Když nemáte školku, vrazte tam dětskou skupinu. Nedostatek míst nahrává alternativám

Na vybudování dětských skupin má teď Česko v Národním fondu obnovy sedm miliard, ale zájem o dotaci je od zřizovatelů minimální. Pokud by to šlo dál stejným tempem, vydržely by peníze ještě 27 let. Jenže co kabinet nerozdělí v příštích dvou letech, musí Evropské unii vrátit.

Data Praha/Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lesní školka (ilustrační foto)

Školka, nebo dětská skupina? | Foto: Petra Čechurová

Když za vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD) přehlasovala Sněmovna veto prezidenta Zemana, aby umožnila vznik dětských skupin, měl to být spíš doplněk. Za devět let se ale ze skupin leckde stala náhrada za přeplněné školky. Data o jejich rozmístění ukazují, že se koncentrují právě tam, kde je největší nedostatek míst ve školkách a největší kupní síla.

Kliknutím můžete mapu zvětšit na celou obrazovku

Berou až od čtyř

Místa ve školkách jsou, ale ne tam, kde žijí rodiny. Rodiče potřebují desítky tisíc dalších, přibývají stovky

Číst článek

Zkušenost s tím má i Kristýna Svobodová, matka dvou dcer z Prahy 10. Když pro starší z nich začala v lednu před třetími narozeninami shánět místo, ve spádové školce se dozvěděla, že je bez šance: „Bylo nám řečeno, že berou až od čtyř.“

Oslovila tedy několik dětských skupin. I v nich byla poptávka větší než nabídka, nakonec se jí podařilo v jedné domluvit. „Vejdeme se do deseti tisíc korun měsíčně i s obědy a se vším. V soukromých školkách se běžně platí patnáct tisíc i víc,“ popsala Radiožurnálu jednoduché rozhodování. „Ne každý si to může dovolit. Myslím si, že maminek, které by se chtěly vrátit do práce, je hodně a alternativ ze strany státu, které by nebyly pro rodiče takto finančně náročné, málo.“

Víc než polovina z 1632 dětských skupin funguje v Praze, Středočeském a Jihomoravském kraji. V těchto třech regionech s nejvyšší průměrnou mzdou je navštěvuje jedenáct tisíc dětí, ve zbytku republiky dalších deset tisíc. Skupiny jsou zatím nejúspěšnější pokus posílit dostupnost péče o děti před jejich nástupem do základních škol. Přetíženým pilířem zůstávají veřejné mateřské školy, do kterých chodí 355 tisíc děti. Vedle nich vznikají i další alternativy.

Formy předškolního vzdělání a péče

Mateřské školy

  • Zajišťují 95 % kapacit.
  • Mohou přijímat i děti mladší tří let, ale neexistuje na to právní nárok.
  • Poslední rok školky je pro děti povinný, dá se to ale obejít individuálním vzděláváním, kdy je dítě ve školce zapsané jen formálně.
  • Stoupá podíl soukromých, už se blíží k deseti procentům.

Lesní školky

  • Od dob ministryně Kateřiny Valachové (dříve ČSSD) jsou institucionalizované, zapisují se do rejstříku a řídí se národním kurikulem.
  • Mají o něco mírnější stavební či hygienické předpisy.

Dětské skupiny

  • Fungují od roku 2014.
  • Mají se starat o děti od půl roku do zahájení školní docházky.
  • Zřizovat je mohou neziskovky, obce, firmy, obecní a krajské organizace, vysoké školy, ministerstva i jiné organizační složky státu.
  • Financovány byly zpočátku z evropských fondů, od 2021 ze státního rozpočtu.
  • U dětí starších tří let je podpora nižší, což má rodiče motivovat k přechodu do školky.

Mikrojesle

  • Od půl roku do čtyř let, kolektiv maximálně čtyř dětí.
  • Pilotně provozovány od roku 2016.
  • Většinou jen na pár dnů v týdnu.
  • Neujaly se, je jich jen několik desítek.

„Sousedské hlídání“

  • Nová forma dětských skupin.
  • Měla začít fungovat od roku 2024, ale v zákoně ještě není.
  • Kdo zůstává doma s dítětem, může tuto službu nabídnout sousedům a známým.
  • Celkem se by se mohl člověk starat až o čtyři děti.
  • Musí splnit stejné kvalifikační požadavky jako tety v dětských skupinách.
  • Finanční podpora od státu i limity na příspěvky od rodičů mají být stejné jako u dětských skupin.

