Novinářka: Výjimka z migračního paktu pro Česko? Jde o pravidlo, Ukrajince si můžeme odečíst z nákladů
Když na začátku dubna schválil Evropský parlament takzvaný migrační pakt, začalo se mluvit o výjimce pro Česko. Podle bruselské zpravodajky Hospodářských novin a Aktuálně.cz Kateřiny Šafaříkové se ale nedá hovořit o výjimce, ale spíš o pravidlu. „Počet lidí, kterým jsme poskytli ochranu, tedy počet Ukrajinců, se odečítá z celkového nákladů na migrační krizi,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... na Dvojce.
Zbývají necelé dva měsíce do evropských voleb a v Česku se hlavním tématem kampaně stává opět migrace. „I když je to celé vymknuté z racionálního tunelu, na tomto tématu se velmi dobře honí politické body,“ uznává Kateřina Šafaříková. „Z mého pohledu by to mělo být téma tak osmé deváté, ne první.“
Host: novinářka Hospodářských novin a Aktuálně.cz Kateřina Šafaříková. Moderuje Jan Burda
„V Česku je to rámováno řečmi o tom, jak nás politici ochrání před nebezpečím a jinakostí. A toto nebezpečí v očích opozice představuje souhlas české vlády s migračním paktem,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí....
Europoslanci schválili migrační pakt před víc než týdnem, 10. dubna. Součástí je úleva pro země, jako je Česko, které už hostí velký počet uprchlíků z Ukrajiny.
Ne výjimka, ale pravidlo
Problém podle Šafaříkové ale je, že se o tom vůbec hovoří jako o výjimce.
„Migrační pakt je ve skutečnosti soubor právních předpisů, který říká, že země, které už na svém území mají velký počet lidí s dočasnou právní ochranou, budou mít možnost v případě migrační krize odečíst tyto náklady z celkové zodpovědnosti,“ shrnuje.
Nově schválený migrační balíček nic nezmění. Nahrává spíš pašerákům, míní analytik
Číst článek
Stejné pravidlo se tak týká nejen Česka, ale třeba i Polska, které také přijalo statisíce lidí z Ukrajiny. „Výjimka to tedy není,“ zdůrazňuje Šafaříková.
Na tom, co v migračním paktu bude, se začalo pracovat už téměř před deseti lety. „Je to nesmírně komplikované téma, protože je to jednak soubor velmi důležitých a náročných kroků v praxi, jednak to s sebou nese velké emoce. Ne všichni v Evropě jsou vstřícní a otevření k přijímání jinakosti,“ dodává novinářka.
Fyzicky tady, zvykově ne
V zemích, které bývaly koloniálními mocnostmi, dochází k problémům v soužití majority a přistěhovaleckých komunit. Jako příklad uvádí Šafaříková Francii, Nizozemsko nebo třeba Belgii.
„Cílem těch komunit samozřejmě není aktivně škodit. Jiná kultura a jiné vnímání věcí však s sebou přinášejí tenze,“ shrnuje.
Podle Šafaříkové je tedy nutné si i přiznat, že existují lokálně místa, kde nebyla migrace zvládnuta.
„Jde o města, kde žijí většinově lidé ze třetích nebo mimoevropských zemí, z jiných náboženských komunit, kteří jsou sice fyzicky v Evropě, ale mentálně neopustili svoji původní vlast. A to způsobuje problémy s naším evropským způsobem života, s chápáním práv žen a dětí, s chápáním péče o veřejný prostor a tak podobně,“ myslí si Šafaříková.
A co třetí země?
Zvládání migrace navíc nespočívá pouze v práci na evropském kontinentu, ale vyžaduje i obrovskou citlivost a práci se státy, které jsou součástí zahraničních politik mnoha jiných zemí, připomíná Šafaříková.
‚Rovnováha mezi solidaritou a odpovědností.‘ Evropský parlament schválil migrační reformu
Číst článek
„Otázka tedy je, jakým způsobem budeme s třetími zeměmi komunikovat. Pakliže se chceme kamarádit třeba s Tuniskem, musíme si uvědomit, že je to země, která má s naprostou většinou afrických a asijských zemí bezvízový styk," upozorňuje a pokračuje: „Jste-li tedy například člověk, který se nenarodil pod úplně šťastnou hvězdou někde v Bangladéši, tak se ale velmi snadno můžete dostat do Tuniska a z Tuniska do Evropy.“
I proto práce na migračním paktu trvala podle novinářky tak dlouho. „O to víc je pak i srozumitelnější tvrzení odborníků, kteří říkají, že migrační pakt není samospasitelný, ale že je to racionální maximum, čeho jsme mohli momentálně dosáhnout,“ říká.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
