Agatha Christie prodala asi tři miliardy knih a milovala smetanu
Dokážete si představit, že by každý obyvatel naší země, tedy deset milionů lidí, zašlo do divadla na úplně stejné představení? Abych byla upřímná, já ne. Přesto si tolik diváků – milovníků detektivek nedokázalo odepřít divadelní hru Agathy Christie Past na myši, v originále Mousetrap, napsané podle její povídky Tři slepé myšky. Tahle hra se totiž v Londýně hraje už od 25. listopadu 1952, což je právě dnes 71 let.
Tehdy bylo úterý, počasí mizerné, něco málo nad dva stupně Celsia a oblačno. Omlouvám se, ale počasí nemohu vynechat, u Angličanů je na přetřesu při zahájení každé konverzace.
Zdvořilostní úvod máme za sebou a já ke šňůře divadelních představení dodám, že byla přerušena jen jednou, za covidu, a celkem už bylo vystoupení více než 29 000. Což je více než úctyhodné.
Musím ještě připomenout, že Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, nespletla jsem se, stále píši o Agathě Christie, je autorkou románů, kriminálních příběhů, povídek a divadelních her, počet všech titulů přesahuje číslo osmdesát.
Předem opět upozorňuji, že jsem se nespletla, když dodám, že v anglické jazykové mutaci se celkem prodalo přes dvě miliardy jejích knih a další miliarda ve sto třech jiných jazycích. Vždyť jenom detektivka Deset malých černoušků byla dosud prodána ve více jak sto milionech výtiscích. Agathu Christie předběhl jedině William Shakespeare, ale ten na to měl víc času.
Uvedená čísla jsou nesplnitelným snem každého současného spisovatele, který by klidně několik nul vyškrtal, a ještě stále by hořel nadšením sám nad sebou a rostoucími čísly na svém bankovním kontě.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vyšly v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě.
Christie napsala první knihu s názvem Záhada na zámku Styles v roce 1920, a už v ní měl tu čest se objevit detektiv Hercule Poirot. Poslední její vydanou knihou byl v roce 1997 soubor detektivních povídek Dokud světlo nepohasne, kde Poirot opět ve dvou vystupuje. Podotýkám, že soubor byl vydán 21 let po smrti slavné autorky (15. září 1890 – 12. ledna 1976).
V roce 1971 jí královna Alžběta II. udělila titul „Dáma britského impéria“ a po pasování jejího manžela Maxe Mallowana na rytíře (kdy se tedy stal sirem), začala Agatha Christie užívat titul Lady. Není to krásné mít doma rytíře? Ale ani já, i když ho nemám, si nestěžuji.
Po malém rytířském zasnění se vraťme k divadelní hře Mousetrap. Autorka zakázala povídku v Anglii publikovat, aby diváci nepřišli o závěrečné překvapení. Nějakým způsobem však byla povídka vydána ve Spojených státech, ale návštěvnost divadla to neovlivnilo, stejně jako jeho výdělky. Když v roce 1976 Agatha Christie přepisovala práva na hru na svého vnuka, vydělala tři miliony liber – v době, kdy libra ještě byla supertěžkou měnovou váhou.
Z povídky Past na myši si dovolím několik citací. V napjaté situaci uklidňuje Giles, spolumajitel penzionu U Klášterní studny svou manželku: „Molly, nech vaření a pojď, půjdeme také za ostatními do salonu. Vražda je důležitější než jídlo.“ Já, i když vyznavačka chutí a vaření, mu v tomto případě musím dát za pravdu.
Molly mě zaujala ještě jednou úvahou, kterou musím trochu zkrácenou dát k dobru: „Z trouby zavanula příjemná vůně, která jí zvedla pochmurnou náladu natolik, že si připomněla, jak krásné je vaření, péče o domácnost a obyčejný prozaický život. Ženy od nepaměti mají vařit svým mužům, vždyť žena je ve své kuchyni v bezpečí – napořád.“
V tomto případě to asi nebylo vyznání spisovatelky, v jejíchž dílech jedna vražda stíhá druhou. Vložila možná do úst Molly myšlenku, co by bylo, kdyby se její život neubíral po dráze spisovatelky. Vždyť se narodila do viktoriánské rodiny, vzdělání získala od rodičů a její život se měl ubírat po stejné cestičce, jako měla Molly, majitelka penzionu.