Od doplňku k alternativě

Když začaly vznikat první dětské skupiny, měly být hlavně pro děti do tří let. V téhle kategorii totiž Česko za jinými evropskými státy dlouhodobě zaostává. Zejména po zrušení jeslí v roce 2014. Už v 90. letech minulého století se u nás ale prosadila dlouhá rodičovská dovolená a myšlenka, že dítě do tří let má být doma s matkou.


Ne každá matka s tím ovšem souhlasí. A navíc v regionech, kde školky praskají ve švech, se věk reálného přijetí do mateřské školy posunul daleko za třetí nebo dokonce až za čtvrté narozeniny dítěte. Dětské skupiny nabízejí řešení. Z dat ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) vyplývá, že skoro čtvrtina dětí, které nastupují do dětských skupin, je nyní starší tří let.


I když je to administrativně krkolomné, předpisy umožňují, aby děti zůstaly v péči dětských skupin až do přestupu na základní školu, i když poslední rok předškolního vzdělávání v mateřské škole je ze zákona povinný.

„U nás se často stává, že rodiče jsou spokojení a chtějí dítko nechat v dětské skupině až do nástupu do základní školy,“ řekla Radiožurnálu Daniela Celerýnová, která provozuje šest dětských skupin se zaměřením na Montessori pedagogiku, jež navštěvuje celkem 120 dětí a další desítky čekají na přijetí v pořadníku. „Přihlásí tedy dítě k individuálnímu vzdělávání ve spádové mateřské škole, ale chodí dál normálně k nám. Do státní školky dochází jen k takzvanému přezkoušení.“

Veřejný sektor selhává

„Tam, kde veřejný sektor selhává, ho nahrazuje sektor soukromý. Vidí příležitost. Problémem může být, že je to obvykle vysokoprahové. Dražší než veřejná služba. Rodiny, které nemají tolik příjmů, si to nemohou dovolit,“ říká expert na vzdělávání z PAQ Research a poradce ministerstva školství Karel Gargulák.

Nedostatek míst ve veřejném systému nahrává i dalším alternativám: soukromým, církevním či lesním školkám.

Ačkoli dětské skupiny mají často v názvu slovo „školka“ nebo školička“, mezi mateřské školy se nepočítají. Ministerstvo školství s nimi nechce mít nic společného, nevede je ve svých statistikách, nepočítá s nimi při plánování: „Ne, nejedná se o vzdělávací instituce, ale o péči o děti předškolního věku, která spadá pod MPSV,“ odpověděla mluvčí resortu školství (MŠMT) Tereza Fojtová na dotaz Českého rozhlasu, zda s tím ministerstvo školství chce něco dělat.

Na rozdíl od školek, které zřizují nejčastěji obce, dominují mezi provozovateli dětských skupin neziskové organizace. Zakládat si je ale mohou i kraje, obce, státní instituce či firmy pro své zaměstnance. Peníze na provoz získávají jednak od ministerstva práce (10 955 korun měsíčně na dítě do tří let a 6444 Kč na starší děti, stejně jako mateřské školy), jednak od rodičů. U dětí do tří let je měsíční platba rodičů zastropovaná částkou 4720 korun, u starších dětí žádná hranice není. Systém by tedy měl motivovat rodiče k tomu, aby děti starší tří let poslali raději do školky – pokud se v ní najde místo.

V praxi jsou některé skupiny pro rodiče zdarma, protože mají finance z jiných zdrojů. Jiné vybírají – bez stravného – až 14 800 korun měsíčně. Maximální částka pochází z dotazníku, který skupiny vyplnily v roce 2020, nyní může být ještě vyšší. Celorepublikový průměr vyšel na 3514 korun měsíčně, nejvyšší byl v Praze, nejnižší v Karlovarském a Ústeckém kraji. Rozdíly vznikají různě vysokými náklady, hlavně na mzdy a nájemné. V součtu na konci roku by mělo hospodaření dětské skupiny skončit na nule.


