EU se snažíme polidštit a zbořit obraz anonymního aparátu, přibližuje šéf kanceláří europarlamentu

Lidé vnímají Evropskou unii často jako odtažitou, neosobní a daleko. Tuto hradbu si instituce uvědomují a chtějí ji bořit. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál zmiňuje Stephen Clark, ředitel kanceláří Evropského parlamentu, že se to snaží dělat formou vyprávění lidských příběhů. „Když se podíváte za hranice Evropy, vidíte ten velký svět tam venku, najednou si začnete uvědomovat, že máme něco společného, co stojí za to chránit,“ poukazuje.

Rozhovor Praha / Brusel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Volby do Evropského parlamentu se konají 24. a 25. května 2019

Za měsíc se konají eurovolby. Jak o ně v lidech vzbudit zájem? | Zdroj: Evropský parlament

Dá se Evropská unie komunikovat stejně pro Čechy, Francouze i Finy?
Jedním z hesel EU je, že jsme propojeni rozmanitostí. Všude je to svým způsobem jiné, každá evropská země je jiná. Má svou vlastní kulturu, historii, tradice. To musíme respektovat. Ale zároveň jsme v tom všichni společně. Snažíme se tedy tyto dvě věci spojit.

Kdo je Stephen Clark?

  • Více než 30 let figuruje na různých pozicích europarlamentu
  • Pracoval v parlamentních výborech, v ústřední řídící funkci v kanceláři generálního tajemníka
  • Nejprve působil v oblasti komunikace jako vedoucí týmu digitální komunikace Evropského parlamentu. Později byl ředitelem odpovědným za komunikaci s veřejností, měl na starosti komunikační kampaně, akce a návštěvnické zázemí europarlamentu
  • V současné době vede zastupitelské kanceláře, které se nachází ve všech hlavních městech unijní sedmadvacítky

To ale zřejmě není snadné a nejde to zlehka… V rámci průzkumu Rozděleni Evropou nám třeba vyšlo, že Češi se o EU příliš nezajímají a ani o ní mnoho nevědí.
Nemyslím si, že je úplně nutné, aby tomu detailně rozuměli. Je to sice 20 let, co jste v Evropské unii, ale přesto – tyhle věci potřebují čas, aby se staly součástí národní kultury.

Nejsem si úplně jistý, jak funguje český vzdělávací systém a jestli k tomu přistupuje vážně, věnuje se tomu pozornost. To je totiž aspekt, který se neustále objevuje. Učí se děti o systému, ve kterém žijí, komplexně, což zahrnuje i evropskou úroveň? Možná ne tak úplně. A to je něco, nad čím bychom se možná měli zamyslet.

Evropská unie je složitá, to si musíme říct upřímně. Základní myšlenka v jádru EU je velmi jednoduchá – jde o mír, demokracii, o to být spolu. Děláme věci společně, místo abychom se je snažili dělat každý zvlášť, to dává velký smysl. Ale když pak budujete instituci, je to nakonec docela komplikované, protože se musíte přizpůsobit mnoha různým potřebám a všechny si musí najít své místo. Pak je tu spousta kompromisů a nástrojů, aby to fungovalo. Takže to vyžaduje hodně vysvětlování.

Emoce a příběhy

Jak se snažíte lidem EU přiblížit? Asi spíš než na příkladu, jak byl přijatý nějaký zákon, jsou to konkrétní příběhy, že…
Ano, snažíme se celou věc polidštit. To je důležité. Často je to obraz obrovského anonymního aparátu. Ale ve skutečnosti jde o lidskou organizaci a platí to i z hlediska jejích výsledků.

Výročí 20 let vstupu země do EU, otevření Evropského domu | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Když mluvíme o tom, co Evropský parlament nebo Evropská unie přinesly z hlediska svých právních předpisů, z hlediska toho, jak změnily životy lidí, snažíme se v tom najít lidský rozměr.

Snažíme se tedy vyprávět příběhy. Když to děláte, lidé vám rádi naslouchají. Pokud jen přednesete tuny faktů a všeho možného, je to prostě nuda, lidi to nezaujme. Vyprávíme proto, co Evropská unie skutečně dělá a jaký má vliv na životy lidí.

Detailní vhled do společnosti. Jak vnímají Češi EU po 20 letech členství, ukazuje projekt Rozděleni Evropou

Číst článek

Je tu i další prvek, který se samozřejmě týká emotivnějšího vztahu k Evropě. Vím, že většina lidí okamžitě pochopí, když budu mluvit o vazbě k rodné vesnici, městu nebo rodné zemi. Myslím, že existuje úroveň, na které to všichni cítíme stejně. Jsme Evropané. A určitě, když se podíváte za hranice Evropy a vidíte ten velký svět tam venku, najednou si začnete uvědomovat, že máme něco společného, co stojí za to chránit.

Cesta k porozumění EU tedy vede skrz emoce?
Slabinou Evropské unie je racionální forma komunikace. Rádi vysvětlujeme výhody, proč je to důležité. To je samozřejmě nutné, ale myslím, že je také nutné vytvořit pocit a ten společně sdílet.

Proto je 1. května výročí – 20 let. Lidé milují narozeniny, ne? Je to dobrý čas na chvíli se zastavit a říct si: ano, je to skvělé. Všichni jsme se k něčemu připojili, jsme jedna velká rodina a tohle je důvod k oslavě. A to vytváří větší emocionální pouto, které vám pak umožní mluvit o vážných věcech, o politice a politických opatřeních.

Ale daří se propichovat pomyslnou bruselskou bublinu? Například v české debatě se stále často objevuje osočování a odkazování se na „zlý Brusel“.
Máte pravdu, tohle mnoha lidem vyhovuje už řadu let. Mluvíme o tom už léta, že si často národní politici přisvojují zásluhy za dobré věci, které Evropa udělala, ale když věci nejsou tak populární, pak za všechno může Brusel. Já jsem Brit, vím, kam tato rétorika a dezinformace vedou v praxi.

Eurokomisař není jen odborník, ale i univerzál. Diplomatický tanec se už odehrává, říká náměstek

Číst článek

Ve skutečnosti si myslím, že se věci mění. Nevím, jestli je to naše zásluha jakožto „komunikátorů v EU“, nebo jestli je to prostě tím, že se svět mění. Ale určitě je nyní vidět, že se rozmáhá větší pochopení významu na evropské úrovni. Ve zprávách vidíte informace o klimatu, migraci, Ukrajině – to všechno jsou problémy, které se musí řešit v unijní politice.

Když došlo k ruské agresi proti Ukrajině, byl to obrovský budíček. Je totiž jen jediný způsob, jak se s tím vypořádat, musíme to udělat společně.

Předání poselství

Zmiňoval jste emoce. Před pár dny spustil Evropský parlament kampaň před červnovými volbami, pustili jste ven klip, který je tedy velmi emotivní. Prarodiče v něm promlouvají k vnoučatům a vyřizují jim vzkazy. Jaké na to máte reakce, funguje tento typ kampaně?
Myslím, že jsme opravdu našli velmi silný a smysluplný způsob. Opravdu se lidí dotýká. Vysvětluju si to tím, že se s ním každý může ztotožnit. Je to velmi lidské.

Každý má prarodiče, případně vnoučata, nebo patří do nějaké rodiny, tuhle mezigenerační část každý chápe. Vaše babička nebo dědeček vám určitě vyprávěli tucet příběhů, někdy vypráví ten samý příběh pořád dokola, ale někdy je právě ten jeden, který je opravdu důležitý. A to jsme se snažili tímto videem vyjádřit.

Jestli to bude fungovat, nevím. Zatím mě překvapuje, jak se to šíří, lidé to sledují. Dívá se na něj spousta lidí, kteří nás normálně nesledují. Tuším, že 98 procent lidí, kteří video viděli, nejsou lidé, kteří normálně sledují naše účty. Takže se to dostává ven.

Nevím, jaký pocit jste z toho měla vy, ale když se na něj dívám já, vždycky mám slzu v oku. Je to výjimečné. Chtěli jsme tím říct, že je to důležitá věc, nese to poselství, že na demokracii záleží a že ji nemáme brát jako samozřejmost. Ve videu vystupují lidé, kteří to ve svém životě vědí, protože prošli nedemokratickými zkušenostmi, žili v jiném světě a chtějí toto poselství předat dalším generacím.

Sledovanost je určitě chtěná, ale bude to mít za důsledek i to, že se lidé dostaví k eurovolbám?
To samozřejmě uvidíme, až podle volební účasti. Ale tohle by mohla být jedna z věcí, která lidi přesvědčí, že by se měli zapojit do tohoto procesu. Vždyť v podstatě říkáme: máte právo hlasovat, využijte toho, buďte součástí. Neříkáme, kterou stranu mají lidé podporovat. Každý by si měl vybrat sám. Ale zdůrazňujeme, že pokud k volbám vůbec nepůjdete, předáváte svou moc někomu jinému.

V Česku byla před pěti lety druhá nejnižší účast v evropských volbách. Řekl byste, že jsme aktuálně v situaci, kdy si lidé uvědomí, že na těchto volbách opravdu záleží, a přijdou volit?
Doufám, že ano. Přestože volební účast se nezmění ze dne na den.

Ale platí stejně tak v České republice jako kdekoli jinde, že roste pochopení, že v tom jedeme společně. Určitě atmosféra kolem 1. května naznačuje, že je tu uvědomění si toho, že jsme součástí velkého evropského projektu. To je pro tuto zemi dobře, je to něco, co je třeba oslavovat.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme