Když hymna působí víc než podání ruky
Byla to doba, kdy bylo všechno možné. Být ve dvaceti představený anglické královně, s prezidentem Václavem Havlem na ni čekat na letišti. A pak pro noviny řešit takové detaily, jako jestli měla královna na sobě červený kostýmek v jahodovém či spíše cihlovém odstínu. Digitální fotografie byla v počátcích a každý tehdejší minilab – kdo si ještě vzpomene, že to byl krámek na rychlou výrobu papírových fotografií – to udělal po svém.
To vše se mi teď honí hlavou, když jsem sáhl po složce, v níž mám připomínky návštěvy Alžběty II. v Brně. Město bylo oblepené plakáty s fotomontáží královny, za níž se tyčí katedrála na Petrově. A v ulicích stály možná ne tisíce, ale desetitisíce lidí, aby viděly ženu – symbol.
V Praze se tehdy někteří lidé divili, že hlava Velké Británie nechce do nabízeného Českého Krumlova, ale k nám, na Moravu. A důvodem určitě nebylo to, že v jejích žilách bylo pár kapek krve Jiřího z Kunštátu a Poděbrad. Vždyť pokrevní pouto měla s většinou žijících i vymřelých panovnických rodů Evropy. Včetně Přemyslovců.
Vlastně až teď, s odstupem času, vnímám, že i takovou věc, jako je návštěva Brna a Moravy, mohly u Alžběty a jejího dvora ovlivnit domácí zkušenosti. A léta praxe. Téma skotské odlišnosti může motivovat při plánování návštěv zohlednění i takových detailů. K veřejnosti promluvila právě v Brně, ne v Praze. A Brno prohlásila za křižovatku Evropy.
Bůh ochraňuj krále
Respekt a kouzlo v jednom, které budila v Brně, byly inspirující. Noblesa. A byly o to kouzelnější, že o den později v Praze si prý všimla brněnské primátorky Dagmar Lastovecké stojící na koncertě a oslovila ji, děkovala za těch pár hodin v Brně.
A o nějaký čas později z Londýna vzkázala po Václavu Havlovi pozdrav do České republiky, ale hlavně do Brna. Díky atmosféře, kterou prý dlouho nezažila.
O přijetí části novinářů, kteří o cestě referovali, a o jejich seznámení s královnou se tehdy podle pravidel referovat nemohlo. Z diplomatických důvodů.
Je možná divné, ale ten nejkrásnější dojem nemám z toho setkání, z potřesení rukou při představování, kdy jsem si jako novinářský pulec hlídal, abych náhodou třesoucí se ruku nepodal dřív než ona.
Video s medvídkem Paddingtonem i první tweet. Zajímavosti a rekordy ze života královny Alžběty II.
Číst článek
Rád vzpomínám na tu krásnou angličtinu, kterou mluvila. I když, kdo by ji měl mít jiný než ona. Můj stále přetrvávající dojem je ale jiný. To když stála ve velkém sále Ústavního soudu. Stál jsem tam vzadu, v rohu, vedle mne její dvorní dámy.
A zněla hymna, v níž všichni přítomní Britové zpívali Bůh ochraňuj královnu. Význam úcty k ženě, která byla na dosah ruky. Její význam jako jistoty. Pro drtivou většinu Britů byla stejnou samozřejmostí jako východ slunce.
Teď už bude i ta hymna jiná. Bůh ochraňuj krále. Četl jsem materiál jazykovědců, podle nichž by teď z Charlese měl být Karel, protože většina panovníků má jména přeložená do češtiny. Zní to hezky. Mimochodem, i nový král u nás na Moravě byl. Dokonce víckrát než jeho maminka.
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Ukrajina potichu obnovila černomořskou obilnou trasu
Libor Dvořák
Putin je zločinec. Máme proto kácet sochy?
Kateřina Perknerová
Předpovědi výsledků eurovoleb jsou letos velmi riskantní
Jiří Pehe
Čínský prezident se v Paříži dověděl, že si EU nenechá líbit diskriminační praktiky
Karel Barták