Češi a Romové se vzájemně neznají, předsudky brání jejich soužití, míní nová vládní zmocněnkyně
Vláda zřídila funkci vládního zmocněnce pro záležitosti romské menšiny. Co má Lucie Fuková v plánu ve své funkci? Jak se českému státu daří integrovat Romy do většinové společnosti? „Je potřeba nastavit základní body, aby rodina nějak fungovala. Pak už nepotřebuje žádnou pomoc. To by měl být ten cíl,“ mínila Fuková ve Dvaceti minutách Radiožurnálu.
Poslední výroční zpráva o stavu romské menšiny uvádí, že je v Česku asi 262 tisíc Romů a zhruba 110 tisíc z nich žije v tzv. ghettech nebo jim vyloučení hrozí. To nezní příliš povzbudivě. Proč se stále takové množství romské populace nedaří začlenit do většinové společnosti?
Já bych to nenazývala „začlenit“, protože ano, žijí v sociálně vyloučených lokalitách, ale musíme říct, že ne všichni lidé žijící v sociálně vyloučených lokalitách jsou „sociálně potřební“. Jsou tam lidé, kteří bohužel nemají jiné možnosti bydlení, tak končí v těchto lokalitách.
Pokud rodina dosáhne určité úrovně – má dobré bydlení, dobré zaměstnání, velice jednoduše se v ní objeví děti, které jsou podporovány v pokračování ve studiu. To jde samo, popisuje Lucie Fuková
Takže to opravdu neodpovídá představě, že by v sociálně vyloučených lokalitách žili jen lidé, kteří jsou závislí na sociálních dávkách, páchají trestnou činnost a podobně. Je třeba to rozdělovat.
A bohužel právě problematika sociálního bydlení je v této oblasti velmi důležitá, protože ti lidé opravdu z různých důvodů nemají jinou možnost než bydlet v sociálně vyloučené lokalitě.
‚Vzájemně se neznáme‘
V čem je podle vás hlavní problém v soužití většinové společnosti a romské menšiny?
Můžu vycházet jen z mé vlastní zkušenosti a z toho, co mám vypozorované. A budu velice obecná, protože samozřejmě nemůžu popsat úplně všechny důvody a specifika toho, jak to u nás je. Myslím si, že důvodem je to, že se vzájemně neznáme.
Předsudky, které ve společnosti jsou, vycházejí z ne úplně správných interpretací skutečnosti. Příkladem je třeba i to, že když lidé žijí v sociálně vyloučených lokalitách, neznamená to, že jsou to lidé, kteří by měli být spojováni se špatnými konotacemi.
Patrik Banga ve své knize Skutečná cesta ven píše, jak průlomové pro něj bylo, že se jako jeden z prvních v romské komunitě stal majitelem počítače a naučil se s ním zacházet, což ve většinové společnosti té doby nebylo nic neobvyklého. To je zkušenost stará 20 let. Je to dnes jiné?
Co se týče počítačů, určitě to jiné je. V tomhle v dnešní době sociálních sítí, telefonů a počítačů Romové nezaostávají. Je ale pravda, že třeba počítač doma nemají. Myslím si, že ovládat ho umí, ale spousta rodin počítač opravdu doma nemá.
V chudinských čtvrtích žije v jedné místnosti třeba i devět lidí. A prostor pro to, aby se tam děti třeba připravily do školy, nemají.
České školství poškodilo spoustu Romů, vzpomíná na devadesátky novinář Patrik Banga
Číst článek
Jak se daří v romské mládeži probouzet zájem o vzdělání?
Fungují tam vzory a motivace, hlavně v rodině – pokud rodina dosáhne určité úrovně, třeba že má dobré bydlení, dobré zaměstnání, velice jednoduše se tam objeví děti, které jsou podporovány v pokračování ve studiu. To jde samo.
Je potřeba nastavit základní body, aby rodina nějak fungovala a pak už nepotřebuje žádnou pomoc a už sami fungují ve společnosti, což by přesně měl být ten cíl. Že Romové, kteří chtějí, potřebují podpořit k tomu, aby mohli dosáhnout tohoto momentu, kdy se sami budou vzdělávat a nebudou nikoho potřebovat.
Na co by se stát měl v otázce romské menšiny zaměřit? Poslechněte si celý rozhovor výše.
