Müller: Odstřižení se od závislosti na ruském plynu je malý zázrak. Soběstačnost Česka ale reálná není
Přerušení dodávek ropy kvůli válce, nedostatek zdravotnických pomůcek zaviněný pandemií či ovládnutí firmy zahraničním investorem z nepřátelské země. Význam ekonomické bezpečnosti narůstá, odráží to i nová Bezpečnostní strategie. „Bezpečnost je s ekonomickou dimenzí neoddělitelně spjata, víc než jsme si před deseti lety dokázali představit,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz spoluautor dokumentu David Müller z ministerstva průmyslu a obchodu.
Oproti minulosti je v nové Bezpečnostní strategii státu věnován mnohem větší prostor „ekonomické bezpečnosti“. Jak byste jednoduše vysvětlil, co to je?
Ekonomická bezpečnost je koncept, který počítá s tím, že potřebujeme nastavit podmínky a mechanismy, aby české hospodářství zůstalo funkční, inovativní a konkurenceschopné.
Patří sem energetická bezpečnost, tedy dodávky energetických surovin jako ropa či plyn, ale i elektřiny. Dále surovinová bezpečnost, odolnost kritické a klíčové infrastruktury: aby fungovala, i když dojde ke krizi, a aby byla odolná vůči zásahům zvenku.
Jasně a konkrétně. Česko poprvé označí Rusko a Čínu jako bezpečnostní hrozbu
Číst článek
Také bezpečnost celých dodavatelských řetězců. Jak invaze Ruska na Ukrajinu, tak covidová pandemie ukázaly jejich křehkost. Patří sem tedy určitě také třeba soběstačnost v oblasti čipů.
Stejně tak různé dovozní závislosti, kterým Česká republika čelí, celkem jasně ukázaly, že bezpečnost Česka je s ekonomickou dimenzí neoddělitelně spjata, a to mnohem víc, než si někdo třeba před deseti lety dokázal představit.
Také výzkum spadá do širšího okruhu ekonomické bezpečnosti. Především těch technologií, které jsou hospodářsky relevantní. Ze světa známe spoustu příkladů, kdy dochází jak k výzkumné, tak k průmyslové špionáži.
Má ministerstvo průmyslu a obchodu, které se na nové Bezpečnostní strategii podílelo, nějaké nástroje či možnosti, jak větší ekonomickou bezpečnost „vynutit“?
V případě dodavatelských řetězců je možnost států zasahovat do vztahů mezi firmami velmi omezená a ani to není cílem. Stát by měl spíš vytvářet podmínky pro to, aby soukromý sektor měl možnost pestřejších, bezpečnějších dodávek, aby potenciální dopady na soukromý sektor v případě krize nebyly tak vysoké.
Takže spolupráce mezi státem a soukromým sektorem je nedílnou součástí ekonomické bezpečnosti.
David Müller
Vrchní ředitel sekce Evropské unie a zahraničního obchodu na ministerstvu průmyslu a obchodu. Předtím působil u stejné sekce jako hlavní poradce a právník. Pět let také strávil jako vedoucí obchodně-ekonomické sekce na českém konzulátu v kanadském Torontu.
Snažíme se pomáhat vytvářet rámec, který firmám umožní diverzifikovat dodávky. Příkladem můžou být dohody o volném obchodu, které se snažíme uzavírat s dlouhodobými strategickými a dalšími důvěryhodnými partnery Evropské unie, a tím pádem i České republiky.
Třeba jde o technologický a obchodní dialog se Spojenými státy, může to být nově uzavřená dohoda mezi Evropskou unií a Chile, která má obrovská ložiska lithia. Musíme si realisticky říct, že soběstačnost České republiky ani Evropské unie v podstatě není reálná.
Proč ne?
Není reálná za prvé z hlediska podmínek, které tady máme, za druhé z hlediska nákladů, které by s sebou nesla. Česko na suroviny nijak zvlášť bohaté není, a proto abychom mohli vyvážet, potřebujeme v poměrně vysoké míře taky dovážet.
Ve světě je pár zemí, které se snaží být soběstačné, je to velmi drahé a z ekonomického hlediska neefektivní.
Které země to jsou?
Severní Korea, Írán, našli bychom pár dalších. Samozřejmě v těchto případech nějakou roli hrají sankce. Ale to, co pohání inovace, kvalitnější výrobky a technologický rozvoj, je právě mezinárodní soutěž.
Červené světlo a maják
Přece jenom nějaké možnosti, jak něco vynutit, máte. Od roku 2021 například na ministerstvu průmyslu a obchodu dochází k prověřování zahraničních investic, které míří do Česka. V nejzazším případě může dojít až k zákazu investice vládou.
Ano, screening zahraničních investic je nástroj, který má ministerstvo, potažmo Česká republika, k dispozici. Nazval bych ho „bezpečnostní pojistkou“, která nám umožní se nezavřít světu, ale zároveň v případě, kdy nějaký subjekt vnímáme jako riziko, nám umožní adekvátně reagovat.
Připravujete nějaké další bezpečnostní pojistky tohoto typu?
Čeká nás docela velká debata v rámci ministerstva, jestli by si ekonomická bezpečnost nezasloužila vlastní dokument.
Téměř mrtvý byznys s LNG v Americe opět ožívá. Víří debatu mezi aktivisty, společnostmi a politiky
Číst článek
Nemyslím si, že bychom měli teď přímo na stole něco jako screening zahraničních investic, ale řeší se screening odchozích investic a také to, jak reagovat na nátlaková opatření v rámci mezinárodního obchodu. To jsou věci, kterým se průběžně věnujeme.
Mít něco sepsaného na papíře je jedna věc, jiná věc je pochopení společnosti, jednotlivců i firem. Když se před dvěma lety řešilo vyřazení čínské a ruské firmy z tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany, provázela to obrovská debata a mezi politiky nepanovala shoda. Stejně tak, když Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost vydal v roce 2018 varování před čínskou firmou Huawei. Změnilo se to?
Obecně si myslím, že se to posouvá. Nechci říkat, že máme konsenzus, to určitě ne, ale vznikla nějaká míra vnímání toho, že některé subjekty nebo země mohou představovat bezpečnostní hrozby. Tak, jak jsme o tom před 15 lety vůbec nepřemýšleli, nebo jak o tom tehdy přemýšlela jen velmi omezená skupina lidí.
Posledních dvacet až třicet let jsme zvyklí na to, že akvizice a investice jsou motivovány ekonomickými důvody.
Bezpečnostní strategie
Jeden ze strategických dokumentů, kde se hodnotí bezpečnostní prostředí a uvádí, kde Česko vidí výzvy i hrozby a jak na ně bude reagovat. Připravuje ho ministerstvo zahraničních věcí a schvaluje vláda. Na Bezpečnostní strategii navazuje Obranná strategie ministerstva obrany. Dokument se vždy jednou za několik let aktualizuje, poslední Bezpečnostní strategie byla z roku 2015. Tu aktuálně platnou schválila vláda 28. června 2023. Dokument je veřejně přístupný.
Myslím, že se dostává mnohem více do povědomí to, že někdo může vyvíjet ekonomické aktivity nejenom právě za účelem ekonomických aktivit, ale i za účelem politického nátlaku, získání technologií nebo přístupu k citlivým informacím či k obchodním tajemstvím.
To je něco, co musí rozsvítit červené světlo a výstražný maják a my si musíme říct, jestli chceme něco takového riskovat, nebo ne.
Rusko a Čína jsou zmíněny i v nové Bezpečnostní strategii jako někdo, kdo je hrozbou pro Česko, případně zpochybňuje mezinárodní řád. Napadají vás nějaké další k nám ne úplně přátelské země, na které zapomínáme, protože se soustředíme na tyto dvě?
To je docela dobrá otázka. Vždycky je to o tom, kdo pro nás může představovat riziko z hlediska toho, co se děje v České republice. Můžeme se bavit o některých zemích, které představují bezpečnostní riziko, ale z hlediska ekonomické bezpečnosti na nás mají minimální dopad.
Rusko na nás mělo výrazný dopad kvůli naší závislosti na jeho energetických surovinách. To se nám do značné míry během roku povedlo vyřešit. Je to malý zázrak. Srovnatelných příkladů jako závislost na Rusku tady mnoho není, v takovém rozsahu asi žádný.
Ruský plyn nedovážíme
Nakolik je aktuálně Česko závislé na dovozu ruského plynu a ropy?
Co se týče plynu, tak tam byl dovoz plynu z Ruska v podstatě úplně odbourán. V den invaze jsme dováželi 99 procent plynu z Ruska, dnes ruský plyn do Česka už nedovážíme.
Pokud jde o ropu, tak tam je to úplné odbourání složitější. Přibližně polovina ropy se k nám dováží přes ropovod Družba, který vede z Ruska, a polovina přes ropovod IKL-TAL.
K tomu, abychom se závislosti na ropě z Ruska zbavili, je potřeba kapacitu ropovodu TAL navýšit, což je projekt, na kterém aktuálně vláda pracuje. Až bude dokončený, obejdeme se i bez ropy z Ruska.
Prostor pro alternativní dodávky je. Na světovém trhu je dost plynu i ropy. Je to spíš otázka délky distribučních cest a toho, aby byly k dispozici ve správnou dobu na správném místě.
Celá nová Bezpečnostní strategie státu klade důraz na to, že svým dílem musí přispět i společnost, že nejde jen o úkoly pro ministerstvo vnitra, zahraničí nebo obrany. Co já můžu dělat pro ekonomickou bezpečnost České republiky?
Tak třeba míň topit. To samozřejmě hodně zjednodušuji. Ač to zmiňuji trochu v žertu, je to pravda.
Studie: zelená transformace vyjde Česko na 3,2 bilionu korun, bez investic hrozí zpomalení růstu ekonomiky
Číst článek
Situaci s plynem nám výrazným způsobem usnadnily úspory lidí a firem. Spotřebu se podařilo snížit skoro o dvě miliardy kubíků, tedy asi 20 procent, a to opravdu obrovsky pomáhá
Pro nás je důležité, aby to bylo vnímáno jako téma. Levný plyn a ropa nejsou samozřejmé ani garantované. Že tomu tak donedávna bylo, byla do jisté míry shoda okolností a také politika exportérů.
Také je důležité, aby se zvyšovalo povědomí o bezpečnosti jako takové. Každý z nás něco spotřebovává, každý z nás někde pracuje. Jsou lidé, kteří pracují ve výzkumu, ve start-upech, pracují s citlivými technologiemi. Měli by myslet na to, že když se baví s nějakými zahraničními partnery, tak jejich motivace může být jiná než společně udělat dobrý byznysový projekt.
