Velké pracovní nasazení spojené s touhou po ocenění od nadřízeného, které nepřichází. I tak může začínat cesta k syndromu vyhoření. „Stres je velká potíž. Jsou situace, nad kterými prostě nemáme kontrolu. A když je jich hodně, řetězí se, trvají dlouho, tak je stres protahovaný a skončí to něčím špatným. Buď nás to dotáhne až do deprese, nebo k syndromu vyhoření,“ popisuje terapeutka a lektorka kurzů prevence vyhoření Klára Dušková.

Praha 10:27 5. srpna 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Syndrom vyhoření je vyústěním řady symptomů, přibližuje Dušková v pořadu Hovory na stanici Český rozhlas Plus. „Prvním varovným signálem je, že má člověk pocit velké zahlcenosti prací a zároveň nedostatečného výkonu, který stále zvyšuje ­– a stále za něj nepřichází ocenění,“ říká.

„Žijeme ve společnosti, kde samochvála smrdí, chválit je zbytečné a dokonalý výkon je samozřejmý, ale stejně ho nikdy nemůžeme podat,“ je přesvědčená Dušková a upozorňuje:

„Nejvíc drsní na sebe býváme my sami, takže často i když to ocenění přijde, tak hodně z nás je osobnostně nastavených tak, že si řekneme: ‚To jsem měl kliku, zrovna to tak dobře dopadlo, to nebylo tím, že já jsem to udělala dobře‘.“

Zpochybňování vlastních úspěchů je podle ní časté.

„Ocenění potřebujeme všichni, ale jsou lidé, kteří ho potřebují opravdu hodně. A to se nestane. Takže se dostávají do začarovaného kruhu, že pracují, ocenění nepřichází, tak pracují víc, stále nic nepřichází a stále na sebe nakládají a stále se nic neděje. Až se stane, že jsou najednou vyčerpaní, což je druhý level na cestě k vyhoření,“ popisuje.

V Česku roste počet lidí s příznaky deprese. Mezi lidmi v těžké finanční situaci jde o každého druhého

Číst článek

Místo odpočinku totiž tito lidé ještě zvýší tlak na výkon. „A to je přesně ten okamžik, který je už opravdu nebezpečný,“ zdůrazňuje.

Lenost?

Někteří manažeři běžně pracují i na dovolených. „To je průšvih,“ říká terapeutka.

„Tihle manažeři ve středním věku pak nadávají na mileniály, že nic nechtějí dělat, nechtějí chodit do práce, pracovat do večera, neberou v noci telefon, neodpovídají na e-mail,“ vysvětluje.

„A já si myslí, že je to spíš zdravé. Všichni na ně nadávají, ale jestli někdo nebude v ohrožení syndromem vyhoření, tak to budou oni,“ soudí o mladší generaci.

Poslechněte si celé Hovory z letní série Buďte v klidu, audio je nahoře v článku.

Tatiana Čabáková, knem Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít