchto oblastí jsou občas hlášeny zahlédnutí nosorožců.
Procestovali jsme letadlem třetinu Jižního Súdánu a bylo to fascinující, protože to jsou obrovské oblasti bez lidského osídlení. A když nějaké osídlení z letadla vidíte, připadáte si jako na začátku cest Hanzelky a Zikmunda, jsou to místa, na která se dostanete za několik dnů a musíte mít nějaké osly, protože vozidlem se tam přes bažiny nedostanete.
Jedna část jsou savany, kde se nám podařilo vidět vodušku bělouchou, což je zvláštní typ kopytníka, kteří žijí v obrovských stádech. A během našich letů se nám podařilo potvrdit, že tam stále existuje obrovská migrace.
Naplní to člověka štěstím, když tohle vidí?
Byl jsem fascinován tím, že něco takového na zemi ještě existuje. Nedozírnost rozlohy je nepředstavitelná. Odhadli jsme ze vzduchu, že jsme v jednu chvíli viděli během pár minut 15 tisíc jednotlivých zvířat. Asi se dá říct, že člověk prožívá štěstí, když si uvědomí, že něco takového na světě ještě existuje.
