Místa ve školkách jsou, ale ne tam, kde žijí rodiny. Rodiče potřebují desítky tisíc dalších, přibývají stovky

Do školek chodí nejvíce dětí od roku 1993, zdaleka se však nedostává na všechny. Jednotlivé radnice nezvládají s předstihem navyšovat kapacitu, v rozpočtech chybí peníze na nepedagogické pracovníky.

Praha/Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

ilustrační foto

Postavit novou školku stojí desítky milionů. Chybí důkladnější plánování kapacit i finance odjinud než z evropských fondů (ilustrační foto) | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

„Úplná bezmoc a bezradnost,“ popisuje Radiožurnálu zážitky s hledáním předškolní péče pro své dvě děti Jana Voborská Dostálová. „Neustále máte příšerný stres z toho, kam umístíte dítě, abyste nejezdili přes půl Prahy. A kolik vás to bude stát.“

Před jejich narozením měla úspěšnou kariéru v marketingu technologické firmy. Když děti trochu odrostly, chtěla s menším úvazkem pokračovat. Jenže bez placené chůvy, soukromých jeslí a dětské skupiny to do čtyř let nejde. Péče o dvouletou dceru na tři dopoledne v týdnu ji nyní vyjde na deset tisíc korun měsíčně. „Čistě ekonomicky se to rozhodně nevyplatí,“ říká.

„Máme tu smůlu, že žijeme na hranici městských částí. Ač máme nejbližší školku přes ulici, tak je to jiná městská část, protože ta ulice je dělící. A to pak nemáte vůbec šanci,“ pokračuje Jana Voborská Dostálová.

Mladší dceři jsou dva roky a je na dvacátém šestém místě v pořadníku na placenou, i když dotovanou dětskou skupinu. Dříve než za dva roky matka v žádnou větší pomoc státu nedoufá. „Už v roce 2017, kdy měl do školky nastoupit starší syn, brali poslední dítě nad čarou, kterému byly v říjnu čtyři roky. Mladší děti jsou bez šance,“ tvrdí.

Na papíře místa jsou

Z veřejně dostupných dat to přitom vypadá, že volných míst ve školkách má Česko ještě dost. Veřejné i soukromé školky v celé republice aktuálně vykazují 424 tisíc míst a navštěvuje je přibližně 370 tisíc dětí. Jenomže volno není právě tam, kde je největší sháňka.

Kritický nedostatek kapacit pociťují rodiče i děti v Praze a Středočeském kraji, v Brně a okolí nebo například v Plzni. Tedy v ekonomických centrech, kam se rodiny přesouvají za prací. Mladí lidé tam studují a mnozí pak i zakládají rodiny s vyhlídkou na lepší kariéru a pestřejší nabídku služeb i kultury.

Naopak v odlehlejších regionech, ale například i na vnitřních periferiích Středočeského kraje, kam to tolik mladých rodin netáhne, zůstaly dnes už zbytečně velké školky postavené v minulém století a míst je nadbytek.

„Školky nejsou tam, kde jsou lidi. To je fundamentální problém. Není snadné přemístit školku z jedné obce do druhé. Pokud jsou volné kapacity, jsou hodně vzdálené tomu, kde lidé reálně fungují, pracují a bydlí,“ řekl serveru iROZHLAS.cz ekonom Filip Pertold, který se jako poradce na ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV) podílí na přípravě strategie předškolní péče.

Podle analýzy kapacit, kterou resort loni zpracoval, je nejvíc plně obsazených školek ve Středočeském kraji – 41 procent. Celorepublikový průměr je 21 procent plně obsazených školek, nad ním je ještě Praha a Jihomoravský kraj. Naproti tomu na Vysočině či v Karlovarském kraji je plně obsazená jedna školka z deseti.

I uvnitř menších územních jednotek jde ovšem najít obrovské rozdíly. Relativně dobře jsou na tom středně velká města od 10 do 100 tisíc obyvatel, kde vyčerpala kapacitu každá sedmá školka. V menších obcích je pak plně obsazených školek víc než pětina, v největších městech víc než čtvrtina.

Obecně se dá říct, že čím mladší a ekonomicky aktivnější obyvatelstvo v obci žije, tím vyšší je podíl plně obsazených školek a je tedy těžší v nich najít místo i pro menší děti. Nejhůř jsou na tom podle analytiků obce v okolí největších měst, které zažily v uplynulých třiceti letech prudký stavební rozvoj, při kterém se zapomnělo na občanskou vybavenost.

„Postavit novou školku stojí vysoké desítky milionů. Satelity, které prudce rostou, přitom obvykle nemají v obecním majetku starší nemovitosti, které by mohly na školku adaptovat,“ říká analytik PAQ Research a poradce ministerstva školství (MŠMT) Karel Gargulák. „Nemáme dobře vyřešené, aby tyto obce měly dost kapitálu do nové školky zainvestovat. Kromě evropských peněz z IROPu tu nejsou žádné dobré centrální nástroje, které by uměly výstavbu školek podpořit.“

Podle některých ekonomů by to přitom pro stát byla výnosná operace. Institut CERGE před šesti lety spočítal, že vytvoření jednoho dodatečného místa ve školce přinese veřejným rozpočtům ročně přes deset tisíc korun. Stát totiž s každým dalším pracujícím rodičem ušetří na sociální podpoře a „vydělá“ na daních.

Decentralizace se moc neosvědčila

Česko nemá ani centrální plánování kapacit, které by vzalo v úvahu mezinárodní i vnitrostátní migraci a celkový demografický vývoj. Zodpovědnost leží na zřizovatelích mateřských škol, v drtivé většině tedy na obcích. Těch je v Česku v mezinárodním srovnání extrémně mnoho, tudíž jsou v průměru velmi malé. Chybí jim administrativní a odborné zázemí, které by umožnilo kapacity včas na základě dat a predikcí upravovat.

„Na MPSV vzniká i metodika demografického plánování. Těžce se ale implementuje z centra na obce. Reálně by se podle mého soudu měly obce sdružovat do nějakých svazků, které by měly alespoň nějaké analytické kapacity a mohly by trochu lépe plánovat,“ domnívá se ekonom Pertold. V českém prostředí se podle něj nabízí možnost delegovat tyto pravomoce na obce s rozšířenou působností, kterých není šest tisíc, ale dvě stovky.

S tím souhlasí analytik PAQ Research a poradce Gargulák: „Když mluvíme o školách, decentralizace z devadesátých let se v některých aspektech neosvědčila. Školy často spravují neprofesionální a malí zřizovatelé: často starosta, volený politik, úředník

samosprávy… Přináší to problémy při zajištění kapacity i kvality služeb. Obce jsou limitované počtem obyvatel, financemi i možnostmi administrovat velké projekty, jako je stavba nebo rozšíření školky. Když nejsou tyto zdroje dostatečně velké, není tam politická priorita a vůle. Kapacity se prostě nevybudují.“

„Je nutné v místním systému (nad obcemi – pozn. red.) vymyslet nějakou společnou správu, která by řešila kvalitu vzdělání a plánování kapacit. Teď si to řeší každá obec sama. Má nějaké informace od státní správy. Když se rozdávají evropské peníze, rozdávají se podle klíče, který řeší demografické predikce. Ale pořád do toho často vstupuje soutěž v klikání (na vypsané dotační tituly – pozn. red.) mezi obcemi, které mají lépe připravené projekty nebo jsou schopné si je zařídit,“ všímá si Gargulák.

37 nových školek

Datoví novináři Českého rozhlasu analyzovali data z Rejstříku škol a školských zařízení, aby zjistili, kolik nových školek se podařilo v posledních letech zprovoznit. V roce 2022 zahájily provoz čtyři, letos jich bylo 33 – nejčastěji lesní, církevní a soukromé. Rejstříková kapacita českého předškolního vzdělávání se díky nově otevřeným školkám zvýšila loni o 67 míst, letos o 844.

Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) přitom ve školkách meziročně přibylo 8,7 tisíce dětí, celkově jich je nyní navštěvuje 369 tisíc, což je nejvíc od roku 1993. Místa se tedy až na výjimky našla v již fungujících institucích. Buď tak, že se otevřely nové třídy, nebo že se zvýšil počet dětí v těch současných. Podle předpisů by v jedné třídě mělo být nanejvýš 24 dětí, ředitelé ovšem mohou i v souvislosti s příchodem dětí z Ukrajiny požádat o výjimku a přijmout jich až 28.

Motivace školek přijímat co nejvíce dětí ovšem zeslábla od roku 2019, kdy školy včetně těch mateřských přestaly dostávat peníze podle počtu dětí, ale podle počtu odučených hodin.

Za školníky a kuchaře

Nafukující se školky nenarážejí jen na stavební limity, ale také na nedostatek pracovníků, zejména kuchařů a kuchařek, školnic a školníků, asistentek a asistentů pedagogů či zahradníků. Především o ně jde ve stávce, naplánované shodou okolností na stejný den jako vydání tohoto textu.

„Chceme podpořit zejména provozní zaměstnance, bez nichž se řádné zajištění provozu a péče o vaše děti neobejde. Je nutné zabránit snižování jejich již tak nízkého platu a zároveň dát najevo, že snižování počtu pedagogů či asistentů pedagogů do budoucna není krok správným směrem,“ vysvětlila rodičům ředitelka jedné z pražských mateřských škol, proč se připojuje ke školské stávce a čtyři třídy v její instituci zůstanou zavřené.

Platy v mateřských školách jsou v průměru o něco nižší než na dalších stupních vzdělávání. Vycházejí sice ze stejných tabulek, ale učitel ve školce nemusí mít nutně vysokoškolské vzdělání. Tabulkový průměr proto vychází o něco níž.

Podle zkušeností analytika PAQ research Garguláka nejsou platy pedagogů ve školkách tak velký problém jako peníze pro nepedagogické pracovníky. „Platy v posledních letech vzrostly i ve školkách, základní tabulkový plat učitelky je přes 31 tisíc hrubého pro učitele se středoškolským vzděláním. Pro vysokoškolačky je to ještě o malinko více. Problém je to v Praze nebo ve Středočeském kraji, kde jsou vyšší životní náklady i úroveň mezd. Sehnat učitele do školky je podstatně těžší v Dolních Břežanech než například na Vsetíně,“ uvádí.

Válka + inflace = tlak

Rekordní počet dětí ve školkách vysvětluje ČSÚ příchodem uprchlíků z Ukrajiny. Podle expertů oslovených serverem iROZHLAS.cz se ale podstatná část z nich do školek nedostala. „Ukrajinské děti se koncentrují především v místech, kde je nejvíc ekonomických příležitostí a kde byly kapacity už před jejich příchodem nedostatečné. Praha, Středočeský kraj… Oblasti, kde už místa ve školkách nebyla ani pro majoritní rodiče,“ říká Gargulák.

Zvýšenou poptávku po místech ve školkách pohánějí vedle migrace i další faktory: pokles reálných mezd a zhoršující se ekonomická situace mnoha rodin nutí rodiče k dřívějšímu návratu do práce. Díky slevě na sociálním pojištění by mohlo přibýt zkrácených úvazků. K tomu se přidá zkrácení maximální možné doby čerpání rodičovského příspěvku ze čtyř na tři roky pro děti narozené od 1. ledna 2024. „Zároveň se ale začalo rodit méně dětí, takže se to navzájem vyruší,“ myslí si ekonom Pertold.

Situaci, kdy je v některých oblastech akutní nedostatek míst, zatímco v jiných jsou školky poloprázdné, odráží i rozložení finančních příspěvků, které školky od rodičů vybírají. Mají na to právo od nejmenších dětí až k předškolákům, kteří mají školku ze zákona povinnou, a tudíž zdarma.

Podle posledních dostupných dat České školní inspekce byl průměrný poplatek v Česku 387 korun měsíčně, v Praze ovšem 750 a na Vysočině 233 korun. Reflektuje to i nabídka soukromých školek: tu nejdražší se školným 18,5 tisíce našli inspektoři v hlavním městě, nejlevnější za 500 korun měsíčně v Královéhradeckém kraji.

Od příštího roku mají platit pro veřejné školky nová pravidla: měsíční poplatek už nemá stanovovat ředitel na základě provozních nákladů, ale zřizovatel tak, aby byl ve všech školkách na jeho území stejný a nepřesáhl osm procent z minimální mzdy. Aktuálně to vychází na 1384 korun.

„Trochu to pomůže proti nerovnostem. Nebudou na území jedné obce vznikat výběrové školky pro bohatší lidi,“ komentuje změnu Gargulák. „Pořád jsou tam ale další skryté náklady: stravování, fondy rodičů, poplatky za výlety a jiné extrakurikulární aktivity.“

Kliknutím můžete mapu zvětšit na celou obrazovku

Chybí až 130 tisíc míst

Kolik míst v českých školkách chybí, neumí nikdo přesně spočítat. Analýza kapacit MPSV dospívá k odhadu 70 tisíc potřebných míst jen pro ty rodiče, kteří mají dítě mladší než tři roky a v průzkumu na objednávku ministerstva řekli, že by už rádi pracovali.

Kdyby se místa sdílela, protože by všechny děti do zařízení nechodily každý den a na celý den, mohlo by jich podle analýzy stačit 54 tisíc. Je ale otázka, jestli by všichni ti, kdo to napsali do dotazníku, do práce skutečně nastoupili a zda by ji i našli.

Podle ministra práce a sociálních věcí Mariána Jurečky (KDU-ČSL) chybí v celém sytému místa až pro 130 tisíc dětí.

Evropská komise členským státům EU nově doporučuje, že by měly do roku 2030 zajistit předškolní péči pro 45 procent dětí mladších tří let a 96 procent dětí od tří let po zahájení povinné školní docházky. Nad aktuálním věkovým rozložením populace to vychází na půl milionu míst ve všech zařízeních předškolní péče dohromady, tedy o 50 tisíc víc, než jich je dnes.

Ta nová i ta starší by ovšem musela být tam, kam se stěhují rodiny s dětmi. Jinak jich bude potřeba ještě podstatně víc.

Petr Kočí, Eva Mikulka Šelepová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme