Nadšený učitel angličtiny: Sám jsem byl neúspěšný žák. Teď vím, že největší motivace je úspěch a láska

Bronislav Sobotka učí angličtinu naživo i online a říká o sobě, že je nadšený učitel. „Angličtina se stává globálním jazykem a já mám radost, že celý svět je najednou jedna vesnice a můžeme spolu sdílet naše radosti a starosti,“ tvrdí. Tomu, kdo se chce dorozumět s přáteli nebo v práci, podle něj stačí jakákoliv angličtina a rozdílem mezi britskou a americkou se nemá trápit. „Ze začátku doporučuji českého učitele, rodilého mluvčího později.“

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Broňa Sobotka, nadšený učitel angličtiny

Broňa Sobotka, nadšený učitel angličtiny | Foto: Elena Horálková | Zdroj: Český rozhlas

Čím dřív se člověk začne učit cizí jazyk, tím líp, věří Sobotka. „Malé děti se nestresují z toho, že nerozumí. Roční dítě nerozumí ani když na něj mluvíte česky. Ve chvíli, kdy se začne učit cizí jazyk, tak vlastně ani neví, že je cizí. Pro ně je to všechno nové, stejně jako čeština.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Host: učitel Broňa Sobotka. Moderuje Tereza Kostková

V žádném věku ale není pozdě, zdůrazňuje v pořadu Blízká setkání na Dvojce. „Říct si, že je na to člověk starý, je skvělá výmluva, ale není to překážka. To je jeden z mýtů a mě baví je bořit. Jsou lidi, kteří se naučili anglicky v sedmdesáti, v osmdesáti,“ ujišťuje lektor a youtuber.

Důležité je, aby si student se svým lektorem takzvaně sedl. „Pracovně tomu říkám pivní test. Znamená to, že jdete na ukázku hodiny a na konci hodiny se sám sebe zeptáte: Šel bych s tímto učitelem na pivo, na kafe, na víno? Jestli na to nemám chuť, tak je lepší najít někoho jiného,“ doporučuje.

Slovní hodnocení na konci roku? Efektivnější je pro žáky zpětná vazba hned v hodině, soudí učitel

Číst článek

„Někdy se mi stane, že žák by si raději vyplňoval gramatická cvičení a z mých hodin by nebyl nadšený,“ přiznává.

I proto se žáků ptá, co by sami chtěli dělat, a společně se domluví na pravidlech. „Přijde mi důležité víc poslouchat než něco říkat, pro učitele jazyků je to obzvlášť důležité,“ tvrdí Sobotka.

Sám natáčí videa a učí jak jednotlivce, tak budoucí kantory na Pedagogické fakultně v Brně. „Baví mě chovat se k nim jako k žákům na gymnáziu, aby si zažili, jak může hodina vypadat. Běháme, luštíme křížovky, natáčíme videa. Oni pak zase ukazují mně, jak by učili oni,“ popisuje.

„Láska je jediná síla, která může změnit svět, změnit myšlení lidí k lepšímu.“

Hlavní podle něj je, aby žák cítil podporu a lásku. „Mám tě rád ne proto, že sedíš potichu a opakuješ to, co říkám, ale je to o tom, že si tě vážím a poslouchám, co mi říkáš. Láska je jediná síla, která může změnit svět, změnit myšlení lidí k lepšímu.“

Věnovat se angličtině doporučuje alespoň dvacet minut denně. Pak člověk vidí pokrok a to ho motivuje, aby pokračoval.

„Největší motivace je úspěch. Dvacet minut denně je skvělý začátek a pro někoho to je maximum, ale pokud máte možnost dát tomu hodinu denně, tak za měsíc uvidíte takový pokrok, že budete chtít víc. A čím víc se maká, tím větší je úspěch,“ věří nadšený učitel angličtiny.

Čin je první, hlava se přidá

Do angličtiny se zamiloval, když kdysi pracoval v krachující fabrice. „Říkal jsem si, že nemám práci, ale mám čas, tak bych se mohl něco naučit. Třeba angličtinu. Našel jsem starou knihu Angličtina pro jazykové školy a najednou z toho byla velká láska,“ popisuje pedagog svoje začátky.

Ministři bez angličtiny? Formálně to problém není, ale cizí jazyk ukazuje vstřícnost, říká zpravodajka

Číst článek

Dobrého učitele z něj prý udělala jeho vlastní zkušenost ze školy: málokdy ho něco bavilo a spíš se protloukal.

„Byl jsem typický neúspěšný student a v té chvíli jsem to samozřejmě nevnímal jako výhodu. Když jsem začal učit, tak jsem najednou chápal, proč to žáky nebaví. Protože já sám jsem byl ztracený. Zpětně to beru jako dar,“ vysvětluje. 

Sám sebe vnímá jako optimistu. „Myslím, že se člověk musí rozhodnout, že chce takový být, že jeho život je v jeho rukou. Člověk si může stěžovat, jaký je chudinka, anebo se může rozhodnout, že s tím bude něco dělat,“ věří a dodává:

„Nejdřív musí přijít čin a hlava se pak přidá.“

„Už v osmnácti jsem se někde dočetl, že když se člověk začne usmívat, tak tělo vyšle do mozku signál, že je člověk šťastný. A tělo si řekne: Aha, tak my to sice v mozku ještě nevíme, ale on je šťastný. A pak se tělo přizpůsobí. Takže nejdřív musí přijít čin a hlava se pak přidá.“

Poslechněte si celý rozhovor.

Tereza Kostková, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme