Čeští vědci zkoumají nové způsoby čištění vody. Každé léto se v některých nádržích přemnoží sinice. Vytváří látky škodlivé pro přírodu i pro člověka. Přitom i z nádrže se sinicemi je možné čerpat pitnou vodu, která potom teče z kohoutku naprosto neškodná. A to díky speciálním činidlům.

Praha 22:43 31. července 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Když nejsou z pitné vody dostatečně vyfiltrované každoročně přemnožené sinice, mohou v kombinaci s dezinfekcí, která se do vody přimíchává, vytvořit ještě toxičtější látky. Jsou to takzvané vedlejší produkty dezinfekce. Vědci se tak snaží najít efektivní způsoby, jak sinice zachytit.

Způsob, jak sinice z pitné vody odstranit, je složitý, vysvětluje Martin Pivokonský z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd: „Při chloraci nebo hygienickém zabezpečení vytvoří sinice ještě toxičtější látky.“

Pomocí speciálních činidel se dají sinice vysrážet, protože jsou za normálních podmínek velmi malé a filtrace proto není jednoduchá.

„Do vody, ve které jsou sinice, se nejprve dá činidlo. Voda se první míchá rychle a potom pomalu. Na konci se ve vodě vytvoří vločky, což jsou sinice spojené činidlem,“ říká Pivokonský. Působení činidel testují na vodě z Vrchlické vodní nádrže v Kutné Hoře.

Zlínští vědci vyvinuli hydrogely ze syrovátky. Pomáhají zadržet vodu v půdě a jsou rozložitelné

Číst článek

Tímto způsobem se nečistoty rozmísené ve vodě spojí, v tomto případě s chloridem železitým. Vločky jsou velké a těžké, proto samy padají na dno. Při filtraci tyto vločky jednoduše zachytí například pískový filtr. Tento způsob tak zajistí, že z kohoutků proudí voda bez sinic.

Způsob zachycování sinic činidlem je již starší, vědci jej však neustále zkoumají a zdokonalují. Úpravny vody však musí při této metodě každý týden kontrolovat kvalitu čištění a podle toho upravovat množství činidla.

Jak říká Radim Petříček ze stejného ústavu, je důležité i to, jakou silou se voda s činidlem míchá.

„Míchání má dvě rychlosti, pomalou a rychlejší. Tou rychlejší se činidlo rozmíchá, pomalou se vytváří vločky. Pokud bychom míchali pouze rychle, tak by se mohly vločky rozsekávat na mikrovločky, které by se nedaly tak snadno zachytit,“ dodává.

Krom zachytávání sinic vědci z ústavu řeší také, jak například zachycovat zbytky léků.

Martin Srb Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít