Zazvonil zvonec a Radek mohl jít domů z nemocnice. Život mu zachránila kostní dřeň dárce z Německa
Zapsat se do registru dárců kostní dřeně má smysl. Dokazuje to příběh osmiletého Radka, který onemocněl akutní leukémií. Po sérii chemoterapií podstoupil v půlce března v pražském Motole transplantaci kostní dřeně od nepříbuzného dárce. Po pěti týdnech na transplantační jednotce ho teď lékaři pustili domů. V nemocnici strávil celkem pět měsíců.
Radek si sám konečně může zazvonit na zvon, který signalizuje jeho odchod z nemocnice. „Děti si zvoní na takový start do života s novou kostní dření,“ popisuje tradici, která se při propuštění z Transplantační jednotky Kliniky dětské hematologie a onkologie Fakultní nemocnice v Praze-Motole už léta dodržuje, staniční sestra Petra Jurčíková. „Je to pro všechny vždycky dojemná chvíle,“ dodává.
Podle Jurčíkové byl Radek velmi statečným pacientem. „To si ale myslím, že jsou všechny děti u nás.“
Radek opouští nemocnici spolu s maminkou Karolínou, která o něj na transplantační jednotce v přísně sterilním prostředí denně od rána do večera pečovala. „Doktoři, lékaři, sestřičky na pokoj docházejí v co nejvíce omezeném počtu,“ popisovala na dálku z nemocnice v den, kdy se transplantace uskutečnila. Dárce našli lékaři v německém registru.
„Aby vlastně to riziko případné nákazy bylo co nejvíce eliminováno, i samotná transplantace probíhá tady v tom sterilním boxu. Těm dětem u toho nebývá dobře od žaludku. Ve chvílích, kdy jim je nejvíce špatně, tak je nejlepší, když rodič u toho může být,“ vysvětluje maminka Karolína.
Transplantace kostní dřeně se podobá krevní transfuzi. Ročně ji tady podstoupí 30 až 35 dětí. Pokud je vše v pořádku, odcházejí do domácího prostředí zpravidla po čtyřech až pěti týdnech.
„To se ani nedá popsat slovy, jak moc se těšíme. Těšíme se strašně, zase na nějaký normální režim. Nevím, na co se nejvíc těší Ráďa,“ říká maminka a její syn odpovídá s tím, že na „tátu a ségru“.
Radek má za sebou dlouhý boj, který ale zdaleka není u konce. Do nemocnice se totiž bude stále pravidelně vracet.
„Teď budeme přijíždět dvakrát týdně, kdy vždy budou dělat Ráďovi krevní obraz a bude se dál sledovat ambulantně,“ popisuje další léčbu Karolína.
Transplantace je nadějí
„Většina pacientů má bez transplantace šanci prakticky nulovou. Transplantace jim přináší určitou reálnou naději,“ dodává vedoucí lékař Transplantační jednotky kostní dřeně Kliniky dětské hematologie a onkologie Fakultní nemocnice v Praze-Motole Petr Sedláček.
I když lékaři pacienta pustí domů, měl se držet doma, aby se nevystavoval riziku infekce.
Úspěšně transplantujeme i 70leté pacienty s leukémií. Registr dárců je třeba široký, popisuje primář
Číst článek
„Snažíme se podle typu onemocnění, typu dárce, dalších různých kritérií, postupně pacienta zbavovat všech léků a přestat mu tlumit imunitu. Když se nám podaří vysadit většinu těch léků, a ten imunitní systém se neprobudí k nějaké agresivitě a začne fungovat, a my vidíme, že už brání úspěšně pacienta před různými infekcemi, tak už máme zpola vyhráno,“ vysvětluje Sedláček.
K tomu zpravidla dochází ve druhém půlroce po transplantaci. Rok po transplantaci pak lékaři mohou malé pacienty, při dobrých výsledcích léčby, pustit zpět do školy.
„Je to takový symbol toho, že věříme, že imunitní systém je nejenom kvalitně ochrání, což neznamená, že už nikdy nebudou nemocní, ale že pokud se objeví nějaká infekce, že budou schopni ji zvládnout přiměřeně a zhruba stejně jako kdokoliv jiný,“ uzavírá lékař.
I když se transplantace kostní dřeně podaří, leukémie se stále může ještě vrátit. Nejrizikovější jsou první tři roky po transplantaci.
V Česku jsou dva registry dárců kostní dřeně, v pražském IKEM a v plzeňské fakultní nemocnici.
