Nerostou. Na houby je teď v Česku sucho, do budoucna je podle mykoložky ohrožuje i mizení lesů
Letošní houbařská sezona se zatím rozbíhá pomalu. Zatímco někde už měli žně, jinde na houby stále čekají. „Už jsme i na Pardubicku mohli koncem května a potom v červenci potkat dokonce i hřibovité houby. Ale teď je napříč republikou pusto prázdno, lesy vymetené. Ani se teď nedivím, že se houbám nechce,“ glosuje mykoložka Tereza Tejklová. Na vině je především dlouhotrvající sucho.
Ani s klimatickými změnami ale česká krajina o houby nepřijde, uklidňuje mykoložka v Radioporadně pardubického rozhlasu.
„Houby rostou i v jižní Evropě. Jsou to třeba jiné druhy. Některé jsou u nás vzácné a tam jsou hojnější a zase tam nerostou houby, které jsou chladnomilnější. Ale že by houby zmizely plošně, to se určitě nestane,“ ujišťuje Tejklová.
Houby v Česku ale ohrožují ztráty lesů. „Mizející mikorhizní partneři. A také chybějící srážky,“ říká mykoložka.
Český hydrometeorologický ústav před časem představil mapu pravděpodobnosti růstu hub. „Do jisté míry se to předpovědět dá. Pracují s několika modely, zahrnují do toho srážky,“ přibližuje Tejklová.
V první polovině srpna ale podle mapy houby v Česku nerostou. „Jsou tam asi dvě místečka, kde by ta pravděpodobnost byla větší,“ upozorňuje mykoložka.
Aktivita klíšťat je na nejvyšším stupni. ,Co nejrychleji ho odstraňte, na technice nezáleží,‘ radí parazitolog
Číst článek
„Do jisté míry se podle toho řídit dá. Je to lepší než jezdit úplně naslepo. V mapě může být třeba oblast, kde houby rostou, a tam se vám ale může stát, že zastavíte u lesní cesty a nebude tam ani prašivka. Popojedete o dvě cesty dál a nasbíráte košík,“ říká Tejklová.
Hledat houby není nutné jen podle mapy, podle Tejklové se orientačně dá řídit i podle lidových moudrostí.
„Jsou druhy, které jsou vázány na určité dřeviny. Třeba modřín, tam byste mohli potkat klouzky. Pokud budete mít břízky a vyšší trávu, tam se můžete podívat po kozácích, křemenáčích a třeba bedlách. Určitě nás může vést, když vidíme suchý mech. Když i ten je hodně suchý, tak tam není vlhko a tam šance není. Říká se, že muchomůrka červená roste často spolu s hřibem smrkovým,“ doporučuje Tejklová.
Svět zarůstá křovinami, jsou jako obrnění rytíři mezi pěšci. Jenže kvůli nim ubývají ve světě pastviny
Číst článek
Mrazit? Ano, ale jednou
Konzumace hub je podle mykoložky spíše zdravá a zdraví prospěšná, pokud jsou zpracovány jinak než smažením.
„Celé roky se vedou diskuse, zda houby podusit, respektive tepelně upravit před zmrazením. Nutné to není. Lepší je podusit, když potřebujeme ušetřit místo. Protože tím velmi zredukujeme objem,“ radí Tejklová a pokračuje:
„U přemrznutí jde o něco jiného. Zamrazené houby doma jsou zmrzlé jednou a následně je zpracováváme. Naopak v lese často dochází k opakovanému zmrznutí. A když mrzne už delší dobu, tak nevíme, kolikrát houby prošly mrazem. Tam už nastává rozklad bílkovin a to je to, co by nám mohlo ublížit.“
Pavučinec plyšový, nejzákeřnější houba
Co neznám, nesbírám. To je pravidlo, které je potřeba neustále opakovat. Pokud v lese houby ochutnáváte, například holubinky nebo některé hřibovité druhy, vždy ochutnaný kousek vyplivněte. Těm, které neznáte, se vyhněte úplně, zdůrazňuje Tejklová:
„U muchomůrky zelené stačí pro dospělého člověka půl klobouku, aby nastala smrtelná otrava.“
„A potom máme nejzákeřnější houbu, což je pavučinec plyšový, který je také velmi jedovatý. U něj otrava nastává s odstupem až několika dnů. Následky bývají dost fatální, tam nastává rozklad jater, ledvin, není to nic příjemného,“ varuje Tejklová a dodává:
„Časté otravy jsou muchomůrkou tygrovanou, která se snadno splete s růžovkou, nebo šedivkou, ale tam to většinou na umření není.“
Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.
