Mornštajnová o novém románu Les v domě: Cácora je dívka bez jména, která lže a vyrůstá doma bez lásky
Spisovatelce Aleně Mornštajnové vyšel šestý román, jmenuje se Les v domě. „Hrdinka téhle knížky lže, protože je to její obrana vůči vnějšímu světu. Neuvědomuje si, že je to něco špatného, protože uprostřed lží vyrůstá a považuje je za normu,“ vysvětluje autorka v pořadu Blízká setkání.
„Myslím, že rodina, která je nešťastná, kolem sebe šíří zlo. Vyvolává to lži a nesváry. Vždycky píšu o tom, co mě zajímá nebo trápí. Proto jsem ještě nenapsala nic optimistického,“ přiznává Mornštajnová.
„Těžko se píší radostné věci, když žijete obklopeni věcmi, které vás mrzí. A mě třeba mrzí, že jsou dnes na sebe lidé zbytečně zlí,“ říká.
Přestože nepíše optimistické knihy – i když si pokaždé slibuje, že to tak dopadne – nemyslí si Mornštajnová, že jsou její romány drsné.
„Vždycky mě překvapí, když to lidé řeknou. Když se ale podíváte na dnešní třeba severské detektivky, tak tam je po kolena krve. Pak jsem si uvědomila jsem si, že moje knihy zasáhnou člověka spíš po emocionální stránce a je to možná působivější než nějaké krváky,“ domnívá se spisovatelka.
Kateřina Tučková: Spisovatel ručí svým charakterem za to, co píše. Nemůžu teď číst ty, kteří schvalují válku
Číst článek
Vypravěči většiny jejích knih jsou ženy, je to tak i v novém románu Les v domě.
„Do žen se dokážu lépe vcítit. U první knihy jsem měla strach, že když to bude z pohledu ženy, že mě budou zařazovat do literatury psané ženami a pro ženy, to jsem nechtěla. Proto je moje druhá kniha, Hotýlek, z pohledu dvou hlavních hrdinů-mužů. Ale když to zrovna nepotřebuju a můžu si vybrat, raději volím ženskou postavu,“ přiznává Mornštajnová.
Cácora bez lásky
V Lese v domě vystupuje dívka, jejíž jméno nikdy nezazní. V dětství jí doma říkali třeba cácoro.
‚Když si matka umane, že je dítě speciální.‘ Viktorie Hanišová píše o narušené rodině, sektě a šmejdech
Číst článek
„Může to být hezké, lichotivé oslovení. Ale postavy v knize to používají jako nadávku, aby ji tím ponížily. V celé knize nezazní její jméno a je to záměr. Je to způsob, jak někomu dát najevo, že pro vás není důležitý, nevyjadřujete mu city, lásku. A dívka v této rodině skutečně vyrůstá bez lásky,“ přibližuje spisovatelka.
Mornštajnová ale zdůrazňuje, že sama vyrostla v milující rodině a příběh její hrdinky není její vlastní.
„Když si tuhle knihu přečetla moje maminka a řekla mi: Nevím, jestli se nemám zlobit, protože teď si lidé budou myslet, že je to o nás,“ glosuje spisovatelka.
„Veřejně říkám, že na tom není ani kapička pravdy. Já měla báječnou babičku, to byla opravdu láska, a moje maminka by se rozdala,“ dodává Alena Mornštajnová.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
