Obchodníci mají naději získat ušlý zisk při pandemii, případy by již ale mohly být promlčeny, říká advokát
Nejvyšší soud otevřel cestu k náhradě škody způsobené krizovými opatřeními v době pandemie koronaviru. Dal za pravdu firmě, která žádala náhradu ušlého zisku za to, že musela kvůli nařízení vlády omezit a pak zcela přerušit maloobchodní prodej potravin od října 2020 do února 2021. „Nejvyšší soud ale neposuzoval například výši škody ,ani příčinnou souvislost,“ upozorňuje pro Radiožurnál advokát a člen Legislativní rady vlády František Korbel.
Soud odmítl rozhodnutí městského soudu, který náhradu škody zamítl a dal za pravdu firmě, tedy žalobci. Co to teď znamená pro rozhodování městského soudu, ke kterému se případ vrací?
Rozhodnutí Nejvyššího soudu je nepochybně velmi zajímavé, protože dosavadní praxe okresních soudů, po nich městského, byla opačná. Toto je první rozhodnutí Nejvyššího soudu a samozřejmě nižší soudy jsou jeho rozhodnutím vázány.
Poslechněte si rozhovor s advokátem Františkem Korbelem o rozhodnutí Nejvyššího soudu
Znamená to tedy, že se nemůže stát, že by městský soud rozhodl jinak, než jak se vyjádřil Nejvyšší soud?
Tak jednoduché to není, protože Nejvyšší soud neposuzoval například výši škody, neposuzoval ani kauzalitu, to znamená příčinnou souvislost mezi mimořádným krizovým opatřením a vzniklou škodou. On posuzoval pouze dvě zásadní právní otázky, zda vůbec taková odpovědnost může vznikat a zda za ni odpovídá stát.
Znamená toto rozhodnutí automaticky, že všichni podnikatelé, kteří museli omezit nebo zavřít své obchody a provozovny podle krizového zákona, mají nárok na náhradu ušlého zisku?
Určitě to nemůžeme takto paušalizovat, ale na druhou stranu jim dává naději se o škodu ucházet. A to, co je asi podstatnou právní otázkou, je otázka individualizace. Dosavadní právní názory vycházely z toho, že stát nemůže odpovídat za obecné opatření - prostě za něco, co má charakter právního předpisu a co se týká všech.
Existoval zde právní názor, že odpovědnost vzniká jenom za individualizované opatření. To znamená třeba takové, když by krizovým opatřením bylo někomu uloženo zbourat stavbu nebo zabrat nějakou věc, třeba bagr na odstraňování následků povodní a na něm by vznikla škoda.
Nejvyšší soud vyhověl firmě, která chce odškodnění za covidové restrikce. Žádat by mohly i další podniky
Číst článek
Čili tam nebylo nikdy pochyb, že odpovědnost za škodu vzniká, ale u obecných opatření to jisté nebylo.
Pokud teď Nejvyšší soud individuálnost jako důvod zamítnutí nároku na náhradu škody odmítl, mohou připadat v úvahu třeba i hromadné žaloby?
To zatím ne, protože zákon o hromadných žalobách ještě není součástí právního řádu České republiky. Ten se teprve připravuje, ale je to určitě změna právní pozice ve všech žalobách, které byly uplatněny individuálně.
Prokázání výše škody
Je tedy jasné po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu i to, jak se stanoví ušlý zisk? Jak se to má počítat nebo kdo stanoví, jestli je opravdu tak vysoký, jak si třeba nárokuje firma nebo obchodník?
Ne, tím se Nejvyšší soud nezabýval. On opravdu řeší jenom otázku odpovědnosti jako takové, zda vůbec za krizová opatření vzniká. Otázkou ušlého zisku nebo výše škody, ani kauzalitou se nezabýval. To jsou všechno otázky, které musí znovu posoudit Městský soud v Praze
Je docela dobře možné, že Městský soud v Praze pouze zruší rozhodnutí obvodního soudu pro Prahu 7, protože ani ten se těmito otázkami nezabýval, a případ se vrátí na samý počátek právě za účelem prokázání výše škody.
Drobné krádeže v nouzovém stavu. Stovky lidí dostaly nepřiměřený trest, nápravy se ale dočká jen hrstka
Číst článek
Znamená to, že pokud by se na soudy obrátili i další obchodníci, kteří měli třeba uzavřeny své provozovny, tak každý jednotlivý soud bude muset řešit, jestli má obchodník nárok, zda je vyčíslená částka správná?
Ano, obecně máte pravdu. Každá taková žaloba by měla být posouzena věcně, protože obecně vzato odpovědnost podle Nejvyššího soudu vzniká. Na druhou stranu při dalších žalobách zde budeme narážet na otázku promlčení v trvání tří let.
Nemůžeme zapomenout na to, že první krizová opatření vznikala v březnu 2020. To znamená, že první opatření budou k dnešnímu dni už promlčena.
Jak podstatné pro tento nárok je to, že podnikatelé dostávali od státu v době uzavření provozoven různé formy podpory, které by třeba mohly částečně nahrazovat ušlý zisk?
To nepochybně je podstatné a myslím, že je celkem jisté, že proti rozsudku Nejvyššího soudu se bude argumentovat přinejmenším dvěma okruhy argumentů.
Jednak tím, že škody by vznikly tak jako tak. Typicky při prodeji v maloobchodě by ke snížení tržeb došlo i bez covidových opatření.
I pokud by vláda neomezila nebo nezakázala maloobchodní prodej po určitou dobu, tak tržby by byly nepochybně sníženy samy od sebe. A to jenom v důsledku pandemie jako takové a za to neodpovídá nikdo.
Má teď stát ještě nějakou možnost se proti takovému rozhodnutí bránit? Byl by to právě stát, který by musel platit ušlý zisk jednotlivým stěžovatelům.
Předpokládám, že stát se bude bránit argumentací o výši škody a nedostatku příčinné souvislosti v navazujícím řízení městského, případně obvodního soudu. Podání ústavní stížnosti ze strany státu spíše nepředpokládám, neboť zřejmě by nebyla přípustná.
Stát zde nejedná jako soukromá osoba, ale jako orgán veřejné moci, který má určitou odpovědnost. To znamená, není to nějaké jeho základní právo, kterého by se mohl domáhat u Ústavního soudu.
Druhou věcí je, že stát může opakovat dosavadní argumentaci i u Nejvyššího soudu, neboť toto je pouze první rozhodnutí a jakkoli významné, argumentačně dobře zpracované, tak nelze zatím říci, že by to byla nějaká konstantní judikatura.
