Komu se vyplatí víc pracovat a komu začít odpočívat? Jak daňová reforma změní motivace zaměstnanců
Ekonomové upozorňují na některé paradoxy vládního návrhu: například zkušený lékař se 120tisícovým platem zdaní každou další hodinu přesčasu vyšší sazbou, než ještě lépe placený ředitel nemocnice.
Jestli poslanci po prázdninách schválí úpravy daní tak, jak je v květnu navrhla vláda, ze zaměstnanců na ně nejvíc doplatí ti s platem kolem 30 tisíc korun měsíčně, kteří mají zároveň nárok na slevu na manžela či manželku s nízkými příjmy. Daně a odvody takovým lidem stoupnou až o pět procentních bodů a jejich daňové zatížení se vyhoupne ke 40 procentům z nákladů práce.
Rodinám s vyššími příjmy zaplatily zdražení energií daňové škrty. Chudší polovina skončila v minusu
Číst článek
Desetina zaměstnanců s nejnižšími příjmy je jedinou skupinou, která by měla od příštího roku odvádět na daních větší část výplaty než před poslední velkou reformou, kterou bylo zrušení superhrubé mzdy v roce 2021.
„To mě dost znervózňuje. Všichni ostatní na tom budou pořád líp než před třemi lety. Máme tady dvě reformy, které na sebe navazují. Druhá má v zásadě kompenzovat přehnanost té první. Ale ta první nedopadla na všechny stejně, naopak vysokopříjmovým pomohla nejvíc. A teď, když daně zase zvyšujeme, zvyšujeme je úplně všem včetně nízkopříjmových,“ říká Michal Šoltés, spoluautor studie, kterou zveřejnil think-tank IDEA při CERGE-EI.
Data o příjmech domácností získali ekonomové z výzkumu životních podmínek EU-SILC. Pro modelování dopadů daňových změn použili upravenou metodu OECD TaxBEN.
| současnost | návrh | |
|---|---|---|
| sociální pojištění placené zaměstnancem | 6,5 % z hrubé mzdy |
7,1 % z hrubé mzdy |
| daňová pásma a sazby daně z příjmů fyzických osob | 15 % z hrubé mzdy do čtyřnásobku průměrné hrubé mzdy 23 % z příjmů nad čtyřnásobkem průměrné hrubé mzdy |
15 % z hrubé mzdy do trojnásobku průměrné hrubé mzdy 23 % z příjmů nad trojnásobkem průměrné hrubé mzdy |
| sleva na manžela či manřelku s nízkými příjmy | 24 480 Kč ročně | 24 480 Kč ročně pouze pro rodiny s dítětem do 3 let |
| sleva na studenta | 4 020 Kč ročně | zrušena |
| sleva za „školkovné“ | maximálně 17 300 Kč ročně |
zrušena |
| položky odečitatelné od základu daně | dary, penzijní připojištění, životní pojištění, úroky z úvěru, odborové členské příspěvky, úhrady za zkoušky v rámci dalšího vzdělávání | zrušeny odborové členské příspěvky |
| Zdroj: IDEA CERGE-EI |
Návrh reformy počítá se zvýšením sociálního pojištění, respektive znovuzavedením nemocenského pojištění, které dopadne na všechny zaměstnance stejně.
Další úprava, posunutí hranice příjmů, z nichž se bude platit vyšší sazba daně, se dotkne poměrně malé skupiny zaměstnanců s příjmy nad trojnásobek průměrné mzdy, což je asi 120 tisíc korun měsíčně.
Třetí výraznou změnou je pak zpřísnění podmínek pro uplatnění slevy na manžela či manželku s nízkými příjmy. Nově by si ji mohli od daně odečíst jen rodiče dětí do tří let. „Ani toto opatření není plošné. Dopadne výběrově na ty, kteří teď slevu čerpají a malé dítě nemají. Málo se mluví o tom, že mezi nimi je kolem 20 tisíc domácností v důchodovém či předdůchodovém věku. U těch s příjmem kolem 30 tisíc se to proporčně propíše nejvíc,“ říká ekonom Šoltés, který působí na Katedře národního hospodářství Právnické fakulty UK.
Na rozdíl od dalších daňových slev – školkovného či členských příspěvků na odbory, které se mají úplně zrušit – lze u slevy na manžela či manželku z dostupných dat spočítat, kolik lidí ji nyní využívá a kdo z nich o ni přijde.
Omezení slevy „na manželku“ bude mít i pozitivní dopad: zmírní znevýhodnění žen, které se chtějí z rodičovské dovolené vrátit do práce. „Současný systém ženy skutečně diskriminuje,“ říká ekonom. „Není to z definice daňového systému, který by říkal, že budeme ženy danit jinak. Vyplývá to z jeho kombinace se sociálním uspořádáním a společenskými normami, podle nichž ženy zůstávají doma s dětmi daleko častěji.“
Komu se nevyplatí pracovat
Podle současných pravidel drtivá většina (97 %) slev „na manželku“ připadá mužům. Ti si tedy de facto ze svých daní odečítají dvě slevy na poplatníka: za sebe i za ženu. Důsledkem toho je, že se rodině jako celku nemusí vyplatit manželčin návrat do práce. V extrémních případech může být výsledné daňové zatížení pro celou rodinu větší než získaný dodatečný příjem.
Prodlužující se rodičovská „dovolená“ má i další, nepřímé dopady: ženy, které zůstávají déle doma, ztrácejí kontakty a kvalifikaci a vracejí se na hůře placená místa. To se pak promítne i do jejich důchodů. Rodiny teď navíc zakládá generace, kde je víc vzdělaných žen než mužů, společnost jako celek tak přichází o investice do vzdělání a prosperuje míň, než by mohla.
Ekonomové mluví o participační daňové sazbě (PTR). Ta ukazuje, nakolik se dodatečný výdělek nově zaměstnaného člena rodiny promítne do jejích čistých příjmů. Participační sazba 100 % znamená, že rodina skončí na nule. Při vysoké PTR může domácnost na dodatečný úvazek dokonce i doplácet. Takové případy jsou vzácné, ale nastat mohou. Z následujícího grafu jsou kvůli jeho větší přehlednosti vypuštěny.
„Můžeme si představit rodinu, kde otec pracuje, ženě skončil nárok na rodičovský příspěvek, mají dítě starší tří let. Žena se rozhoduje, jestli nastoupí do práce aspoň na částečný úvazek, například na dopoledne, kdy jsou děti ve školce. V současném režimu je to pro rodinu extrémně drahé, protože manžel přijde o slevu na ni a ona si ji kvůli nižším příjmům neuplatní v plné výši. Částečný úvazek se jí nemusí vyplatit, tak radši zůstane doma,“ popisuje konkrétní příklad Šoltés.
V navrhovaném systému je pravděpodobnost, že žena do práce nastoupí, mnohem vyšší: manžel už nárok na slevu za ni stejně nemá. O nic tedy nepřichází a i nízká výplata, kterou žena přinese domů z částečného úvazku, je pro rodinu plus.
Různě zaplacené přesčasy
Daleko menší skupiny lidí, řádově několika tisíc, se dotkne jiná nerovnováha, kterou vládní reforma přináší. Zvýšenou sazbu daně z příjmů 23 procent mají nově odvádět zaměstnanci z příjmů vyšších než trojnásobek průměrné mzdy, přibližně 120 tisíc korun. Zároveň ale ještě nenarážejí na „stropy“, tedy maximální možné odvody sociálního pojištění.
Výsledkem je mezní daňová sazba (MTR) přes 50 procent. To znamená, že z každé další tisícikoruny, kterou dá zaměstnavatel na jejich mzdu, odvedou státu 511 korun. U zaměstnanců s ještě vyššími příjmy nad 160 tisíc jde přitom jen o 335 korun.
„Můžeme si představit například dobře placeného lékaře, který bude mít výrazně nižší motivaci brát si další přesčasy,“ vysvětluje ekonom Šoltés. „Na rozdíl od ještě lépe placeného ředitele nemocnice, v jehož případě budou přesčasy zdaněné podstatně méně.“
Pokud neklesne ochota přibírat si další práci, zvýší se podle ekonomů motivace lidí s hrubou mzdou mezi 120 a 160 tisíci přejít na „švarcsystém“, tedy do daňově výhodnějšího režimu OSVČ. Ten se vyplatí zejména konzultantům, IT specialistům či jiným kancelářským profesím s poměrně vysokými příjmy a nízkými skutečnými náklady, místo nich si uplatní výdajový paušál.
Ekonom: OSVČ je u nás abnormálně moc i proto, že je to daňově mnohem výhodnější
Číst článek
„Jsou to lidé s příjmy kolem jednoho milionu korun ročně, kteří fakticky potřebují k práci jenom počítač, internet a jinak mohou pracovat z domova. U nich jsou reálné náklady velmi nízké, ovšem možnost uplatnit výdaje paušálem způsobuje, že mají daňové zatížení včetně všech odvodů pět až deset procent. To jsou extrémně nízké daně,“ řekl Českému rozhlasu před časem člen Národní ekonomické rady vlády a vedoucí katedry národního hospodářství na Univerzitě Karlově Libor Dušek.
„U zaměstnanců s podstatně nižšími příjmy přitom celkové daňové zatížení dosahuje 35 až 40 procent. To jednoznačně odporuje zásadám daňové spravedlnosti.
