Spousta učení, ale málo následné praxe, taková je realita stomatologie
Zubařů jsme se jako děti většinou báli, a to nám často to vydrží až do dospělosti. Co tedy vede dnešní studenty k tomu, že si vyberou stomatologii jako svoji budoucí profesi? A jakou praxi dnes musí mít mladý zubař předtím, než si otevře svou soukromou ordinaci?
Absolvent oboru stomatologie Jakub potvrzuje pravidlo, že jablko nepadá daleko od stromu.
„O studiu na lékařské fakultě jsem uvažoval vlastně už odmala, protože jsem vyrůstal v lékařském prostředí. Otec je chirurg a matka zdravotní sestřička. Takže pro mě bylo celkem jasné, jakou cestou se vydám."
Dva absolventi oboru stomatologie potvrzují, že cesta od učebnice až do pusy prvního pacienta je opravdu dlouhá
Třicetiletý zubní lékař Honza si naopak ještě během studia vysoké školy nebyl jistý, zda si vybral správně.
„Naši jsou sice oba dva zubaři, ale já nejdřív nastoupil na všeobecnou medicínu. Pak jsem obor během prvního půl roku měnil. Ale vlastně jsem ani nevěděl, co chci v životě dělat. Teď jsem rád, že jsem zubař, ale tehdy jsem vůbec nevěděl, co budu jednou dělat."
O studiu na lékařských fakultách se říká, že patří k těm časově nejnáročnějším. To může Honza potvrdit.
„Učení je tam opravdu hrozně moc. Ta kvantita učiva, kterou si musíte nasoukat do hlavy je obrovská."
Ne všichni zubaři mají v začátcích dostatek praxe
Zhruba od poloviny studia už mladí zubaři chodí na praxi na stomatologické kliniky. Honza ale upozorňuje na to, že dnešní studenti zubního lékařství mají praxe zřejmě o něco méně, než tomu bylo za doby jeho studia před pěti lety.
„My jsme praxe měli poměrně dost. V ročníku nás nejdřív bylo pětačtyřicet, ale když jsme se dostali k praxi na pacientech, tak už nás zbylo jen osmnáct. To znamená, že každý měl svoje křeslo a makal. Dneska je nedostatek zubařů, takže školy chrlí i sto zubařů ročně, při stejném počtu učitelů a míst pro studentskou praxi. To znamená, že studenti dnes mají pětkrát méně praxe, než jsme měli my. A to je podle mě špatně."
Když Honza končil školu, měl povinnost pracovat tři roky jako zubař pod tzv. školitelem, který by kontroloval jeho práci. Dneska už je to jinak. I úplně čerstvý absolvent si může hned po škole otevřít vlastní praxi bez školitele.
„Když jsem skončil školu, tak už byla pravidla taková, že bych si hned po škole mohl otevřít svojí praxi. To jsem ale neudělal, protože jsem nejdřív chtěl získat praktické zkušenosti pod něčím vedením," vysvětluje Jakub.
Ne každý mladý absolvent zubního lékařství má ale tak zodpovědný přístup. V dnešní době si může soukromý zubař vydělat slušné peníze, navíc vidina výdělku hned po škole může být leckdy silnější než touha po dalším zdokonalování svých schopností pod vedením někoho jiného.
„Dneska je spoustu mladých střelců, kteří hned po škole jdou a otevřou si svojí vlastní praxi. Je to o svědomí každého. Ne každý si je ochotný po škole připustit, že toho ví hrozně málo a že by se měl ještě učit," dodává Honza.
On i jeho kolega Jakub se však rozhodli jít tou méně snadnou cestou. Po škole se oba rozhodli studovat ještě tříletý specializační obor ortodoncie. Své vlastní praxi se oba chtějí věnovat až ve chvíli, kdy si budou svými schopnostmi víc než stoprocentně jistí. To ale bohužel není případ všech současných absolventů zubního lékařství.
