Štěnice láká teplo lidské postele, chtějí naši krev. Prozradí je černé tečky na prostěradle, popisuje biolog
Rádi se schovávají v koupelnách, kuchyních či ložnicích, vylézají hlavně v noci, ukusují z našeho jídla a někdy i z našich těl. Řeč je o domácích škůdcích, konkrétně o hmyzu, mezi který patří také štěnice. Brouk z rodiny ploštic je asi půlcentimetrový, hnědo-rezavý, placatý, bezkřídlý a na svých cestách docela vynalézavý.
Teritoriem štěnic jsou pokoje, kde se spí. Snadno se dostanou i do vymydleného, čistého bytu například se zavazadly z dovolené. Ale můžou přijít i od sousedů. Lezou sice docela pomalu, ale pár metrů zdolat dokážou.
Rozhovor o nevítaném hmyzu v našich domácnostech s biologem Oldřichem Nedvědem
Štěnice sají krev. „Náš organismus reaguje vytvořením červeného svědivého pupínku,“ popisuje Oldřich Nedvěd z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.
Problémem je, že pupínek může vzniknout se zpožděním tří dnů. „Zvlášť u člověka, který dosud nebyl kousnutí štěnicí vystaven. Jeho imunitní systém reaguje pomaleji,“ dodává vědec.
Spojit si opožděný pupínek se štěnicí tak nemusí být úplně snadné. „Od blešího nebo komářího štípnutí je to od štěnice těžko rozeznatelné. Vodítkem může být tmavší červená barva pupínku a také to, že komár nás v noci poštípe na místech, která máme odkrytá, takže na obličeji, krku, rukou. Zatímco štěnice si přijde cucnout tam, kde jsme schovaní pod peřinou,“ srovnává Nedvěd.
‚Spor o štěnice byl uměle zesílen.‘ Rusko podle francouzského státního zástupce šířilo vloni paniku
Číst článek
Štěnice má ráda teplo lidského lože a v jeho blízkosti se ráda i schovává. „Může být přímo v posteli, pod matrací, ve škvírách dřevěné konstrukce. Ale klidně po nasání může odejít a schovat se někam jinam, třeba několik metrů,“ uvádí biolog.
Najít štěnici tedy podle něj také nebývá jednoduché. Nasát se přijde v noci a přes den zůstane zalezlá. Proto ji buď musíme překvapit za tmy, anebo lépe jít po jejích stopách za denního světla.
„Štěnice produkují trus ve formě malých černých kapiček. Spíš tedy najdeme malé černé tečky na ložním prádle, než bychom spatřili přímo štěnici,“ vysvětluje Oldřich Nedvěd.
Černé tečky za sebou zanechává i jiný hmyz, ty od štěnice ale budou na prostěradle. „Štěnice začne trousit hned, jak odchází od večeře,“ dodává entomolog s úsměvem.
Na likvidaci tohoto škůdce doporučuje zavolat specialisty – hlavně proto, že firmy mají k dispozici razantnější, jedovatější chemikálie, než jaké se dají koupit v běžné drogerii. Pro člověka tyto insekticidy nebezpečné nejsou, nemusíme se kvůli štěnicím stěhovat.
„Nebezpečná je látka jen při aplikaci, a tak pracovník nejspíš přijde v ochranném obleku s respirátorem. Ale potom už se nemusíme bát,“ ujišťuje Oldřich Nedvěd.
Obávat se lidé nemusí ani přenosu nemocí. „Štěnice naštěstí vůbec nic nepřenášejí. Jedinou nepříjemností je, že pokousání svědí. Když ale tohle pomineme, tak se jich opravdu bát nemusíme," uzavírá biolog.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
