Ze zámku nás komunisté ve sněhu vyhnali do stodoly. Přimluvil se za nás etiopský císař, vzpomíná baronka

12 let prožila v Etiopii, potom v Itálii, Íránu, Indonésii, Malajsii, Singapuru a nakonec v Řecku. Janě Germenis-Hildprandtové, majitelce panství v Blatné, bylo pouhých pět let, když se musela její rodina ze svého zámku vystěhovat. Jak na to vzpomíná? A jak se s rodinou dostali zrovna do Etiopie? V pořadu Hovory s rodokmenem se ptá Naděžda Hávová.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jana Germenis-Hildprandtová

Baronka Germenis-Hildprandtová | Foto: Karolína Němcová | Zdroj: Český rozhlas

Psal se rok 1952 a dva dny před Štědrým dnem se musí rodina Hildprandt vystěhovat ze svého zámku v Blatné. „Někdo večer zaťukal na dveře – tehdy jsme na zámku žili jenom v jednom pokojíčku – a přišel takový pán, měl bajonet v ruce a řekl: ‚Tak já pro vás jdu, musíte odsud odejít.‘ Všichni jsme zůstali koukat.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Hovory s rodokmenem představí baronku Janu Germenis-Hildprandtovou

Tehdy tam žily jen s o něco starší sestrou a matkou, otec byl už tou dobou ve vězení.

„Řekli nám, že se musíme obléct a jdeme. Nebylo moc času na to, co si vzít, byla hrozná zima. Neřekl nám, že půjdeme asi 10 km. No a tak jsme vyšli, já jsem samozřejmě plakala, protože jsem musela nechat na zámku svého živého zajíčka, svoji velkou lásku. Jmenoval se Dallas,“ vzpomíná.

„Bylo hodně sněhu a já jsem pořád nechtěla šlapat, tak mě chudák matka musela nosit. Vzali nás do další vesnice a tam byla stodola. Ta byla jen napůl přikrytá, skoro neměla střechu, ležely tam nějaké postele, deky. A řekli: ‚Tak tady budete přespávat.‘“

Opravil ruinu zámku, která byla za komunistů kravín. „Lidé nade mnou kroutili hlavou,“ říká architekt

Číst článek

Tam musely zůstat asi tři dny, tedy i na Štědrý den, než její maminka našla nějaké ubytování. „Lidé měli strach nás ubytovat, takže matka chodila od vesnice k vesnici, než našla domek, který ještě stál. Ale nebyla tam voda, záchod byl venku, prostě něco strašného.“

Pozvání do Etiopie

O šest let později v roce 1958 se její rodina pak díky etiopskému císaři dostává z tehdejšího Československa. „Bylo to díky dědečkovi, který byl už tou dobou v Etiopii. To byl doktor Veverka, československý velvyslanec. V Ženevě se poznal s císařem a ten ho pozval do Etiopie.“

„Prarodiče tam utekli v roce 1948. Císař se jezdíval léčit do Karlových Varů, a tak si zažádal u prezidenta Novotného o rodinu Hildprandt, to bylo v roce 1958. No a o rok později jsme se začali pakovat a mohli jsme vyjet.“

Poslechněte si celý pořad Hovory s rodokmenem. Audio najdete nahoře v článku.

Naděžda Hávová, knem Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme