Čísla od statistiků nemusí mít s realitou mnoho společného, třeba už proto, že někdy přijdou pozdě, jindy zobecňují nevýznamný detail. Nikdo si to však nemyslí o posledních zprávách z maloobchodu, jehož meziroční růst o dvě a půl procenta považují všichni analytici za velké překvapení.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Náš zákazník, náš pán – pochopili obchodníci

Pokud by se čísla pocházející z ledna nadále potvrzovala a pokud by dole zůstala také inflace, pak vlastně máme za sebou nejzávažnější problém současné hospodářské krize.

Zákazník si samozřejmě nemůže myslet, že od této chvíle nastanou v supermarketech a dalších obchodech, restauracích nebo jiných provozovnách služeb poměry jako v ráji.

Statistická šetření jsou citlivá na každý pohyb a zmíněná data o nižších cenách a vyšších tržbách prostě jen znamenají, že člověk nebude překvapen nečekaným zdražením nezbytného zboží. Zprávy z obchodů mají význam spíše jako situační zpráva o tom, jak si tuzemští zákazníci dokázali poradit s inflací. Předem lze říct, že se leccos užitečného naučili.

Překonat socialistickou mentalitu

Všechno začalo na přelomu let 2021 a 2022, kdy začaly na světových trzích růst ceny potravin a trend ještě zrychlil po ruské agresi na Ukrajinu. Další vývoj záležel na tom, jak rychle zemědělci, potravináři a obchodníci zdražení přenesou na zákazníky a kolik si při tom ještě sami přirazí. Zdejší producenti potravin byli v tom ohledu nejrazantnější v celé Evropě, s výjimkou kolegů z Litvy. Tím se stali vzorem i v dalších oborech maloobchodu.

Důležité přitom bylo, že zdejší zákazníci nedokázali reagovat a pokorně kupovali stejné zboží za mnohem vyšší ceny. To se změnilo až po šesti měsících, tedy předloni v létě, kdy lidé útratu rázně omezili. Obchodníci na podzim reagovali dalším zdražením, lidé o to víc omezili spotřebu.

Supermarkety a další obchody nechtěly ustoupit ani potom, držely ceny a čekaly, kdy lidé pochopí, že levnější to už nebude. Zákazníci však neustoupili, i když se v médiích mohli dočíst, že úsporami potápějí ekonomický výkon celé země.

Počátkem roku tedy obchodníci s potravinami ustoupili a prodávají zboží o něco laciněji. Rozhodnutí jim usnadňuje fakt, že výrazně zlevnily i zemědělské suroviny. Ani tím však nejde zakrýt, že byli donuceni svým zákazníkům ustoupit.

Stejnou zkušenost zaznamenali skoro ve všech odvětvích maloobchodu. Kdo zdražoval jen umírněně pod tlakem nepříznivých okolností, ten o svůj odbyt nepřišel a nakonec byl tím, kdo na krizovém období utržil nejvíc – to se týká hlavně drogérií a lékáren. Ztráty naopak sčítá ten, kdo zdražil nejvíc, hlavně tedy obchody s obuví a oděvy, případně restaurace a další služby.

Od krizí se obvykle očekává, že přinesou obrat k lepšímu. Prozatím se to vyplnilo v tuzemském maloobchodě a službách. Zdejší zákazníci nedokázali dlouho překonat socialistickou mentalitu, podle níž jsou obchodníci něco jako vrchnost, která rozhoduje o tom, co si kdo může koupit a za kolik.

Tentokrát to však supermarkety a další sídla maloobchodu přehnaly, přetáhly gumu, jak se říká, a lidé začali hledat alternativu. Naučili se něco, co měli umět už dávno, totiž že v obchodech je pánem zákazník.

Pozitivní signály od Českého statistického úřadu o vyšší spotřebě domácností se nemusí naplnit a může být zase hůř. Ovšem co se lidé během dosavadní krize naučili, to už nezapomenou.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít