Jaký bude třetí rok války na Ukrajině? Opotřebovávací boje a iniciativa na straně Rusů, shodují se experti
Válka na Ukrajině vstupuje do svého třetího roku. A jak se shodují čtyři experti, které oslovil server iROZHLAS.cz a Radiožurnál, nebude s největší pravděpodobností poslední. Ani Ukrajina, ani Rusko podle nich nemají sílu a schopnosti k tomu, aby dosáhly na frontě nějakého zásadního průlomu. I nadále podle nich můžeme očekávat tvrdé opotřebovávací boje.
„Po tom, co ukrajinská protiofenziva kulminovala bez dosažení hlavních operačních cílů, jsme v patové situaci. Rusové převzali taktickou iniciativu a snaží se co nejvíc využít situaci, než se ukrajinské síly přeskupí a zkonsolidují. Ukrajinci se připravují na systematickou aktivní obranu, ale mají velké problémy s nedostatkem munice a zřejmě i techniky a personálu,“ odpovídá v anketě generálporučík Pavel Macko, bývalý zástupce náčelníka Generálního štábu Armády Slovenské republiky.
Kdo překročí čáru, zemře. S Ruskem musíme komunikovat přímočaře, vysvětluje estonský generál
Číst článek
A podle odborníků nelze očekávat, že se situace v následujícím roce války nějak dramaticky změní. „Bude asi přetrvávat patová situace, žádná z bojujících stran nebude patrně schopna dosáhnout jednoznačné převahy, i když místy lze předpokládat velmi intenzivní bojovou činnost, srovnatelnou s boji u Bachmutu a Avdijivky,“ předpovídá Richard Stojar, analytik Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany v Brně.
Macko a bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza z katedry mezinárodních vztahů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se shodují, že iniciativa bude spíše na straně Rusů.
„Ruská strana se bude dále snažit přebírat strategickou iniciativu v celé délce fronty a pokusí se ovládnout Doněckou oblast v jejích administrativních hranicích. Rovněž vyvine tlak i na jižní část Charkovské oblasti, kterou Ukrajina úspěšně osvobodila na podzim 2022. V neposlední řadě se pokusí zahladit výběžek na jižním úseku fronty u obce Robotyně, který vznikl po loňské ukrajinské ofenzivě,“ popsal Bříza.
Všichni experti se shodují, že třetí rok nebude poslední. „Šance, že válka bude ukončena letos, se limitně blíží nule,“ myslí si plukovník generálního štábu v záloze Zdeněk Petráš z Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany.
‚Nechci umřít jinde.‘ Bachmut a Avdijivku dobyla ruská armáda, někteří Ukrajinci ale zůstávají
Číst článek
Urychlit konec války by podle nich nepomohly ani dodávky stíhacích letounů F-16. „Ty mohou posílit schopnosti ukrajinského letectva, usnadnit využití již dodaných střel vzduch-země a vzduch-vzduch západní provenience, ale asi nepřinesou nějakou zásadní změnu v konfliktu,“ myslí si Stojar a Macko mu dává za pravdu.
„Neexistuje žádná jediná ‚zázračná zbraň‘, která by tuto válku vyhrála. Není to samostatně ani systém Himars, ani Storm Shadow, ani F-16. Souhrn a kombinace těchto a jim podobných systémů a zbraní však mohou průběh války výrazně ovlivnit a změnit,“ doplňuje je Bříza.
Podle Petráše by ale dodávka moderních letadel měla větší význam. „Letouny F-16 jsou klíčovým požadavkem, naprosto legitimní a oprávněný a to z toho důvodu, aby Ukrajina byla schopná získat vzdušnou nadvládu nad územím, nad kterým se bojuje a v jeho nejbližším okolí. Což nemá,“ myslí si a dodává: „Ukrajina naprosto existenčně potřebuje právě stíhací letouny.“
Server iROZHLAS.cz a Radiožurnál položil expertům tyto čtyři otázky:
Jaká je podle vás aktuální situace na bojišti na Ukrajině?
Jak bude podle vás vypadat následující rok na Ukrajině? Jaká bude ruská strategie a co by bylo nejlepší pro Ukrajinu?
Co by Ukrajina konkrétně potřebovala, aby konflikt vyhrála? Jak moc jim pomohou slibované letouny F-16?
Jaká je podle vás šance, že tento rok válka na Ukrajině skončí?
Kompletní odpovědi expertů si můžete přečíst níže v článku:
Richard Stojar
Aktuálně je situace na frontové linii více méně statická, teritoriální zisky obou stran jsou v posledních měsících velmi omezené a ani pád Avdijivky podle mého názoru nepovede k zásadním změnám na bojišti v nejbližších měsících.
Bude asi přetrvávat patová situace, žádná z bojujících stran nebude patrně schopna dosáhnout jednoznačné převahy, i když místy lze předpokládat velmi intenzivní bojovou činnost, srovnatelnou s boji u Bachmutu a Avdijivky. Ruské síly patrně budou nadále spoléhat na opotřebovávací boje a postupné vyčerpání ukrajinského protivníka. Ukrajinská strategie se nyní možná soustředí spíše než na velké pozemní ofenzivní operace, na flexibilní obranu a na stupňující se vzdušné údery do ruského týlu, ať již na Krymském poloostrově a Donbasu, tak na území vlastní Ruské federace.
Ukrajinské síly potřebují aktuálně jak efektivní obrané zbraňové systémy, stále zejména pro protivzdušnou obranu, tak i útočné zbraňové systémy schopné přesných úderů na velké vzdálenosti. Výrazné posílení ukrajinských schopností by v tomto směru představovaly např. německé střely Taurus či obdobné zbraně dodané ve větších počtech. Ale škála potřebných zbraní, munice a dalšího vybavení pro ukrajinské bojiště je pochopitelně velmi široká a nedá se patrně zcela zúžit, jde o komplexní záležitost. Letouny F-16 mohou posílit schopnosti ukrajinského letectva, usnadnit využití již dodaných střel vzduch-země a vzduch-vzduch západní provenience, ale asi nepřinesou nějakou zásadní změnu v konfliktu, tj. dosažení vzdušné nadvlády a vysokou intenzitu úderů proti pozemním cílům srovnatelnou s jejich nasazením v předchozích konfliktech.
S ohledem na dosavadní vývoj i s ohledem na možnosti a cíle obou stran konfliktu je pravděpodobnost rychlého ukončení války v tomto roce patrně velmi malá.
Pavel Macko
Po tom, co ukrajinská protiofenziva kulminovala bez dosažení hlavních operačních cílů, jsme v patové situaci. Rusové převzali taktickou iniciativu a snaží se co nejvíc využít situaci, než se ukrajinské sily přeskupí a zkonsolidují. Ukrajinci se připravují na systematickou aktivní obranu, ale mají velké problémy s nedostatkem munice a zřejmě i techniky a personálu. Rusové jsou po mobilizaci, jejich ekonomika je ve válečném režimu a běží na plné obrátky. Rusové mají početní a materiální převahu, ale ani jejich jednotky nejsou dobře vycvičené a sladěné. V každém případě se Rusové snaží využít momentum, které získali dobytím Avdiivky a rozpohybováním ukrajinských sil, i výraznou leteckou převahu. Ale zatím se bavíme jen o iniciativě na taktické úrovni, signály o nějakém možném větším průlomu zatím nevidíme.
V roce 2024 se dají očekávat těžké poziční boje, iniciativu si pravděpodobně budou udržovat Rusové a Ukrajinci přejdou do aktivní obrany. Tedy posílí svoje obranné linie, nebudou se pouštět do nepřipravených útoků, ale také se budou systematicky koncentrovat na narušování ruské sestavy na operační úrovni, kde se jim mimochodem dařilo i v druhém roce války. Dá se očekávat zvýšený tlak Ukrajinců na Krym a pokračovaní oslabovaní Černomořské flotily a útoky na týl a průmyslovou základnu na ruském území. Rusové se zřejmě budou snažit dobýt Kupjansk jako významný dopravní uzel operačního významu a v případě překročení řeky Oskil i jako nástupní místo pro útok v Charkovské oblasti. Pokud se nestane nic nepředvídatelného, ani jedna strana momentálně nemá dostatek sil a schopností na velkou rozhodující ofenzivu, a proto se budou snažit co nejvíc oslabit protivníka a připravit se na rozhodujíce boje v roce 2025.
Ukrajinci potřebují výrazně větší zásoby munice, její plynulý přísun, opravu současných a nové dělostřelecké systémy, hodně, hodně moc dronů všech druhů, prostředky radioelektronického boje a ochrany před ním a kvalitní výcvik. Na překonání obranných linií Rusů potřebují víc ženijních odminovacích prostředků a výrazně by pomohla přímá letecká podpora, nebo aspoň tlačit na tu ruskou. Na zlomení vůle Rusů pokračovat ve válce by jim výrazně pomohly prostředky dlouhého dosahu, které jim ale Západ nechce dát. F-16 určitě nerozhodnou válku, ale mohly by výrazně odlehčit těžce bombardované ukrajinské linii tím, že by zatlačily ruské letectvo dál od frontových linií. Můžou výrazně pomoc při případných pokusech o průlom ruské obrany, toto jim chybělo v uplynulém roce.
Už po prvním roce války jsem vzhledem na proběhlou ruskou mobilizaci předpokládal, že tato válka bude trvat více let. Tento předpoklad se naplnil a zázrak z kategorie vánočních přání západních politiků a obyvatel se nekonal. Pokud nepřijde nějaká výrazná událost typu černé labutě, můžeme očekávat, že válka bude probíhat nejen tento, ale i čtvrtý rok, tedy v roce 2025. Putin je ve válečné horečce a jeho ekonomika se koncentruje plně na válku. Putin věří, že pohodlný Západ nakonec uzbrojí, podlomí morálku Ukrajinců i Západu a válku vyhraje. Z jeho pohledu nemá důvod válku ukončit a Ukrajinci nemají možnost válku ukončit. Jakákoliv kapitulace by znamenala konec ukrajinského státu a národa. Nějaké příměří bez bezpečnostních garancií pro Ukrajinu by bylo jen čekáním na nový ruský útok.
Vlastislav Bříza
Rusové po mnohaměsíčním obléhání obsadili za cenu obrovských ztrát Avdijivku. Její pád však neznamená žádný rozhodující průlom fronty a její dobytí je obecně důležitější pro Rusko než pro Ukrajinu – leží na dostřel od Doněcku. Celkově však je situace na ukrajinském bojišti relativně stabilizovaná a nedomnívám se, že v následujících týdnech dojde k zásadnímu frontovému průlomu.
Ruska strana se bude dále snažit přebírat strategickou iniciativu v celé délce fronty a pokusí se ovládnout Doněckou oblast v jejích administrativních hranicích. Rovněž vyvine tlak i na jižní část Charkovské oblasti, kterou Ukrajina úspěšně osvobodila na podzim 2022. V neposlední řadě se pokusí zahladit výběžek na jižním úseku fronty u obce Robotyně, který vznikl po loňské ukrajinské ofenzivě. Obecně pak bude pokračovat v taktice opotřebovávací války a zahlcování ukrajinské protivzdušné obrany.
Neexistuje žádná jediná „zázračná zbraň“, která by tuto válku vyhrála. Není to samostatně ani systém Himars, ani Storm Shadow, ani F-16. Souhrn a kombinace těchto a jim podobných systémů a zbraní však mohou průběh války výrazně ovlivnit a změnit.
Bohužel není velká. Prezident (Vladimir) Putin bude, podle mého názoru, čekat na výsledky amerických prezidentských voleb a tomu uzpůsobí své jednání.
Zdeněk Petráš
plukovník generálního štábu v záloze z Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany
Situace na bojišti na Ukrajině vypadá za poslední dobu poměrně nezměněně. To znamená, jedná se o poziční konflikt, kdy operační činnost na obou dvou stranách ztratila určitou dynamiku s výjimkou oblasti Avdijivky, kterou dokázaly ruské jednotky obsadit. Ukrajinské jednotky se stáhly a pravděpodobně se přesunuly do oblasti Robotyně. Otázkou je, jestli se plánuje nějaký další útok ve směru na Melitopol s cílem dosáhnout Azovského moře. To bych ale považoval spíš za málo pravděpodobné, to byl jeden z předpokladů neúspěšné ukrajinské protiofenzivy, která de facto skončila s podzimem loňského roku. Takže teď jednotky, které byly staženy z Avdijivky, jsou někde rozmístěny v oblasti Robotyně, ale nějaká aktivní operační činnost na obou dvou stranách není patrná, takže zde máme opět tu situaci, kterou lze charakterizovat jako poziční a opotřebovávací válka. A otázkou je, jaké jsou další operační plány ruské armády a jaké budou plány ukrajinských jednotek i s tím, že teď je tady vrchní velitel ozbrojených sil generál (Oleksandr) Syrskyj, který nahradil generála (Valerije) Zalužného. Takže to, co se bude odehrávat na frontě v dalších dnech, týdnech a měsících, opravdu nelze predikovat, nelze nějakým způsobem říci, to by byly pouhé spekulace.
Tady je stěžejní otázkou a tedy de facto i odpovědí, co očekává Rusko od této invaze. Zdali je to obsazení Ukrajiny jako takové a získání tohoto území pod vojenskou kontrolu, nebo už mnohokráte opakovaná hypotéza, že se jedná pouze o oblast Donbasu a Záporoží. Pokud by to takhle mělo být, tak je tady otázka, zdali Rusko bude v tuto chvíli usilovat pouze o dosažení plné vojenské kontroly nad touto oblastí a k tomu by samozřejmě směřovala i celá strategie Ruské federace. A směřovala by k tomu i ukrajinská strategie, šlo by o to osvobodit toto území, včetně Krymského poloostrova, kdy tento strategický cíl zazněl z úst prezidenta (Volodymyra) Zelenského, ale k tomu by samozřejmě muselo směřovat vše, co k tomu náleží. To znamená, především mít vojenský potenciál, zbraňový potenciál, materiální potenciál, ale samozřejmě i potenciál lidských sil a vojáků, což se Ukrajině v tuto chvíli nedostává.
Letouny F-16 jsou klíčovým požadavkem, naprosto legitimním a oprávněným – nejen že to musí být konkrétně letouny F-16, ale jakékoliv stíhací letouny – a to z toho důvodu, aby Ukrajina byla schopná získat vzdušnou nadvládu nad územím, nad kterým se bojuje a v jeho nejbližším okolí. Což nemá. Nemá to ani Rusko, ale doktrína ruské armády de facto ani nepočítá s tím, že by v místě operace měla být získána nějaká komplexní vzdušná nadvláda. Ale všechny principy válčení a principy operačního umění říkají, že bez vzdušné nadvlády a bez vzdušné podpory pozemním operacím nelze žádnou válku, operaci nebo bitvu vyhrát. A to se potvrzuje i na Ukrajině. Takže Ukrajina naprosto existenčně potřebuje právě stíhací letouny. Ale druhou věcí je, aby měla dostatek vycvičených pilotů, aby měla dostatek této techniky a především, aby tato technika byla patřičnou měrou zakomponována do jednotek vzdušných sil a aby operační plány, které počítají s těmito jednotkami, byly takové, aby došlo ke koordinaci pozemních a vzdušných operací. Takže to je něco, co by Ukrajina potřebovala pro to, aby dokázala minimálně převzít strategickou a operační iniciativu na frontě. A k tomu se samozřejmě váže další vojenský materiál, především zbraňové systémy, dělostřelecké komplety, raketové komplety, dostatek tanků a obrněných vozidel, což je všechno, co Ukrajina v současné době nemá, ale má přislíbeno od západních zemí. Ale co Ukrajina rovněž nemá, je dostatek vojáků, kteří by dokázali vytvořit operační a strategické zálohy, aby velení ukrajinské armády dokázalo zajistit rotaci sil na frontě, kterážto záležitost je v tuto chvíli diskutabilní. Jednotky, které jsou v této chvíli na frontě, jsou tam už dlouho a de facto jsou natolik unavené, že potřeba rotace a obměna sil je naprosto zásadní pro to, aby Ukrajina mohla nějakým způsobem operační iniciativu nastolit a vůbec aby mohla pomýšlet na to, aby vytlačila ruské jednotky z okupovaného území.
Šance, že válka bude ukončena letos, se limitně blíží nule. I teorie války říká, že každá válka, tedy i ta, která se v současné době odehrává na Ukrajině, je ukončená, až je dosaženo takzvaného kulminačního bodu. To znamená, že jedna z válčících stran je natolik vyčerpaná, že de facto už nedokáže pokračovat ve vedení války, operace či bitev a jakákoliv další operační aktivita už je pouhým plýtváním zdrojů, materiálních či lidských, a v podstatě jakákoliv činnost nevede k žádnému efektu. Takže jedna nebo druhá strana za této situace nazná, že vedení války je už zbytečné a tudíž přistoupí k mírovým jednáním. Nebo obě strany se dostanou do takové situace. Ale ty podmínky a vývoj situace, který probíhá v současné době, nenaznačuje, že by došlo k vyčerpání jedné či druhé strany nebo obou dvou, tudíž onen kulminační bod je v nedohlednu. Odvažuji si říci, že v letošním roce k ukončení války z iniciativy jedné nebo druhé strany nedojde. Ovšem otázka je, zda tady nebude nějaký prostředník, nějaká další země, nějaká mezinárodní organizace, která by se do tohoto konfliktu vložila jako mediátor a bylo by to akceptováno jak jednou, tak i druhou stranou a obě znepřátelené strany by zasedly k jednacím stolům a začaly by řešit ukončení konfliktu na politické a diplomatické úrovni.
