V ekologickém přístupu k cestování máme stále co dohánět, říká pedagožka z Katedry cestovního ruchu
Pandemie covidu, válečný konflikt na Ukrajině, klimatická krize. S čím vším se dnes turismus potýká? Jak je na tom Česká republika v porovnání s jinými zeměmi? O tom hovoří Nora Dolanská – pedagožka z Katedry cestovního ruchu Metropolitní univerzity a bývalá ředitelka Prague CityTourism a CzechTourism ve Vídni.
Turistické odvětví má za sebou několik složitých let a zdá se, že vzhledem k ekonomické, politické a klimatické situaci ho ještě množství výzev čeká. I Česko se pomalu vrací k předpandemickým číslům cestovního ruchu – zatím jsme na 85–90 % jak v příjezdovém tak ve výjezdovém cestovním ruchu, zmiňuje Nora Dolanská. „Po období pandemie chtějí všichni někam odjet. Všichni odjíždějí na dovolenou, všichni se snaží to dvou až tříleté období nahradit tím, že někde budou, že budou cestovat,“ dodává.
Host: Nora Dolanská, pedagožka, Katedra cestovního ruchu z Metropolitní univerzity Praha. Moderuje Zita Senková
Můžeme ale také pozorovat, že v poslední době dochází ke změně paradigmatu v cestovním ruchu – častěji si uvědomujeme negativní dopady cestování. Lidé se více ohlíží na to, jakým způsobem cestují, jaké volí dopravní prostředky, v jaké sezóně jedou atp.
„Udržitelnost v cestovním ruchu se skloňuje každým pádem a téměř ve všech zemích. Jsou například ostrovy (Kanárské, Kapverdy), které si začínají účtovat poplatky za odvoz odpadků po turistech. Spousta zemí přidává poplatek k letenkám, aby si lidé byli vědomi uhlíkové stopy, kterou létání má, vybírali si delší dovolenou a méně létali. Dalším velkým fenoménem je ježdění na kole nebo po vodě,“ vyjmenovává Nora Dolanská některá opatření, ke kterým se turistické destinace uchylují.
Konec kufrů na kolečkách?
Jak je to ale s udržitelným přístupem u nás? Kopíruje Česko zahraniční trendy? „Máme stále co dohánět. Jsou země, které s tím pracují daleko lépe než my, systematicky. Když se podíváte na severské země v Evropě, tak tam když jdou turisté na nějakou túru, tak si s sebou berou automaticky pytel, který naplní odpadky, které tam nechali ostatní nepěkní turisté před nimi. Snaží se, aby se příroda opět vyčistila. Některé země udělují časové vstupenky, aby regulovaly množství turistů v určitých dnech a hodinách. To jsou možnosti, které jsou do budoucna naprosto nutné,“ přibližuje zahraniční zkušenosti Dolanská.
Stále častěji se řeší také soužití turistů s místními obyvateli. Na jedné straně turismus přináší do dané destinace profit a nové kulturní možnosti, na druhou stranu na sebe váže množství negativních jevů, jakými je často zmiňovaný hluk nebo velké množství odpadků. V Dubrovníku už například turisté centrem města neprojedou s kufrem na kolečkách. Cílem samozřejmě je, aby byly spokojené obě strany.
„V cestovním ruchu jsou na jedné straně turisté, kteří tomu státu vydělávají obrovské peníze, ale na druhé straně v těch městech žijí lidé, kteří na jedné straně akceptují, že mají třeba delší dobu otevřené obchody, ale vadí jim hluk v noci, hluk z koleček od kufrů, spousta odpadků. Všude na světě se hledají cesty, jak tento paradox vyvážit,“ uzavírá.