Menší, méně svázané

Dětská skupina čítá nejčastěji 12 hlav, průměrná velikost třídy ve veřejné mateřské škole je 22 dětí. Oběma smečkám by se měly podle předpisů věnovat dvě chůvy či učitelky, v mateřské škole se ovšem, pokud má dost personálu, překrývají jen půl dne. I v dětské skupině by aspoň jedna z nich měla mít pedagogické vzdělání. Program dětí v dětských skupinách není svázaný vzdělávacími programy, o něco volnější jsou i stavební či hygienické předpisy.

Postavit na zelené louce dětskou skupinu stojí podle informací z ministerstva práce přibližně milion korun na jedno dítě, školka podle sdělení ministerstva školství vyjde o něco levněji, asi na 800 tisíc – vejde se do ní totiž víc dětí.

Strach, že ztratí kontrolu

„Standardy dětských skupin jsou dostatečné z hlediska počtu dětí na učitele. Paradoxně často lepší než podmínky, které je schopný financovat resort školství,“ myslí si poradce MŠMT Karel Gargulák. Dětské skupiny by se přesto podle něj měly časem víc zapojit do školské soustavy, vychovávat děti podle vzdělávacích programů a národního kurikula. Pokud se se školkami nesblíží, hrozí schizma: „Děti ze socioekonomicky podnětnějšího prostředí budou jenom v dětských skupinách. A veřejné školky ponesou institucionální zátěž.“


Návrhy na sbližování dvou paralelních světů ale „vyvolávají hrozné tenze“ mezi resorty školství a práce. Každý si hlídá své pískoviště, svou legislativu, svůj rozpočet. Školství odmítá možnost zajišťovat předškolní vzdělávání i skrze dětské skupiny, trvá v jejich případě na slově „péče“.

„Protože to není jejich subjekt, který spravují. Neměli by nad tím kontrolu. Potřebujeme politickým rozhodnutím narovnat podmínky tak, aby se ministerstva navzájem neblokovala,“ míní Gargulák. Řevnivost mezi ministerstvy, tak zvaný resortismus, je podle Garguláka možná největší překážka na cestě k dostupným a kvalitním školkám i předškolkám pro všechny.

„Resortismus tady byl a je, vždy a všude. Určitě to není optimální,“ souhlasí poradce ministerstva práce, ekonom Filip Pertold. „Kdyby se to udělalo chytře, mohou se ty systémy doplňovat. Myslím, že ze strany MPSV vůle spolupracovat docela je. Není důvod, aby se to nemohlo doplňovat.“

Miliardy jsou

Zatímco na větší rozvoj školek úřad ministra školství Mikuláše Beka (STAN) finance momentálně nemá, na rozvoj dětských skupin na MPSV peníze jsou. Momentálně jde hlavně o sedm miliard z Národního fondu obnovy. Nejsou určené na provoz, ale na nákupy nemovitostí, rekonstrukce či stavbu nových prostor pro dětské skupiny až za 25 milionů. Čerpat je mohou jen obce, kraje a různé veřejné instituce. Dala by se za ně postavit místa pro sedm tisíc dětí.

Jenomže čerpání vázne: „Zatím jsme schválili patnáct projektů za 170 milionů korun. Dalších třináct žádostí o dotace za 270 milionů korun se nyní vyřizuje,“ informoval minulý týden novináře ministr Marian Jurečka (KDU-ČSL). Tímto tempem by utracení připravené částky trvalo 27 let. Potíž je v tom, že jde o peníze z evropských fondů. Co se nepovede utratit do května 2026, to Česká republika Evropě zase vrátí. A stavební řízení v českých podmínkách není rychlý proces.

„Je to hodně peněz. Trh je čistě tržními mechanismy nevyčerpá,“ říká ekonom a poradce Pertold. „Trh funguje, ale v tomto případě ne dost rychle.“

Vláda věc pravděpodobně vyřeší tím, že do školského zákona přidá povinnost obcí zajistit předškolní kapacity pro všechny děti s trvalým pobytem od tří let. K tomu je ovšem potřeba domluvit se s ministerstvem školství. A rozmyslet si, jestli dětské skupiny jen pečují, nebo i vzdělávají.

Petr Kočí, Eva Mikulka Šelepová, Iva Vokurková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme