Votavová: Symbolika návratu do Evropy převálcovala vše ostatní. Z toho pramení česká deziluze z EU

Česko si připomnělo 20 let od vstupu do Evropské unie. Po prvotním optimismu následovala četná zaškobrtnutí a i průzkum agentury STEM pro Český rozhlas ukazuje, že část společnosti je nadále skeptická a moc jí nerozumí. „Byli jsme možná až moc nadšení představou návratu zpátky do Evropy. Bylo to hodně symbolické, což trošku převálcovalo vše ostatní. A z toho pramení deziluze,“ zamýšlí se Klára Votavová z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.

Chyba systému Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Klára Votavová z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM

Klára Votavová z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM | Foto: Vladimír Staněk, Karolína Němcová | Zdroj: Český rozhlas

„Chtěli jsme být premianti, kteří mají jako první uzavřené různé přístupové kapitoly, ale možná se tolik nemluvilo o konkrétních politikách, co to všechno může znamenat,“ pokračuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si 30. díl podcastu Chyba systému

Publicistka si také všímá toho, že u českých elit se často objevuje „sebekolonizační diskurz“, že jsme pozadu a musíme se inspirovat a imitovat Evropu:

„To přispívá k rozdělení české společnosti, přitom unijní představitelé by pravděpodobně řekli, že různé identity jsou v souladu. Že je to jednota v rozmanitosti, což je jedno z hesel Unie. Zatímco nacionalistické strany říkají, že identita může být jenom jedna.“

Otázkou prý také je, kdo vlastně může za to, že se stále cítíme jako Evropa B. Euroskeptici to svádějí na Evropskou unii, Votavová se ale domnívá, že do velké míry si za to můžeme sami.

„Děláme opravdu dost pro povýšení české montovny na mozkovnu? Kolik utrácíme za výzkum, vývoj a vzdělání? I z debaty o sociální politice vidíme, že stále chceme konkurovat hlavně nízkými cenami, když se třeba objeví směrnice o minimální mzdě či vysílání pracovníků,“ naznačuje.

„Teď jsme ještě v období rozpočtových škrtů, které podle mě neumožní, abychom ve spoustě ohledů Evropu doháněli nebo třeba implementovali klimatickou legislativu, bez které nemůžete mít spravedlivou transformaci,“ dodává.

Pravidla Západu

Komentátor David Klimeš s odkazem na esej Milana Kundery Únos Západu aneb tragédie střední Evropy poznamenává, že součástí revolucí ve střední Evropě vždy byla i snaha potvrdit si vlastní státnost. „Je strašně důležité nenechat si vzít vlastenectví či hrdost na Česko jenom tím, že přitakávám Evropské unii, což se nám trošku stalo,“ uvádí.

Černý: O členství v EU jsme hodně stáli. Nepochopili jsme ale, že je třeba budovat pozici i uvnitř

Číst článek

„Myslím, že pokud má existovat nějaká funkční identita, tak to není nejdřív Evropan a potom Čech, ale naopak. A musí to být i v souladu s tím, že národní stát stále má svou funkci a musí ji mít i v evropském vyjednávání. A podtrhuji, že nastavení Unie dává menším státům relativně větší sílu, než by mělo našich 11 milionů obyvatel oproti 450 milionům,“ upozorňuje.

Podle novinářky Apoleny Rychlíkové si v Česku často nejsme schopni uvědomit, co příslušnost k Západu obnáší z hlediska sociální a klimatické politiky či genderových otázek – v této souvislosti poukazuje na to, že i například Ukrajina již schválila Istanbulskou úmluvu.

„Pro ně je vstup do Evropské unie důležitý a snaží se pro něj dělat maximum. A najednou je vidět, co všechno musí státy, které nestihly vstoupit v určitý moment, dělat pro to, aby se do toho spolku vůbec dostaly. Zatímco jiné, včetně nás, zůstávají pohodlné a vytvářejí si disidentskou pozici nějakých tradičních hodnot,“ upozorňuje.

Politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích.

Jan Pokorný, Michael Erhart Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme