Světlo a prostor divadelníka E.G. Craiga
Edward Gordon Craig je umělcem, který u nás možná není až tak známý, ale aktuální výstava v Galerii Jaroslava Fragnera by tuto skutečnost mohla změnit. Umělecký odkaz tohoto malíře, grafika a scénografa je totiž leckdy čitelný i v práci současných výtvarných umělců a designérů.
Více podrobností o životě Edwarda Gordona Craiga mi hned na úvod našeho rozhovoru poskytl kurátor výstavy Keith Lodwick z londýnského Victoria and Albert Museum.
„Edward Gordon Craig byl synem slavné britské herečky Ellen Terryové, což byla největší herecká hvězda Velké Británie na konci 19. století. Jeho otec byl architekt. Craig se narodil do rodiny s velkou divadelní tradicí – jeho kmotrem byl Henry Irving, nejslavnější herec viktoriánské doby. Poprvé se Edward Craig ocitl na divadelním jevišti, když mu bylo šest let. Jeho první zkušenosti s divadlem tedy byly herecké, postupem času ale zjišťoval, že by ho víc zajímala scénografie, a tak skončil s herectvím. Tradicí viktoriánského divadla bylo vytvářet co nejrealističtější scénu. Všude stály a visely namalované kulisy, celé jeviště jimi bylo zaplněné. Craig tehdy provedl revoluční krok a všechny tyhle namalované kulisy strhal a ponechal pouze holou, minimalistickou scénu. Navazoval tím vlastně na to, jak vypadaly divadelní scény v renesanci: Shakespearovo divadlo Globe mělo také zcela minimalistickou scénu – veškerá pozornost byla tehdy upřena na herce a ne na barevné kulisy.“
Edward Gordon Craig ovšem renesanční minimalistické pojetí divadelní scény ještě dále rozvinul. Kladl velký důraz na osvětlení. Začal na scéně experimentovat s elektrickým osvětlením, které tehdy bylo v plenkách.
„Různá intenzita a nasměrování světla na jevišti může zásadně napomoci příběhu. Místo namalovaných realistických kulis začal používat různě silné a různě nasměrované světlo. Ponechal tak divákům mnohem větší prostor na to, aby mohli používat svoji vlastní fantazii. Chtěl, aby obecenstvo bylo aktivnější a víc během sledování hry uvažovalo. Na počátku 20. století bylo takové pojetí divadla hodně revoluční a hodně lidí taky tehdy Craigovu myšlenku nechápalo.“
Velká Británie byla na počátku 20. století ve všech ohledech, kulturu nevyjímaje, hodně konzervativní. Edward Gordon Craig se proto rozhodl přesídlit na kontinent, kde se setkal s větším pochopením. Keith Lodwick říká, že první Craigovy kroky směřovaly do Ruska.
„Po roce 1910 už vlastně Craig nikdy ve Velké Británii nepracoval. Přestěhoval se do Evropy a v roce 1912 pracoval v Moskvě s legendárním režisérem Konstantinem Stanislavským, seznámila je tehdy tanečnice Isadora Duncanová, se kterou Craig také hodně spolupracoval. Jeho práce se vlastně setkala s mnohem větším pochopením v jiných zemích než v jeho domovské Británii.“
Edward Gordon Craig zemřel v roce 1966. A teprve v 60. letech se v divadle začaly využívat postupy, se kterými on přišel už na počátku 20. století. Osvětlení, divákova fantazie a fungování příběhu nezávislé na podobě scény – to byly myšlenky, kterými Craig předběhl svou dobu. Na výstavě uvidíte jeho nadčasové návrhy divadelních kostýmů, ale také jeho kresby a grafické práce. Hlavním lákadlem je ale dle slov kurátora Keitha Lodwicka možnost vyzkoušet si Craigovu práci se světlem na interaktivním modelu divadelní scény.
„Vy sami se tak stáváte designérem divadelní scény. Tím, že pracujete se světlem a stínem, si sami tvoříte atmosféru na jevišti a můžete se tak trochu vžít do pocitů Craiga při práci.“
Výstava je v Galerii Jaroslava Fragnera otevřena do 25. června, v sobotu 11. června od tří hodin pak proběhne komentovaná prohlídka výstavy pro všechny, kteří by se chtěli dozvědět o osobě Edwarda Gordona Craiga co nejvíc.
