Od havárie v Černobylu uplynulo 26 let. Pusté území možná zase ožije
Od výbuchu v jaderné elektrárně Černobyl uplynulo právě 26 let. Na následky ozáření tehdy zemřely tisíce lidí, další mají dodnes zdravotní následky. 160 tisíc lidí později muselo oblast zamořenou radiací opustit. Ukrajina symbolicky právě dnes začala budovat nový kryt nad poškozeným reaktorem.
Nový kryt bude zřejmě opět z betonu a podobné konstrukce jako ten předchozí, který byl vybudován bezprostředně po havárii, a měl proto mnoho nedostatků. Dnes je však již riziko ozáření mnohem nižší než v roce 1986.
„Příroda nám pomáhá a úroveň radioaktivity postupně opravdu rapidně klesá,“ říká Miroslav Hron, vědecký pracovník Ústavu jaderného výzkumu v Řeži, a dodává: „Dnes už nemá radiace na okolí zdaleka takový vliv, jako tomu bylo těsně po havárii.“
Miroslavu Hronovi potvrdila černobylská havárie to, co prý říkali vědci ve 40. letech. „První řetězovou štěpnou reakci uskutečnil v roce 1942 tým profesora Enrica Fermiho v Chicagu. Krátce poté uspořádali vědci tajnou konferenci, na které oznámili, že tento typ reakce je jediný možný, ale palivem musí být výhradně uran.“
Vědecký pracovník Ústavu jaderného výzkumu v Řeži Miroslav Hron byl hostem Rádia Česko ve Světě o deváté
Uran totiž obsahuje vysoký podíl neštěpitelných složek, kdežto jiné používané prvky jako plutonium či americium jsou velmi nebezpečné. Obsahují totiž mnohem více štěpitelných složek, jsou to vlastně jaderné výbušniny.
Největším problémem černobylských reaktorů byly špatně chráněné aktivní zóny, tedy prostory, kde se odehrávaly klíčové reakce. Reaktory také byly mnohem choulostivější než dnešní typy.
„Dnes se používají takzvané tlakovodní reaktory. Ale ani ty se nemůžou zbavit principiálního rizika, protože koncept jaderného štěpení se od doby prvního reaktoru nijak nezměnil,“ upozorňuje Miroslav Hron.
Smutné výročí: Před 25 lety explodoval černobylský reaktor
Číst článek
Podle něj navíc v sobě palivo, které je dlouhodobě v řádu roků v aktivní zóně, akumuluje obrovské množství radioaktivních látek a také transuranu, tedy výbušné složky. Ty v něm navždy zůstávají.
„Vyhořelé palivo je tak rizikové i po uložení do země. Už ve 40. letech mluvili vědci o tom, že pro další průmyslové využití by se mělo přejít na jiný systém jaderných reaktorů,“ dodává Hron.
Dokonalejší kryt, který Ukrajinci budují, má však ještě jiný důvod. Okolí černobylské elektrárny je dnes úplně pusté a Ukrajina chce začít zkoumat možnosti využití tamější půdy.
Chystá se proto zkušebně v oblasti pěstovat průmyslové rostliny. Pokud se prokáže, že rostliny nejsou nijak významně ohroženy radioaktivními látkami, mohlo by se celé území postupně navrátit k normálnímu životu.