Lady Agatha a gastronomie
Každému musí být jasné, že v tolika detektivních dílech musí být čas na vraždy, jejich vyšetřování, ale i na jídlo. Autorka sama měla jídlo ráda, ale kupodivu s pověstí anglické kuchyně dost hazardovala. Slavný detektiv Poirot totiž, a teď se podržte, měl výhrady k anglickému kulinářství. Nechápu!
Románový detektiv jídlo miloval a měl v tomto směru dokonale vytříbený vkus. Až na… anglickou kuchyni. K ní se vyjadřoval značně rezervovaně a občas i s úšklebkem. K roastbeefu utrousil poznámku, že je až příliš britský a celkem průměrný.
Co dodat, byl to Belgičan, měl rád jídlo své domoviny, ke snídani si dával vařená vajíčka, croissanty, omelety a měkké sýry. V oblibě měl „lapin à la cocotte“ (králík v hrnci) a obecně se dá říct, že měl zálibu v elegantních a vybraných jídlech, takový závan francouzské gastronomie své doby.
To slečna Marplová byla často viděna se šálkem kvalitního čaje (konečně Poirot také), jak si k tomu dává koláčky, džem a sendviče. Nelze jí upřít, že měla ráda i anglické lahůdky.
Dá se vypozorovat, že si autorka ve svých postavách protiřečí a nelze jednoznačně říct, co ona sama preferuje.
Ví se, že upřednostňovala dobré anglické jídlo. Nebyla vyložená gurmánka, ale měla jednu hříšnou vášeň, milovala totiž smetanu (neředěnou čajem).
Prý vypila celé šálky smetany a na lžičku si nabírala a mlsala devonshirskou hustou smetanu podobající se více máslu. Pochutnávala si na ní hlavně u psacího stroje při práci a její vnuk prozradil: „Pila smetanu z obrovského hrnku, na jehož straně bylo napsáno ‚Nebuď chamtivý‘.“
Agatha Christie dala do vínku lásku ke smetaně jak slečně Marplové, tak Poirotovi. Aby ne, když to potvrzuje i citace její matky: „Devonshirská smetana se u nás podávala ve velkém, je totiž o mnoho lepší než olej z tresčích jater!“ V tomto případě naprosto souhlasím s výrokem moudré maminky.
Pochoutka slavné spisovatelky
Víme tedy, že Agatha Christie ujížděla na smetaně a ráda si ji dopřávala v kombinaci s koláčky zvanými scones. V jejich případě jsem sáhla do vlastního archivu a nabízím vám recept ze své nové knihy Vidličkou po mapě. Připravte si scones v pohodových chvilkách přicházejících svátků.
Anglické nadýchané čajové koláčky scones
Ingredience
asi na 10 scones:
225 g hladké mouky
4 lžičky kypřícího prášku do pečiva
1/2 lžičky jemné mořské soli
55 g lehce změklého másla
150 ml polotučného mléka
25 g krupicového cukru
1 lžička vanilkového extraktu
hrst rozinek
1 vejce na potření
K servírování:
hustá smetana anebo máslo
jahodový džem
mátové lístky
jahody, borůvky
Postup:
Nejdříve si předehřejeme horkovzdušnou troubu na 180 °C, jinak běžnou elektrickou na 200 °C.
Odměříme si do mísy hladkou mouku, přidáme prášek do pečiva, sůl a promícháme. Přidáme na kostky nakrájené lehce změklé máslo a začneme prsty zpracovávat, dokud máslo nebude zcela zapracované do mouky, jako když děláme žmolenku.
Odměříme si mléko a vmícháme do něj cukr, zamícháme a vlijeme do mísy. Přidáme hrst rozinek. Vařečkou vše v míse jen lehce spojíme, nešleháme, a přendáme na pomoučněnou pracovní plochu.
Zpracujeme v bochánek a jen lehce vyválíme do výšky cca 2 cm. Vykrajujeme kolečka vykrajovátkem s vroubky a klademe na plech vyložený papírem na pečení.
Rozšleháme vejce, případně přidáme lžíci mléka a lžičku cukru, potřeme mašlovačkou všechny koláčky.
Pečeme 10 až 12 minut, dokud nebudou do zlatova. Opatrně přendáme na drátěnou síťku a necháme mírně zchladnout. Rozkrojíme nožem a ozdobíme smetanou (nebo mažeme máslem) a jahodovým džemem.
Servírujeme s anglickým čajem a třeba s knihou od Agathy Christie.
